Zastavte temnotu

Těšil jsem se na nového Wind Reavera, ale těžce jsem narazil. Asi nejsem intelektuálně dostatečně na výši, ale vlastně pořádně nevím, o čem film byl. Bylo v něm jinotajů, jako v abstraktní básni nějakého známého poety, které jsme museli rozebírat ve škole a dumat nad tím, co tím chtěl autor asi říct, a podobně jako tenkrát, i teď mi to začalo být po čase jedno. Jediným zapamatovatelným momentem pro mě zůstane výborně natočený boj amatérů proti kulometnému hnízdu, ale zbytek snímku se mi slévá do sledu mnohdy na sebe nenavazujicích situací a finále šlo úplně mimo mě. (29.10.2018)

Chlapácká záležitost, kterou bych ale s Wind River nesrovnával.. Ano, pár prvků je podobných, nicméně Taylor Sheridan to celé uchopil podstatně sebevědoměji a jistěji. Ticho, sníh, beznaděj. A stupňující se napětí, které hrozně chce zalézt pod nehty. Celoživotní „pozorovatel a obdivovatel“ vlků má vysledovat ostatky chlapce, kterého měly tyhle šelmy odvléct od domova. Brzy ale zjistí, že je všechno krapet jinak. Výsledkem je velmi pomalé tempo a poměrně netradiční mix žánrů. První housle hrají atmosféra a melancholie, párkrát jsem každopádně kroutil hlavou a nechápal, co tím chtějí tvůrci říct. Likvidace obléhajících policistů každopádně velmi solidní. (03.10.2018)

Škoda tak ryzí a krásně vypiplané syrové survival pro takovýhle mind-fuck nic moc neříkající, rádoby mysteriozní scénář. Hlavní dějová linka mimo, všechny ostatní propriety (scénografie, atmosféra, akční sekvence) na maximu. Sice je už toho "Wind Riveru" poslední dobou trochu moc, ale je to zkrátka stále uhrančivá věc. (18.10.2018)

Temná zvířecí metafora u které se nedejte zmást zdejším a už vůbec ne ještě horším podhodnocením tohoto snímku na imdb. Největší údajnou slabinou je jak dost často čtu horem spodem “nepochopil jsem, co se básník snažil říci” a pomalé tempo. K té první věci - “básník” se nám právě snaží říci (a několikrát to ve filmu přímo zazní), že ne všeche musíme chápat, byť se o to můžeme ze všech sil snažit. Ne vše totiž jede podle našich pravidel, natož tak podle našich zákonů. Zvláště na kraji civilizace. Zkoumání krutého (našim pohledem) zvířete v nás a apel na to nejpodstatnější... Naše děti - Budoucnost. A co je potom, nikdo neví. Každopádně kdo ví, nebo věří (v cokoli co nám je vzdálené) jedná dle sebe. Kdo je potom hoden soudit, kdo je schopen kdy pochopit? Prapodivný a nevyzpytatelný film bez odpovědí obsahující několik silných a opravdu výrazných scén. Kde já vidím slabinu (a je to čistě můj problém)? V první více jak půli filmu. Ta je totiž oproti druhé přímo geniální a tepe do žil. Nádherná kamera, skvěle tlumené herecké výkony, temná hudba a nekompromisní tvrdost. Pro fajnšmekry. Po Green Roomu opět další vykřičník a sem s dalším projektem. Jeremy Saulnier roste v dravou zvěř, stejně jako ji vytahuje ze "svých" postav. (01.10.2018)

"Vyje-li v tobě vlk... manželce zmáčkni krk! Synáčka vyhrabej lopatou, červy z něj vytahuj pinzetou." A taková pěkná bajka o bláznivých, zvlčilých lidech a o krutých, leč jinak normálních a empatických vlcích to mohla být, škoda. I já, coby člen dravé, leč zdravé vlčí smečky, jsem nejprve spokojeně čenichal po krvavém sněhu příběhu a radostně poňafával nad každou bolestí rozervanou duší a nad lidskými troskami všeho druhu, jimiž byla řídce osídlená Aljaška hustě zalidněna. Ale postupně se mi začala nevolí ježit srst na hřbetě a mé ňafání přešlo v zlověstné, vzteklé vrčení. Od krádeže synáčkova těla s mimózními vraždami (prosté odzbrojení a spoutání by účelu posloužilo stejně), přes mariňáka, zabijáka z Iráku a t.č. již i sériového vraha, prchajícího se staženým ocasem před starou bábou z motelu, byť s puškou. Místo aby si v lese pomazal obličej vlčím trusem a takto maskován se připlížil zpět a prokousnul bábě krk, nebo tak něco. Dále Cheeon - ten by byl fajn v samostatné vražedné bajce, zde to byla rušivá odbočka (byť chutná a šťavnatá jako rare steaky z mladých policajtů). No a to sáňkování se synáčkem v samotném závěru, při hře na happy wolf family, to byl hřebík do rakve a facka kamarádovi Cheeonovi a jeho indiánským pohřebním rituálům. Co se jednou rituálně zahrabe, to se už nevyhrabává, aby měla duše klid, bohajeho! Dvě hvězdy. Na 5 hvězd bych šel při alternativním závěru: Synáček sice vykopán, ale jen proto, aby se k němu mohla přitulit v tu chvíli láskyplně uškrcená maminka Medora, pak oba zase zahrabáni. Vernon odchází do lesů, pokleká uprostřed klidně sedící vlčí smečky, kamera švenkuje na hřebeny hor a ozývá se poslední, čistý výstřel. Závěr na pohodu, no ne? (10.07.2021)