Najal jsem si vraha

Nepřekonatelný Jean-Pierre Léaud v roli francouzského přistěhovalce, který kdesi v Anglii po 15 letech ztratí místo v kanceláři a rozhodne se poněkud neobvykle skoncovat se životem. Zamiluje se ovšem do krásné blondýnky a nakonec se snaží za každou cenu přežít. Film je koncertem Jeana-Pierra Léauda. Za zmínku stojí frontman punkových The Clash Joe Strummer jako kytarista k tanci a poslechu v jednom baru. Filmu škodí snad jen sociální motivy, protože nejvíce ze všeho jde podle mě o hříčku, realizaci absurdního nápadu. (02.08.2007)

Kaurismäkiho pojetí sociálních témat je v kinematografii jedinečné, jeho rukopis je nezaměnitelný... Když se to navíc doplní o prvek nájemného vraha, kterým je film šroubován ad abusrdum, a hlavní postavu ještě k tomu nepřekonatelným způsobem ztvární můj oblíbený Jean-Pierre Léaud, vznikne ve výsledku snímek, u kterého se lze válet smíchy, mačkat zvlhlý kapesník, nadávat nad nespravedlností světa nebo prostě jen obracet oči v sloup (nebo všechno dohromady) - podle preferencí diváka. Zkrátka v mých očích film nemá chybu; úspornost, s jakou režisér rád točí, tj. minimum dialogů, minimum hereckých projevů, ba pohybů postav, minimum všech zbytečností, které jsou vyváženy pestrými barvami a hutností obsahu - to jsou skutečnosti, které režisérův styl přivádí k dokonalosti a právě v tomto filmu nacházejí nejlepšího uplatnění. Vždyť také Najal jsem si vraha je pro mě nejlepší Kaurismäkiho snímek... Vlastní příběh je nepochybně jednoduchý. Ale síla filmu je v tom, jak dokáže drobnými epizodkami navodit pocity deprese, zdůraznit osamělost hrdinů, navozovat otázky typu "pro co vlastně má cenu žít?" Takhle to umí málokdo a málokdo má tak výrazný styl jako Kaursmäki (ovšem jak už to bývá, nemusí se zavděčit všem...) (22.06.2008)

SPOILER!! Já nevim. Viděl jsem od Kaurismakiho tři filmy (včetně tohohle) a příjde mi, že točí pořád to samý dokola. Šablona je vždy stejná, jen ta omáčka okolo je trochu pozměněná. Hlavní hrdina je zase divnej, zase tam hraje velkou roli ženská a zase to, i když to zezačátku tak nevypadá, skončí dobře. Nechci tady mluvit o vykrádání sebe sama, ale když on si ten Kaurismaki furt jede to svý a ničim novym mě už asi nepřekvapí. Což je škoda. No ale Joe Strummer mě potěšil. A poznámka na závěr: Tenhle komentář a hodnocení by se pravděpodobně hodily spíš na oba novější filmy, který jsem od něj viděl, protože spíš tam opakuje to, co dělal tady. Bohůžel jsem ale na jeho filmy nekoukal chronologicky, podle toho jak je natočil, a tak horší hodnocení padlo zatím na tenhle. (21.08.2010)

Aki Kaurismäki je skutečně minimalista, kdy teď v podstatě se třemi postavami - i když zakotvenými do společenského prostředí - dokáže ukočírovat zajímavý příběh, který má dobré východisko, jež ale není dle mého natočeno tak aby byl jeho potenciál využit naplno. Snaha muže nechat se zabít je ale absurdně zvláštní. (10.04.2017)

Smrtelná nuda. Ne každá kavka je Franz. Absurdní a osudové málo, blbé hodně, bohužel dobře natočené. Kamera a detaily pěkné. Postavy ploché, neuvěřitelné, herci příšerní a z ohavnosti "osudové ženy" jsem málem vrhnul. Tohle si ke mě sednout při mých suicidálních myšlenkách, tak nepotřebuji ani vraha :) Velmi doufám, že se jedná o nejslabší Kaurismaekiho počin. 60% (28.07.2014)