Dvojitý milenec

Psychologické hrátky po francouzsku. 1)  Sofistikovaný vymakaný do sebe zauzlený scénář spolu s pečlivou prací režiséra 50letého homosexuála François Ozona dává vzniknout jemnému sice, zato však trvalému napětí po celou dobu filmu._____ 2)  36letý Bruselan Jérémie Renier v roli agresivního Paulova dvojčete Louise působí dost přitažlivě na rozdíl od role Paula. Zajímavé, jak stačí změnit účes a vousky, nasadit brýle, upravit oblečení a zejména chování, aby se změnilo i erotické vyzařování. Není to nic nového, ale v běžném filmu to tak názorně vidět nebývá._____ 3)  Výstižný koment: Cimr****. (23.10.2021)

Dvojitý milenec je zase jeden z filmů Françoise Ozona, s nímž si úplně nevím rady. Zneklidňující atmosféra s nádechem tajemna a iracionálna mě vtáhla do příběhu, ale bez přemíry erotiky bych se určitě obešla. Nahota mi místy připadala samoúčelná, děj nijak zvlášť neposouvala. A na konci ten maglajz o dvojčatech na entou byl už dost zmatečný. K uspokojivému rozuzlení tím rozhodně nedošlo. (60%) (24.10.2021)

Dvojitý milenec vypráví o psychologických kořenech sexuálních fantazií psychicky komplikované mladé ženy a zároveň je to sofistikovaná pocta Sestrám Briana De Palmy, Cronenbergově Příliš dokonalé podobě a Rosemary má děťátko Romana Polanského, plná odkazů a dvojitých významů. V souvislosti s motivem dvojčat si Ozon zřejmě oblíbil i dělení obrazu, osově symetrické záběry a zejména pak zrcadla, která cpe do každého třetího záběru, aby dostatečně upozornil na iluzivní hru s divákem, jíž se dopouští od samého začátku. Hraje si s hranicí mezi realitou a fantazií, provrtává se do niterných pochodů v mysli hlavní hrdinky a sype z rukávu rekvizity i zbrklé dějové zvraty, které lze v některých případech lehce interpretovat, leckteré vyžadují k analýze dost pozornosti a přemýšlení a jiné pravděpodobně jen matou. Ve výsledku ale Ozon selhává ve vyprávění poslední třetiny, která působí překombinovaně a chaoticky, stírá se v ní napětí ve vztahu mezi postavami a závěrečná pointa psychologickou rovinu akorát ještě víc komplikuje. Béčkový námět původně knižního thrilleru s erotickými prvky se režisérovi sice podařilo povýšit na umělecké evropské psychologické drama, které vypadá jako Padesát odstínů šedi ve verzi pro náročné a přemýšlející diváky, ale i těm se beztak do paměti nejvíc zaryje jeden jediný záběr - a to hned z úvodu filmu. (11.07.2017)

Xtá variace na filmový archetyp Rosemary má děťátko a jeho různé variace. Zajímavé je, že typický zlomový moment, kdy si hlavní hrdinka ostříhá vlasy (Rosemary má děťátko, Ďáblův advokát, Zmizelá atd.) probíhá ihned na začátku a Ozon se tak o jeho sílu dobrovolně připravuje, ačkoliv ho do filmu zařadil a ctí ho tak jako jakýsi žánrový princip, který musí být přítomen. Marine Vacth celý film vizuálně táhne a díky tomu se asi nudit nebudete. Nicméně Ozon se postupně scenáristicky zaplétá víc a víc sám do sebe a vše zachraňuje nadměrnou přítomností sexuálních hrátek. Je tak celkem jasné, že Dvojitý milenec je jen taková křehká hříčka, kterou nelze moc podrobně zkoumat, jinak by se totiž mohla rozpadnout na kousky. Jako guilty pleasure thriller proč ne, nový Polanski to však rozhodně není. 6/10 (29.10.2017)

Detailní záběr vystupující z vagíny, zajímavá hlavní hrdinka a vcelku poutavé erotické scény plus úvodní stříhání vlasů, které jsem okamžitě litoval. Víc se mi těžko z toho filmu zaryje do paměti a lepší nad ním vůbec moc nepřemýšlet, mám totiž nepříjemný pocit, že by člověk šel s hodnocením ještě níže, pan režisér se v tom všem co chtěl říci a sdělit trošku utápěl, ale vizuálně to topení za jedno vidění stálo. (18.02.2018)