Frigo staví dům

Stavba domku v rozmezí jenoho týdne se šikovností, ale i elánem, Pata a Mata aneb na pátek třináctého si kolaudační párty rozhodně neplánujte. Nejedna chybka by se zde sice našla, ale tak krásně a nápaditě vrstvené gagy se jen tak nevidí. V jiných Frigových eskapádách jsou nesporně lepší jednotlivé segmenty. Ovšem jako celek je právě One Week nejvyrovnanější. Navíc nejeden fór předběhl svou dobu. Kupříkladu "zcenzurované" podání upadlého mýdla. (14.11.2007)

A pak že je dnešní svět zvrácenej. Vždyť lidi se tenkrát smáli absolutně morbidním věcem - fyzický bolesti hrdinů, jejich existenčním problémům a neúspěchům. Keaton a spol byli skutečně artisti. Od začátku to má úžasné tempo, skvělé ovlivňující se a na sebe navazující dějové zvraty i nápaditou "akci". S kolaudační párty ale dochází One Week dech. Vrtochy počasí i přemisťování barabizny jsou na tak krátkou stopáž zbytečně zdlouhavé a jednotlivé situace už se víceméně opakují. (23.11.2015)

První Keatonův sólový film a hned taková bomba! Z jakékoliv scény filmu Frigo staví dům byste mohli extrahovat esenci čistého humoru! Je to poezie pohybu, černobílá filmová báseň, ten nejhravější surrealismus! A závěrečný gag s vlakem je snad Keatonův nejslavnější a nejcitovanější (sám ho znovu použil ve Frigovi, svůdci žen; taky gag s padající stěnou později geniálně použil v Plavčíkovi na sladké vodě). Je to ta nejpřirozenější poezie moderního člověka. Harold Lloyd ve svých filmech představuje typického měšťáka, který by bez moderní techniky nepřežil. Chaplin veškeré moderní vynálezy odmítá (viz nejlépe němá Moderní doba). A Keaton? Ten bojuje s instantním domkem z krabice tím, že z něj postaví holý nesmysl, za který by se nemusel stydět ani Salvador Dalí, a zůstane tak věrný sám sobě, zůstane svobodný a tvůrčí. Neodmítá realitu, která ho obklopuje, ani se jí zbaběle nepodřizuje. Vytváří z ní umění a tu nejčistší poezii. Keatonův človíček sice dostane pořádně do těla, ale nikdy se nevzdá a nakonec vždycky odchází jako vítěz. Tedy aspoň do dalšího filmu. (13.08.2007)

"The wedding bells have such a sweet sound but such a sour echo."     Viac než vydarený debut Bustera Keatona ako režiséra. Scéna stavby domu z dielov je veľmi atraktívna, poskytuje bohaté príležitosti pre množstvo nápaditých gagov, pričom niektoré z nich, ako je u Keatona zvykom, vyzerajú životunebezpečne (napr. hrozivo vyzerajúci pád steny domu). Veľkým plusom filmu je aj ohromne sympatická Sybil Seely ako pôvabná mladomanželka a je veľká škoda, že sa na filmovom plátne neobjavovala častejšie. K najlepším scénam patria scéna s mladomanželkou vo vani, na svoju dobu zrejme dosť odvážna (výborný vtip s mydlom), scéna s krútiacim sa domom a scéna sťahovania celého domu. Videná reštaurovaná verzia z roku 2015, s výbornou, perfektne zapadajúcou orchestrálnou hudbou Tima Brocka z roku 2004.     "The breakfast is ready!" "I'll be right down!" (13.08.2021)

První Keatonův film bez Fattyho Arbuckle a opravdová komedie, jíž se nerovnala ani většina Chaplinových do této doby. Frigo staví domek a zároveň kupí gagy, které jsou neuvěřitelně promyšlené a do sebe zapadající. Co scéna, kdy na Friga padá dům? Vše bylo točeno opravdově, kdyby Buster stál o kousíček vedle, bylo by po něm. Však to také bylo vyhlášeno jako jedna z nejnebezpečnějších scén v dějinách filmu vůbec! Před tímto byl snad jen Harold Lloyd visící na ručičkách hodin v O patro výš! (10.05.2009)