Dvojitý milenec

Frantíci se od pradávna sexu nebojí, takže i tady ten kousek co se sexu týká nebude patřit mezi filmy, který se stane v Saudský Arábii hitem číslo jedna. Pokud jde o jiné filmové složky než je erotika, tak musím vynadat Rombimu, protože jeho hudba až příliš napovídala vyznění scény. Herecky vše v pořádku, oba hlavní představitelé mají charisma a když už tam bylo tolik šuku tak byla i znát jistá chemie mezi nimi. Ospalý úvod, nahradí solidní thilerrový děj a mírně přehrocené finále, nutno říct že ke konci už jsem se v bratrech taky naprosto ztratil. Na závěr bylo solidní baf a pak hajdy do hajan a přemýšled nad tím, zda ještě někdy uvidím přes celý plátno vnitřek vagíny. (13.07.2017)

Lež u svádění. Naprosto běžné u hezkých žen. Znáte ten typ lidí, kteří jsou elegantní, i když právě uklízejí psí hovno? Francois Ozon je (určitě) jedním z nich a jeho filmy jsou nejen proto cinefilským svátkem. Dvojitým milencem nevybočuje ze svého modu operandi a upomíná ne jeden ze svých nejlepších, detektivní Bazén. Hrdinka Chloé ohromí hned prvními dvěma scénami. V té předtitulkové se nechá ostříhat jako Mia Farrow v Rosemary's Baby, v té druhé jí nahlížíme tak hluboko do píči, jak se to v dějinách filmu nejspíš ještě nikdy nepovedlo. Dvojitý milenec představuje Ozonův zdařilý pokus srovnat skóre s takovými jako Polanski, Hitchcock, Cronenberg a samozřejmě De Palma. Jeho pojetí psycho-thrilleru se snaze navzdory nikdy neponoří do brakovistosti a asi schválně nešroubuje napětí do takových výšin jako autoři, na něž odkazuje, nýbrž do žánrového kabátku zavinuje chytrý film (o filmech, zákrutách dominance, ženách, zrcadlech, dvojčatech, orálním sexu během periody a mnohém dalším), u něhož se můžete stejně dobře obyčejně bavit, jakož i ocenit um, s s nímž lze dodržovat / porušovat žánrová pravidla nakládání s jednou z nejvypráskanějších propriet psychologického thrilleru. Protože to vypadá, že o to jde především. K ruce jsou mu dokonalá Marine Vacth, čím dál výraznější Jérémie Renier, polozapomenutá Jacqueline Bisset a Phillipe Rambi, skladatel, který na ploše jednoho soundtracku dokáže být Sigur Rós, Angelem Badalamentim i Hanzem Zimmerem. Vytříbený film, který jsem určitě neviděl naposledy. (15.04.2018)

Je to neskutočná haluška a do poslednej chvíle som netušil či je to všetko len v hlave hlavnej postavy alebo sa niekto hra z jej mysľou tak dokonale, že aj divák môže mať z toho chaos v búdke. Film toho ponuka naozaj veľa. Hlavná postava je viac vyzlečená, ako oblečená. Sú tu aj dvojičky,  bozkávanie sa jedného pohlavia a aj iné praktiky, ktoré sa do komentára nehodia. No proste divák nemá šancu si ani na chvilku vydýchnuť, lebo čo i len jedna nepozornosť a divák bude viac zmetený ako bol doteraz. Film je plný halucinácii, bludov, ale ktoré prerastajú až k dojmu, že to môže byť skutočnosť alebo aj je?  Dlho sa mi nestalo, že som tak úpenlivo čakal na finálnu pointu, aby som konečne zistil, ako to s tými hlavnými postavami naozaj je. A pointa nie je až tak originálna a hádam ani zaujímavá, ale pri tak intenzívnom až heroickom  výkone postav aj deja je to aj tak jedno. Lebo režisér roztočil takú ohromnú jazdu plnú pocitov, ukážkovej kamery, strihov a aj vynikajúcej technickej podpory, že keby bol lepšie zvládnutý koniec, idem na najvyššie hodnotenie, takto za silne 4*. (28.09.2023)

tenhle snímek bude spíš pro milovníky sci-fi.Pomalu každá postava to měla v hlavě nějak mimo.Scénář si hraje s divákem jak kočka s myší.Ke konci už mě to až nebavilo.Kdo s kým a proč....Nechápala jsem výstavu bizarních soch.Proč ji scénář zakomponoval do příběhu bylo vidno na konci.Scénář byl zřejmě napsán a míru herečce Vacth.Která jako modelka pracovala pro značku Chloé.Tak dostala i v roli jméno Chloé.Poprvé jsem ji zaznamenala v roli ve filmu Jen sedmnáct.Potom nedostala mnoho příležitosti.Není mnoho hereček které jsou ochotny jít do erotických scén (25.09.2021)

Mám bizarnosti rád, ale čeho je moc toho je příliš. Oceňuji celkovou atmosféru (až hororovou), schopnost vtáhnout diváka a nechat ho na pochybách, vizuál, krásnou Marine Vacth i samotný námět. I explicitní erotické scény mi do příběhu sedly a nezdály se prvoplánové. Působivá podívaná- minimálně do poloviny- a s přivřením jednoho oka do tří čtvrtin. Pak se rejža a scénárista v jednom urve ze řetězu a začíná ta pravá jízda ala "vůbec netuším, která bije". Ozon závěr až příliš překombinoval, zcela zbytečně zahnané do extrému a tím udělal z diváka jakéhosi idiota, který ve výsledku pořádně netuší, co právě viděl a zda to rozluštil správně. Po určité době přijdete na to, že žádná úvaha není dostatečná k tomu, aby jste si dokázali odpovědět. Což by mohlo být právě to, co dělá film tak zajímavým a jedinečným. Až na to, že tohle není ten případ. Podezřívám Ozona, že to sám neukočíroval, ale výsledek se mu zdál natolik zmatený a neuchopitelný, až se stal vlastně "artově cool" a tak vzniklo něco, co možná ani sám neplánoval, ale svou bizarností se to stalo ironicky funkční- a to i přesto, že to je naprosto nefunkční. Že se vám zdá můj komentář jaksi překombinovaný a rádoby "hluboký"? V pořádku, zvykejte si. Ať je to jak chce- Ozon opět dokázal vybočit z řady- to se mu upřít nedá. (10.02.2018)