Too Old to Die Young

// Seriál pro lidi s fetišem v podobě sledování ultra dlouhých záběrů v nesouvislém pořadí s postavami na kterých nezáleží a dějem který nikam nevede. Bullshit roku a gratuluji Refnovi k převzetí trofeje pro nejprázdnější a nejzbytečnější seriálovou tvorbu, jakou jsem kdy viděl. Cenu mu slavnostně udělí David Lynch, následně si oba podají ruce a společně už doufám potáhnou do h*jzlu. (3* tu jsou hlavně kvůli jedné boží honičce a taky proto, že jsem neměl to srdce dát většině jinak solidně zpracovaných epizod ten pocitovej odpad, neděkujte) (13.09.2019)

"Hrstka bude mít všechno. Většina nebude mít nic. Protože tak už to v životě chodí. Svět je nespravedlivý." NWR se spiknul s jedním z nejdrsnějších (nejen comicsových) scénáristů na světě, a zplodili spolu surreálnou, třináctihodinovou nenávistnou epopej na téma ztýrané ekologie (bohatý vyšinutý otec), vzkvétajícího násilí (Císařovna Smrti), policejní korupce a brutality (ukecaný Teller), podprůměrně inteligentních feministek a moderního vraždění presumpce neviny (úderný monolog ve finální epizodě). Dvě čtvrtiny lidí nerozdejchají už samotnou pomalou stavbu jednotlivých epizod v čele s úmorně natahovanými dialogy a fetišistickými kamerovými oblety scén, ta třetí pak divácky zdechne v polovině, když zjistí, že je režisér prostě magor, a všechny postavy jsou mu vyloženě u prdele (zajímá jej opravdu pouze vyobrazené poselství, nikoli emocionální katarze). No, a to pořád ještě nejsme na konci! I ty nejneohroženější Refnovy fanoušky pak totiž nekompromisně sejme očistné finále s jednou z nejsugestivnějších tvůrčích zpovědí, přetavenou v kyselý plivanec do tváře všem "v nitru zlým a nezodpovědným lidem". TOO OLD TO DIE YOUNG je Refnovým osobitým Stromem života pro policajty a zloděje. Slovy režiséra samotného je "televizní streamování hudbou budoucnosti, a třináctihodinové komplexní filmy něčím, po čem ve skrytu duše dlouho toužil." I když jsem si zdaleka neužil každou (to vážně nelze) minutu tohohle monstra, sežvejklo mě to fakt mocně. Teď už sem konečně přesvědčenej o tom, že jsem příliš starej na to, abych umřel frustrovanej. NWR uklidňuje. (30.06.2019)

Do polovice fajn slowburner a plnohodnotná kolaborácia Refna s Brubakerom. Miestami okato napodobňuje experimentálnu poetiku tretej série Twin Peaks, ale vem to čert - má to grády. Od šiestej epizódy to však morfuje do refnovskej onanie (čti: snobskej maniery), v ktorej je málo Brubakera, málo Khondjiho (posledné tri epizódy robil Diego Garcia) a priveľa Refna. Finále v podobe sekvencie, ktorá vyzerá jak vystrihnutý outtake z filmu Roberta Rodrigueza (level: Tenkrát v Mexiku) to naťahované rozpliznutie veľavravne rámcuje. Refnovi došli prachy, priznal sa v Cannes... Neprekvapilo by ma, keby za tento nihilistický trolling schytal od exekutívy Amazonu honorable mention na internom blackliste. (22.06.2019)

Dlhú dobu to malo pre mňa nesporné kvality. Skvelá atmosféra, uhrančivá hudba a zaujímavé postavy tej odvrátenej strany sveta. Mal som pocit, že je to miesto, ktoré rád navštevujem, lebo mi je za iných okolností skryté. Rád som sa do neho vracal a užíval si tie dlhé scény a toporné monológy. Celú tú atmosféru a nediváckosť - čo sú veci, ktoré mám úprimne rád. Ale 8, 9 a 10 diel ma z toho rozčarovania prebral. Odrazu prišla nie len zmena atmosféry ale aj túžba šokovať. Ale len náznakovo. To čo mi v iných dieloch neprekážalo, mi zrazu prekážať začalo. A je to len tým, že sa skrátka Refn rozhodol nedokončiť svoj príbeh adekvátne v rámci šachovej partie, ktorú sám rozohral. Môže sa odvolávať na experiment a na to, že chcel vidieť čo všetko streamovacie média dokážu uniesť, ale plejáda nechutných postáv nakoniec pôsobí samoúčelne. Je to veľká škoda, lebo to malo pre mňa obrovský potenciál. Nekoná sa druhý Neon Demon ale skôr Only God Forgives. Už sa do toho sveta vrátiť nechcem. Je nudný. Čo je vzhľadom na to, že je do toho zapojení aj Brubaker celkom zvláštne. Škoda. 60% (25.11.2019)

POMO ma svojim komentárom rozpálil tak, že som k televíznemu prijímaču usadala s rozšírenými zreničkami a motýlikmi v brušku. Žiaľ, po prvej epizóde mám pocitovo bližšie skôr k verbalovi. Na druhej strane, musím sa priznať, že mi šéfove sugestívne slová neodbytne víria v hlave, takže asi dám Refnovi ešte šancu uspokojiť ma v ďalšom kole. Možno sa nám spolu podarí objaviť ideálne tempo. Ako mi raz jeden gentleman povedal "neponáhľajme sa, máme celú noc". Alebo to bolo "Nezastavujeme, máme zpoždění!"? (28.08.2019)