Quills - Perem markýze de Sade

Skvěle zvládnutá filmařina, která si drží hodně dobré tempo a když nepočítám konec tak ani jednou neupadne do trapnosti či kýčovitosti. Atmosféra blázince a zvrácenosti je hodně dobře vystihnutá a podporují ji opravu BRILANTNÍ herecké výkony všech zůčastněných. Připočtěte hodící se hudbu a máte fajn zážitek. Ovšem nedoporučuju se na film koukat s malejma dětma. (26.05.2006)

Skvělé, úžasně zábavné, žádné zbytečné psychologizování. Podle psychoanalytiků máme v životě jen dvě možnosti: stát se "homo perversio" (ve filmu též citováno) a "homo hystericus". Ten první "homo" se oddává ("nezřízeně") svým tužbám ("perverzím"), přitom však strádá nepokojem, ostrakizací, někdy i psychosomatickým tlakem. Ten druhý se jich (často ostentativně) vzdává a žije běžným všedním životem, plní si své povinnosti a dbá na svá práva, přičemž se jeho tužby propadají do hysterických fantasmat, která mohou v určitých situacích explodovat do nějakého druhu psychotického náslilí. Většina lidí se vklíňuje někam do mezer a pak zjišťuje, že ani kompromisy nikam nevedou (k Lacanově jouissance). Pozn: 1. Za homo perversio se označuje i Slavoj Žižek, nejspíš z obav, aby ho nikdo nepokládal za homo hysterika. 2. Kdyby nebylo markýze de Sade, musel by jím být někdo z nás! 3. (B)lázeňské divadlo a kapela, dialog Markýzy a Collarda, stejně tak jako Markýze a Coulmiera - vskutku akční film. 3. Sadova (nikoli sadistická) perveze = tajné společenství ve dvou. 4. Jdu na zahradu, "aby se mi rytí také vyplatilo"... Ještě něco jako shrnutí (Jean Boudrillard: O svádění, str. 151): "Perverzní osoba se ve svádění mýlí, neboť se ho snaží kodifikovat, zavádět pravidla, uzavírat pakty, a tím ničí jeho základní pravidlo, pravidlo tajnosti, které nesmí být nikdy vysloveno." (06.06.2017)

Četl jsem kousek knihy od Markýze de Sade a věřte mi, že tohle je velmi slabý odvar jeho myšlenek. Každopádně tento film nemá kopírovat knihu, ale jen nastínit období francouzské dekadence a příběh okolo Markýze de Sade a to zvládá docela bravurně. Můžeme polemizovat, do jaké míry je tento příběh poupravený americkou produkcí a též se můžeme dohadovat zda-li to bylo málo či naopak příliš zvrácené. Já osobně bych si to možná dokázal představit ještě perverznější, ale to nemění nic na tom, že film ode mě dostane plný počet bodů. Ke všemu Kate Winslet zraje jako víno a spolu s Amelií Warner tvořili neskutečně sexy dvojku. (11.04.2010)

Skvěle, vskutku "filmově" a velice zábavně natočený jakožehistorický příběh, u kterého jsem si až teď, po asi pátém shlédnutí, uvědomil, jak je pomýlený. Nejde o to, že se Francouzi z konce osmnáctého století chovají jako současní Američané - ani o to, že se kněz běžně na veřejnosti prochází s odhalenou hrudí jak nějaký seladon. Nemůžu překousnout, že postava programově vulgárního a všemi opovrhujícího narcistního sadisty je tu představena jako ztělesnění svobody a mučedník, zatímco všichni ostatní jako pokrytci anebo morálně naprosto nestabilní osoby (postava Madelaine je vrcholem - považuje se za "dobrou ženu v životě", přičemž svádí kněze a distribuuje pornografii). Pak jsou tu už jen blázni a svině od podstaty. (nedopsáno) (06.04.2005)

I když je tahle verze oproti francouzský nápaditější, celkovým vyzněním spíše pokulhává za svým bratrem. Ta zcela evropská je totiž vážnější a charismatičtější především díky hlavní roli Daniela Auteuila, nehledě na dokonalejší filmový prostředí, větší reálnost příběhu, nebo i mnohem peprnější scény. Vzhledem k účasti Kate Winslet jsem čekal víc než, že si jen sedne na koleno Geoffreyho Rushe. Zde tvůrci vyloženě alternovali a chvílema spíš film připomínal komedii Terryho Gilliama ovšem s následky tragédie. Oba markýzové se tedy zhruba vyrovnávají, ale přesto za o něco kvalitnější považuju toho s Auteuilem. (16.04.2014)