Odnikud

Odnikud je film neuvěřitelně přímý a dynamický. Na začátku režisér Fatih Akin zaútočí na všechny emoce, co v sobě skrýváte a pak už vám nedá vydechnout. Herecký výkon Diane Kruger je fenomenální. Tenhle film mě v kině skutečně dostal na kolena. Tak intenzivní zážitek jsem nečekal ani náhodou. Scénář je výborný, strukturovaný velmi prostě (tři pomyslné části), hned na začátku dojde k zásadnímu zvratu a hlavní hrdinka Katja se musí ze dne na den emočně vyrovnat se ztrátou svých nejbližších a dostat zodpovědné za jejich smrt před soud! Klasický příběh o pomstě a spravedlnosti, řeklo by se. Pravdou ovšem zůstává, že zde nerozhoduje ani tak závažnost událostí, o nichž film pojednává, ta je totiž nezpochybnitelná. Ve filmu Odnikud svým způsobem nezáleží ani tak na tom "o čem" vypráví, ale "jak!" Režisér buduje tíživou, napínavou atmosféru od samého úvodu. Depresivní scénu hrdinčina zármutku střídá ještě depresivnější, často mimořádně drastická (působivě nasnímaná "krvavá vana). Soudní scény jsou natočeny skvěle, závěrečná sekvence v Řecku je pak výborným zakončením. Odnikud je jak politické, tak významně sociální drama, které nechává pravdivě nahlédnout do nitra skutečných postav. Vizuálně byl film též opravdu silný (výborná kamera), stejně tak po hudební stránce. Je super, že někdo takový film natočí a co mě snad těší ještě víc, že v takové kvalitě. Odnikud navíc vyniká totální absencí sentimentu nebo moralizování, režisér téměř nic nevysvětluje, jen nás nechává v očekávání sledovat cestu své hrdinky za osobní spravedlností. Většinou v kině koukám alespoň jednou nebo dvakrát na čas. Tentokrát jsem nekoukl ani jednou. To u takového filmu prostě nejde. Odnikud je vynikající, napínavý thriller, který opravdu stojí za to vidět. 90% Jeden z nejlepších evropských filmů posledních let. (08.03.2018)

Film rozdělený na tři stylově poměrně odlišné části sleduje ženu, jejíž manžel a malý synek se stali obětmi bombového útoku dvojice pošahaných neonacistů. Jenže oficiální spravedlnost v podobných případech často selže... Diane Kruger se po patnácti letech filmové kariéry poprvé dostala do německy mluveného filmu a kupodivu je herecky suverénní (a to jsem si o ní vždycky myslel jen, že dobře vypadá, a to je ohledně jejího herectví všechno) a prakticky celý film utáhne sama. To jsou ty paradoxy moderního světa. Nejlepší Akinův film od Proti zdi. (06.07.2017)

Natolik emocionálně působivé a vyšťavující, až se to umí zadřít pod kůži znepokojivým způsobem "co kdyby se to stalo právě vám“. Není tak problém odpustit i to, že speciálně během soudního přelíčení, se to dopouští do očí (uší, nosu, zubů) bijících logických lapsů (původ nového kola, ostatní svědci, kamery, protiargumenty ohledně fingovaného pobytu atd.), jen aby to mělo onen scenáristickým antisystémovým loutkářem kýžený rádoby šokující verdikt. Po něm následuje finální akt, kde to pozvolna naprázdno šumí a šumí až to zcela vyšumí. Má to sice efektní tečku, ale ta je sdělením značně morálně (hned na několika úrovních) problematická. Ona vůbec celá třetí kapitola působí jako „nevíme kam s tím dále, tak si aspoň uděláme na pár natáčecích (tý)dnů výlet k moři, třeba z toho něco bude“. Z osobního filmu o ztrátě je rázem jakože žánrovka o pomstě v jakože artově sofistikovaném hávu. Jediné klady třetího aktu jsou (po celou stopáž) fenomenální výkon zdrcené Diane a zjištění, že sychravá řecká letoviska mimo turistickou sezónu mají podmanivě „neo-noirovou“ atmosféru. (11.02.2019)

Jsem rád, že se v dnešní době očerňování uprchlíků a terorismu se natočilo i něco, co karty obrací do "vlastních" řad. A ještě k tomu něco tak výborného, podle mě dokonale gradované drama s tematikou podobnou mnohých filmům, ovšem taky okleštěnou čistě na prožitky hlavní hrdinky, kterou bezchybně ztvárnila Diane Krüger a vryl se mi nezapomenutelně do paměti. (08.01.2018)

„JAK JDE SOUD?“ … „ZAPLATÍ ZA TO, TO TI SLIBUJU…“ /// Půl hodiny – Diane Kruger trpící. Další půlhodina - Diane Kruger trpící. Kurva, už je to docela vopruz… Sice se i něco málo děje, ale prudí to dál. Holčina (ty vole, vždyť je jí dvaačtyřicet!) nesleze z vobrazu… ale furt sledujeme jen ten trpící ksicht… Hlavním posláním je (zřejmě) současný náckovství, takže v Německu aktuální téma. Navíc po tý hodině se konečně něco děje, takže trpící ksicht má kolem sebe i děj, kterej od něj odvede pozornost. Zhruba půlhodiny. Do tý se vejdou veškerý emoce, kterej příběh nabízí. Možná mě má odbourat i závěrečná pointa, ale tak nějak jsem ji (z toho trpícího ksichtu) odezřel dopředu. Dám 3*. Za výkon a za tu půlhodinku. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám si vzít přistěhovalce. 2.) Nechápu, proč k jasnýmu případu potřebuju nejlepšího právníka. 3.) Thx za titule „UniCorn“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (11.10.2018)