Najal jsem si vraha

Kafkovsky absurdní, to je první věc co mě napadla nezávisle od oficiálního textu distributora. Na začátku chvíli trvalo než jsem si zvykla na pomalé minimalistické tempo vyprávění, místy bez naprosté absence hudby(muzika, většinou jazzová se tam objeví jen když zní někde z rádia, nebo jako vystoupení v hospodě), ale už první černohumorné pokusy o sebevraždu hlavního (anti)hrdiny mě pobavily a další události jako skrývání se před najatým vrahem nebo seznámení s pouliční květinářkou už mě spolehlivě vtáhly do děje.Dialogy mezi Henrim a Margaret se svojí osudovostí pohybují až na hraně parodie a ostatně nadsázka se jako dlouhá nit táhne celým filmem,at' už se to týká příběhu nebo i samotných postav. Moje první seznámení s Aki Kaurismäkim dopadlo nadmíru dobře a rozhodně se nebudu v budoucnu bránit dalším jeho snímkům. (09.02.2013)

Můj třetí pokus o Akiho Kaurismäkiho. S tímhle pánem to asi dohromady nikdy nedám, minimálně skrze jeho filmy a podivný smysl pro humor ne. Nechal jsem se přesvědčit nadšenými uživatelkami z diskuze o francouzské kinematografii a na doporučení zhlédnout tento film. Ale žádná sláva se nekonala, téma náhlého vyhazovu ze zaměstnání je sice nesmírně nadčasové, nicméně o tematicky zajímavý film se ve výsledku dle mého názoru příliš nejedná. Působí na mne vyprázdněným dojmem: průměrné dialogy, dlouhé mlčení, statické záběry, schválně natahované scény, minimum napětí... a s výjimkou dvou neúspěšných pokusů hlavní postavy o sebevraždu žádné momenty k zasmání či alespoň pobavení, což vzhledem k tomu, že mělo jít o komedii, je v kombinaci s nudným dějem asi to nejhorší. Na předchozích dvou komedií od AK se mi líbila černobílá kamera a hudba, zde Aki točil v barvách, zbyla tedy ta hudba, kterou šlo poslouchat. Ač přiznám se, taky nepobírám, proč okamžitě po sebevraždě jedné z hlavních postav na konec přišla tak veselá odvazová písnička. Šlo se dívat i na Léauda v hl. roli, nepředstavitelně horší bylo poslouchat jeho angličtinu se šíleným přízvukem (bez ohledu na to, že v roli cizince mohlo jít o záměr). Uznávám, že své osobité umělecké kvality to má, chvílemi na mne ta podivná atmosféra dokázala působit, ale jinak se asi bez cinefilních skvostů podobného ražení dokážu obejít. A mimochodem, i ta rádoby "femme fatale" působila na mě absolutně nepřítažlivě. 40% (22.08.2020)

Dlho to bolo za čistých päť, nakoniec ale až o toľko tento film tie ďalšie Fínove neprekonáva. Každopádne zatiaľ to najzábavnejšie, čo som od neho videl. Čo neznamená, že film nefunguje aj v emoionálnej rovine. Práve naopak, suchý humor a štylizácia ála nemý film mu paradoxne hĺbku dodávajú. Asi nikto nie je schopný vystihnúť suchú a napätú atmosféru v bare (a jeho okolí) tak, ako Kaurismäki. Baloňáky, tmavé okuliare, minimum slov, nebezpečné pohľady, kapela, sem tam búchačka v ruke... (04.07.2017)

Tradičně již poněkud profláknutý námět najmutí si zabijáka ku zkáze sebe samého, nepojmul Kaurismäki sice v nijak výrazněji novátorském stylu, ale černohumorná, zdánlivě pochmurná balada mu poskytla možnost k rozehrání spousty drobných a skvělých (často malinko skrytých - o to však půvabnějších) hříček jak s hlavní postavou, tak samozřejmě i s divákem a k vytvoření jednoho z nejdojemnějších happyendů mého diváckého života. Nikdy, už nikdy nezapomenu na scénu, kdy hlavní hrdina vchází do polozaplněného baru, objedná si a k tomu hraje můj starý dobrý známý Joe Strummer. (05.05.2007)

-3* Filmy tohoto režiséra můžu a jeho styl mi sedí - absurdní situace, nadhled, minimalismus. I tento obsahuje stejné ingredience a přitom mi přišel jiný, takový neslaný nemastný. Možná z těch evropských herců nevyzařovala stejná energie, na kterou jsem zvyklý od chladných seveřanů. Nebo to bylo na můj vkus přehnaně minimalistické, naivní a předvídatelné? Nevím, ale i to má stačilo, aby to bylo na tři hvězdy :-) [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (11.09.2016)