Tiché místo

Přes docela dobře odvedenou “hlesneš - zhebneš” myšlenku prostě není můj šálek. Hipster hippie nasáklá rodinná vztahovka hraná přepjatě jak na Oscara, dramatický rození, spousta brečení a nezávislácký duchaplnosti... přičemž tu aspoň jakž takž často straší počítačová alieno-arachnidí svině, stopáž není předlouhá a <3 u moment i mě dojal... chci prostě drsnější, zlejší a šťavnatější. Plus tyvole, kéž by někdo platil radši maskéry než tým grafiků a podnítil SFX monstra (duši) zpátky do hororů. (01.07.2018)

Tagjako... všude opuštěné supermarkety, a ten patlal si nemohl šlohnout bedýnku gumopryže a pro babu do tlamy dusítko z džeztrubky? Pak by se dalo vesele nacvičovat rozmnožovacích technik bez rizika vrhu. On místo toho pískem vysypával kilometry pěšin a následně se, patrně zpitomělý manuální prací, nad Blantkou neošklíbl. To má za to. Jinak výborný film se spoustou inovativních prvků, neodrhnutých nápadů a jedním trapným klišé á la Válka světů. (20.08.2018)

„Kdo jsme? Když je nedokážeme ochránit? Kdo jsme?!“ Konečně! Po všech těch zklamáních a průserech posledních let přišel Krasinski a dal mi alespoň malou naději, že ne z každého hororu mně nutně musí rupnout cévka vzteky nad tou všeobjímající debilitou. V Tichém místě jsem sice nejdřív kapánek trpěl (tím, jak moc mi ti malí smradi pili krev), ale tvůrci mému trápení brzy trochu odlehčili (hihi...ehm) a dál to už byla moc „příjemná“ podívaná. Pravidlo bylo jasné, buď budete ticho, nebo končíte (to kdyby platilo i v reálu…tolik klidu…teda, to byla nadsázka…možná). A díky mistrné práci se zvukem/tichem se podařilo co chvíli šponovat napětí na maximum, a o mrazivou atmosféru či zdařilé lekačky též nebylo nouze. A alespoň pár postav se chovalo vcelku racionálně (pominu-li nápad přivést na svět uřvané fakáně, které s sebou může kdykoliv stáhnout zbytek famílie). A vůbec tam těch logických renonců (krom snad ještě „sýpky“ a faktu, že sluch „strávníků“ sem tam maličko haproval) bylo málo. Jako poděkování musím napálit 4*. (14.07.2018)

Jak málo stačí ke štěstí. Emily Blunt si pokládá humanistické otázky, John Krasinski zasypává další metry cest pískem, aby odtlumil pohyb své rodiny. Přeživší totiž žijí jen díky tomu, že jsou maximálně potichu, protože predátoří krasavci mají sakra vyvinutý sluch. S civilizací je to tedy zase solidně nahnuté (to, co je načrtnuté, mi na vysvětlenou stačilo) a odolnost člověka s ohledem na potlačení vlastních emocí má zelenou. Tempo je plíživé, ale velmi účinné, práce s tichem (a zvukem – že by nějaká ta filmová cena?) je nesmírně úderná a precizní, herecky je to velmi soustředěné, napínavějšího jsem dlouho nic neviděl (třeba scény okolo due date). Už jenom proto, že postavy musejí vše držet neustále v sobě. To beru jako velkou devízu snímku. Ve finále je to nicméně naprosto průměrný horor/drama, ovšem ozvláštněný a posunutý k výborným číslům díky několika osvěžujícím nápadům, za které moc děkuju. Jen mohli tvůrci někde projevit ještě o něco víc odvahy. Obří tržby rodince (Krasinski & Blunt) přeju, holt je patrné, čeho se užvanění a hluční Američané bojí. (06.05.2018)

Můj komentář nebude obsahovat nic nového pod sluncem. Toho, že Krasinski věnuje mnohem víc energie a pozornosti budování napětí v jednotlivých scénách a dosahování okamžitých efektů na úkor elementární logiky a uvěřitelnosti světa, který podává, si všimli už mnozí jiní. Z Tichého místa budete mít tím větší potěšení, čím méně budete přemýšlet nad logickými kotrmelci a oddáte se příběhu s vypnutým mozkem. Dumat nad tím, jak mohli svět ovládnout tvorové tak snadno zranitelní, znamená, že si zkazíte zážitek. Jestli lidstvo bylo tak nedůvtipné, že se nechalo od těchhle nýmandů zmasakrovat, pak si svůj úpadek a odchod ze scény jednoduše zasloužilo. Pokud odmítnete přístup typu "kde se vzalo, tu se vzalo", budete trpět stejně jako já. A dobře vám tak. Celkový dojem: 40 %. (09.04.2019)