Frigo staví dům

„The wedding bells have a such a sweet sound, but such a sour echo..“ Nápadité kaskadérské scény s promyšlenou realizací, vtipná cenzorská dlaň a disproporce interiéru jak u haciendy Oggyho a švábů. Poučením pro novomanžele je nikdy nekolaudovat prefabrikovaný svatební dar v pátek třináctého, protože pak budete mít ložnici s výhledem na všechny světové strany.. (30.10.2020)

Mé první setkání s Frigem a hned takový náklep. Strašně se mi na tom líbí to, že Keaton sám o sobě není (oproti jiným komikům té doby) nijak extra komický, naopak, je to prostě obyčejný týpek s kamennou tváří, že ten humor nespočívá na něm a jeho taškařivém chování (jako je tomu např. u Chaplina nebo Lloyda), ale jde v podstatě o situační humor, kdy on jen jako by vystupuje v humorné situaci, kterých je tady požehnaně a místy člověk až zírá (padající dům apod.). A scéna s mýdlem, nádhera.... (02.06.2010)

A pak že je dnešní svět zvrácenej. Vždyť lidi se tenkrát smáli absolutně morbidním věcem - fyzický bolesti hrdinů, jejich existenčním problémům a neúspěchům. Keaton a spol byli skutečně artisti. Od začátku to má úžasné tempo, skvělé ovlivňující se a na sebe navazující dějové zvraty i nápaditou "akci". S kolaudační párty ale dochází One Week dech. Vrtochy počasí i přemisťování barabizny jsou na tak krátkou stopáž zbytečně zdlouhavé a jednotlivé situace už se víceméně opakují. (23.11.2015)

První Keatonův film bez Fattyho Arbuckle a opravdová komedie, jíž se nerovnala ani většina Chaplinových do této doby. Frigo staví domek a zároveň kupí gagy, které jsou neuvěřitelně promyšlené a do sebe zapadající. Co scéna, kdy na Friga padá dům? Vše bylo točeno opravdově, kdyby Buster stál o kousíček vedle, bylo by po něm. Však to také bylo vyhlášeno jako jedna z nejnebezpečnějších scén v dějinách filmu vůbec! Před tímto byl snad jen Harold Lloyd visící na ručičkách hodin v O patro výš! (10.05.2009)

První Keatonův sólový film a hned taková bomba! Z jakékoliv scény filmu Frigo staví dům byste mohli extrahovat esenci čistého humoru! Je to poezie pohybu, černobílá filmová báseň, ten nejhravější surrealismus! A závěrečný gag s vlakem je snad Keatonův nejslavnější a nejcitovanější (sám ho znovu použil ve Frigovi, svůdci žen; taky gag s padající stěnou později geniálně použil v Plavčíkovi na sladké vodě). Je to ta nejpřirozenější poezie moderního člověka. Harold Lloyd ve svých filmech představuje typického měšťáka, který by bez moderní techniky nepřežil. Chaplin veškeré moderní vynálezy odmítá (viz nejlépe němá Moderní doba). A Keaton? Ten bojuje s instantním domkem z krabice tím, že z něj postaví holý nesmysl, za který by se nemusel stydět ani Salvador Dalí, a zůstane tak věrný sám sobě, zůstane svobodný a tvůrčí. Neodmítá realitu, která ho obklopuje, ani se jí zbaběle nepodřizuje. Vytváří z ní umění a tu nejčistší poezii. Keatonův človíček sice dostane pořádně do těla, ale nikdy se nevzdá a nakonec vždycky odchází jako vítěz. Tedy aspoň do dalšího filmu. (13.08.2007)