Odnikud

Německo-turecký režisér Fatih Akin se k problematice složitého postavení Turků v západní evropské společnosti vyjadřuje už poněkolikáté. Vsadil na Diane Kruger, která si své odmakala i v Hollywoodu, ovšem herecké kvality ukazuje spíš na evropské scéně. Její hrdinka má za sebou očividně bouřlivější minulost, nicméně ona i bývalý dealer drog, jinak turecký imigrant dnes platí za spořádanou hamburskou rodinku, kterou doplňuje bystrý synek. Jenže parta neonacistů nastražila výbušninu s hřebíky a naše hrdinka se musí vyrovnat s obrovskou ztrátou. Je to patřičně mrazivé a na převrácených soudních faktech jasně vidíme, o co tvůrcům šlo. Zejména v prostřední části je nicméně scénář trochu slabší, na leccos rezignuje, což koresponduje se samotným verdiktem soudu. Přichází artovější/meditativnější závěrečná třetina o morálce jedince, která má své kvality, ovšem úplně neladí s přemýšlením hlavní hrdinky. Tápeme tedy trochu mezi psychologickým dramatem a komorní kriminálkou, a pro někoho finální jednání ústřední hrdinky shodí předešlé dění. Tak či onak, Kruger je skvělá. (22.05.2018)

Diane Kruger herecky excelentní, ovšem i přes to mě film zas tak neoslovil. Ačkoli jsem o něm předem věděl minimum, spousta věcí mi tam přišla předvídatelná (například jsem věděl s jistotou, že soud obviněné uzná nevinnými - mimochodem nevím, jak moc je spoiler toto sem napsat, když distributor v pohodě v anotaci vyzrazuje, že Katjin manžel a syn zahynou, což mi osobně přijde stokrát horší; jinak sekvence u soudu mi na tom filmu asi přišla nejzajímavější). Problém jsem měl asi s těmi postavami - neviděl jsem tam nikoho sympatického. U Katji jsem nechápal, co na svém partnerovi viděla, u něj mi vadila jeho kriminální minulost, a u strůjců výbuchu jsem postrádal nějaké objasnění jejich motivace nebo zázemí (kromě toho, že se hlásili k Hitlerovi, o nich film v podstatě nic jiného nesděluje - film je tak nazírán primárně z pohledu Katji, která se zdrcena svou ztrátou chová tak jak se chová; a člověk jako já se u toho nemůže zbavit dojmu, že kdyby si našla někoho "normálního", mohla být toho všeho ušetřena - prostě začít si v Německu s Turkem s kriminální minulostí a u toho fetovat snad ani nemohlo skončit jinak než špatně). Nesednul mi ani závěr filmu - osobně by mi přišlo zajímavější, kdyby buď v krásných řeckých lokacích prošla vnitřní proměnou a viníkům odpustila, respektive se smířila se svou situací, nebo kdyby se vrátila domů na žádost svého přítele/právníka, a vedla dál soudní bitvu o spravedlnost. Takto mi přišlo, že ten film prostě strašně tlačí na pilu a snaží se dostat diváky na svou stranu, což jen potvrdily titulky v závěru, které film zasazují do současných německých reálií a které naplno odhalují, s jakým záměrem byl ten film natočen ("Mezi roky 2000 až 2007 v Německu Národní socialistické podzemí zastřelilo devět přistěhovalců, policistku a spáchalo bombové útoky. Jediný důvod jejich útoků byl ten, že oběti nebyly Němci."). (23.08.2018)

Natolik emocionálně působivé a vyšťavující, až se to umí zadřít pod kůži znepokojivým způsobem "co kdyby se to stalo právě vám“. Není tak problém odpustit i to, že speciálně během soudního přelíčení, se to dopouští do očí (uší, nosu, zubů) bijících logických lapsů (původ nového kola, ostatní svědci, kamery, protiargumenty ohledně fingovaného pobytu atd.), jen aby to mělo onen scenáristickým antisystémovým loutkářem kýžený rádoby šokující verdikt. Po něm následuje finální akt, kde to pozvolna naprázdno šumí a šumí až to zcela vyšumí. Má to sice efektní tečku, ale ta je sdělením značně morálně (hned na několika úrovních) problematická. Ona vůbec celá třetí kapitola působí jako „nevíme kam s tím dále, tak si aspoň uděláme na pár natáčecích (tý)dnů výlet k moři, třeba z toho něco bude“. Z osobního filmu o ztrátě je rázem jakože žánrovka o pomstě v jakože artově sofistikovaném hávu. Jediné klady třetího aktu jsou (po celou stopáž) fenomenální výkon zdrcené Diane a zjištění, že sychravá řecká letoviska mimo turistickou sezónu mají podmanivě „neo-noirovou“ atmosféru. (11.02.2019)

Spolková republika Syrsko – Turecká aka Bundeschalifát nám všem nejenže jde skvělým příkladem národního altruismu a roztomile otevírá Evropu všem těm milým a tolerantním islamistickým mazlíčkům, kteří, ubozí!!!“ doma strádají pod jhem 15. století, jež si díky progresivnímu myšlení a pokrokové víře dodnes cílevědomě budují, ale také spolu s žabožrouty jednoznačně kraluje v audiovizuální mediální propagaci a vyučování Evropy k dobrovolné asimilaci s parazity v duchu těch nejlepších goeblsovských tradic. A tak nejprve nechají Turka natočit film o arménském holocaustu, což je asi tak stejná furiantská taškařice, jako by si neonacisté střihli veselohru z Osvětimi, no a teď ten samý Osman přichází v integrovaných německých barvách s jakože angažovaným a rádoby rozporuplným dramatem z moderního Koránlandu, Mekkce a oáze pravověrných, kde již zcela přirozeně stánky s kebabem vytlačily vepřová kolena a kde je zcela běžné, když vyfetlá blond štětka, Němka jako poleno, vzplane láskou ke zkurvenému kriminálnickému tureckému dýlerovi a plodí s ním Euroosmany, základ budoucí ISIS únie. No, a když se do toho bombovně vloží fuj fuj rasistická ultrapravice, kdovíproč jako vystřižená z Frakce rudé armády, nemá chudák asimilační sluníčkářská smažka nikde zastání, protože šaría se do ústavy teprve zakotvuje a německá justice ještě stále ostudně nefunguje tak, jak by si Angela a Imamstag přáli, tudíž je její svatou povinností vzít rozum do burky a spravedlnost do vlastního pásu s výbušninou. Kromě toho, že je to pátá kolona tendenčního mešitového svinstva a korektní Sorošovy politiky multikulti únie, je to také nuda k posrání, a snad historicky první film, u něhož jsem si nepředstavoval Dianku, jak dělá nahá na čtyřech kliky, a jediné honění bylo hlavou, kterou se mi neustále honilo „Dobře ti tak, pičo!“. (02.06.2018)

Extrémně čisté drama, kde o vině a nevině není pochyb na úrovni, kdy právník obviněných je zlá karikatura, jaké jsem si nemyslel, že se ještě mohou objevovat. Procedurálně to funguje jen s ohledem na značnou redukci (zcela chybí přítomnost médií). Nicméně herecky a co do gradace je to podařené a vzhledem k černobílému pojetí je vlastně obdivuhodné, že výsledek umí strhnout. (27.12.2017)