Too Old to Die Young

Love it or hate it. NWR ukazuje fakáče na všechny a na všechno a dělá si to tak, jak chce, a v jakym tempu chce!. Děkuju Amazonu, že někomu dá skoro 13 hodin prostoru natočit tuhle jízdu! V televizi by to ustálo akorát pilot a okamžitý zrušení a hejt ze všech stran, ale my si díky týhle momentální kreativní volnosti můžeme užít morálně ulítlou ultra neonovou podívanou s mrazivým soundtrackem, cool deadpan herectvím a tak samolibou kamerou, že budete frustrovaní, ale zároveň (snad) nadšený jako nikdy! <3 (10.07.2019)

Queer noir toho nejtěžšího kalibru. Ultrapomalá vizuální onanie bez špetky jakékoli svěží invence či zajímavějšího vtažení do děje. Nesmlouvavě přímočaré, dětinsky brutální a narativně vykastrované na samou dřeň. David Lynch na tuhle srágoru za hurónského smíchu z vysoka močí. A já se k němu přidávám… ale na odpad to ještě není, bo ta nejvyšší kněžka smrti je celkem kost. (08.10.2019)

Noirový losangelský polda, po nocích čistící svět od hnusu nejhnusovitějšího. Ponuré, atmosferické, drsné, v záblescích připomínající Lost Highway i 8MM, s dráždivým odkrýváním nejtemnějších sexuálních tabu. Tohle nebude seroš, ale plynulý 15-hodinový film, ultimátní refnovina pro zvědavé a otrlé. Žádné plavání po načačkaném povrchu jako v Neon Demon, ale plynulé rozvíjení znepokojivých dějových linek, kterých chcete až musíte být svědkem - pokud na to máte nervy a žaludek. V Cannes byla s velkou parádou promítnuta 4. a 5. epizoda, ze kterých první představila klíčové postavy a druhá vcucla do cinematicky pohlcující extáze postavené na atmosféře, šoku a napětí. Odkrývání zvrhlosti a špatnosti světa záporáků s touhou diváka po krvavém zůčtováním, s nepředvídatelným vývojem a vtipnými režijními vsuvkami. Výstřední Cliff Martinez, za kamerou mistr Khondji od Se7en. Chladné skladiště, tmavé bary, vyschlé pouště, zapadlé uličky LA. Pestrobarevné neony. Fašisti, satanisti, sadisti a násilníci. Best of Refn! [Cannes] (20.05.2019)

Reportáž z natáčení: „STOP!!! Kurva, toč tou hlavou pomaleji, Telere vole, s takovou by scéna, jak se bezúčelně rozhlížíš kolem, mohla trvat míň než 10 minut, a artoví hnědopichové mi pak budou vyčítat, že jsem superficiální ignorant a má audiovizuální interpretace kvintesenciální fadesy je přinejmenším insitní. Navíc mám smlouvu na třináct hodin nesnesitelné prudy, tak čím to mám, do prdele, vatit, když si tu hraješ na Bleskmekvína!!!“ „Soryjako, Windigo, ale jestli budu kroutit ještě pomaleji, mám strach, že upadnu do katatonie a už se neproberu.“ „Jo, to je nápad! Tomu říkám procesní improvizační kreativita! Dokruť a pak hned strni. S filosoficky zádumčivým kukučem. Tak na 15. Ne, radši na dvacet minut, kamera se ti na celou tu dobu přisaje na xicht a tadyhle Martinéz k tomu zatím bude hrát na pilu. No pecka, ti ufoni se z toho úplně poserou, bude to ještě atmosféričtější, než kdyby čuměli, jak jim rostou nehty. Umělecky, samozřejmě. Tak pojďme na to, sjedem to tak dvěstěpadesátkrát, já pak vyberu tu nejpomalejší, hodím přes to hnědej filtr a můžem na tu stěžejní scénu tohohle dílu, třicet minut do blba tlemícího negra. Totální neonoár!!! Už Ofluse…., Olusmasa…., Olumnosu …, Omokuklu…, kurva, budu mu radši říkat Kunta Kinte, prostě už mu zabraly ty svalové relaxanty, co jsme mu včera napíchali do xichtu? Tak klapka! Klapka, povídám!!! Kde je, kurva, klapka???!!!“ „Poslal jste ji předevčírem pro kafe, když jsme 15 hodin snímali ten hrbol v omítce.“ „Starfucks je za rohem, to ho jela sklízet na Kostariku, neboco?!“ „To ne, ale specificky jste si vyžádal rigidní štáb, údajně aby se prý genius loci exekuce prolnul do díla samotného. Tak má paní chodítko a únavovej syndrom a kameraman je narkoleptik.“ . Onanistický psychotik je zpět v plné artové nádheře nehumánního audiovizuálního teroru! U naprosto strhujícího prvního dílu, kdy jsem přes to zběsilé tempo skoro nestihl, jak během těch plných 89 minut frenetických desetiminutových záběrů na stěny, auta nebo staticky zírající figuríny mezi 57. až 58. minutou zastřelili mouřenína, což bylo událostí večera, jsem obrostl mechem, o třicet cenťáků mi porostly vousy, z akvárka mi zdrhnul slimák, od hlavy k patě mě celého pokryl slizem a mezi nosem a bradou jsem měl schlíplou pavučinu plnou mrtvých much. Tudíž by mě ke zhlédnutí druhého dílu, nedejsatan dalších, přinutila pouze mrtvice, obrna, neuroleptický maligní syndrom, kvadruplegie nebo masochistická deviace. Jsem totiž Too old to die bored. (27.06.2019)

NWR v dokonalé tvůrčí volnosti, svět se točí čistě podle jeho pravidel. Max spokojenost mi nenávratně zkazil už první druhý třetí díl, který sice (okay) seznamuje, pomalinku nabírá momentum a napětí, nicméně nemá v sobě poklady a ani teď zpětně neměním názor, že bych brutálně zrychlil a zkrátil. Ale čert to vem, "trpět" se vyplatí, pak to najednou sepne, nabere směr, je už vesměs lahoda a multi-žánrový refnovský koktejl magického realismu, uhrančivých audiovizuálů, absurdit, hyper-násilí, chladu a krutosti, incestních fantazií, vadných postav, ujetých humorů a Mex-Americana kultury. Takže zatímco redakce Variety (x) a jí podobní brečí, za mě ta nej meditačka od Návratu do Twin Peaks. 85% (15.07.2019)