Režie:
Ruben ÖstlundScénář:
Ruben ÖstlundKamera:
Fredrik WenzelHrají:
Claes Bang, Elisabeth Moss, Dominic West, Terry Notary, Sofie Hamilton, Christopher Læssø, John Nordling, Linda Anborg, Jan Lindwall, Iman Mirbioki (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Cristian je kurátor prestižního muzea moderního umění, které právě chystá odvážnou konceptuální výstavu. Její ústřední myšlenkou je čtverec o rozměrech 4 x 4 metry. Uvnitř něj platí pravidlo naprosté rovnosti a tolerance. Společně s PR agenturou hledá muzeum ideální strategii, jak v roztržitém a událostmi zavaleném mediálním prostoru celou akci zviditelnit. Jenže pak Cristian při bizarní formě kapesní krádeže přijde o peněženku a mobil a jeden z jeho podřízených vymyslí geniální způsob, jak je získat zpět. Cristian se jako obvykle nedokáže soustředit na nic jiného než sám na sebe. A podobně jako celá švédská společnost se i konceptuální výstava začíná utápět v bizarním zmatku, který definuje napětí mezi liberálními hodnotami, egoismem a sobectvím. Vítejte ve čtverci jménem současná Evropa. (Film Europe)
(více)Videa (5)
Recenze (154)
Pecka!! Vědu bych v tom moc nehledal. Jsou to takové moderní "Maléry pana účetního", jen prostě v moderním super-korektním světě. Kde hlavní hrdina Christian zažívá sled šílených událostí s šílenými lidmi. Je to film plný odporných pokryteckých zmrdů, ohavné upjatosti, ze které mi je na blití. Je to psychologicky silně nátlakovej film, kdy jsem si kolikrát z těch situací rval vlasy a nevěděl sem jestli se smát, nebo rozkopat monitor. Neustálé rušivé elementy a detaily, které jsou v očích normálního člověka sprostou drzostí, se ve filmu musí se zaťatými pěstmi "v klidu" přecházet. Já zastávám názor, že "Lepší je jedna dobře mířená rána, než dlouhý vysvětlování." Razili to i naši učitelé na základce a jsem jim za to i vděčný. Maličký příklad je třeba přítomnost řvoucího mimina na firemním jednání. Ano dnes jsme hrozně dog friendly, mimi friendly, všechno friendly a přitom jsme v neustálém tlaku a stresu, máme z toho deprese, úzkosti, mindráky, žereme prášky na nervy atd. Parádní kritika dnešní Evropy!! A jako top vsuvka je extrémní performance ruského mistra na firemním banketu, to jsem šel fakt do kolen ... :-D Bravo!! ()
Vo filme absentuje ucelený príbeh, dej sa rozpadá na niekoľko dôsledne uzavretých scén, ktoré dokopy tvoria naoko nekoherentný celok. Toto je filmu aj najčastejšie vytýkané, ale pre mňa je tam jedna spoločná téma, ktorá sa tiahne celým filmom a zjednocuje ho a to je téma ľudských inštinktov. Ostlund tu nadväzuje na svoj predošlí film Vyššia moc, kde tému inštinktov otvoril v úvodnej scéne s lavínou a záverečnej scéne s autobusom, ale tu ju demonštruje už v každej jednej scéne, ktorá by sama o sebe fungovala aj ako krátky film. Ostlund považuje za inštinkt aj základné atribúty ľudskosti ako súcit alebo zmysel pre rodinu, ktoré „hrdinovia“ vo filme nahradili egoizmom, hedonizmom a karierizmom. Dokonca ešte aj situácia na začiatku filmu, kedy hlavný hrdina dostane náhodou šancu pomôcť mladej žene, ktorá uteká pred násilníckym mužom, sa neskôr ukáže ako zinscenovaná, opili ho vlastným pocitom hrdinstva a urobili z neho hlupáka. ()
Film o tom, jak je snadné něco ztratit a zkusit to zase najít. Ale především snímek o tom, co je všechno umění, kam až zasahuje a co můžeme jako umění vnímat. Je tady položeno docela dost dobrých otázek, ať už skutečně nebo metaforicky, které rozhodně stojí za zamyšlení. Umění a šílenství se dají zaměnit. ()
Ruben Östlund je asi nejzajímavější režisér a scénárista současné Skandinávie. Dvakrát jsem mu uštědřil pětihvězdičkovou nálož, pro jeho neosobní, ale geniálně vyprávěné příběhy. Jen tady budu jemně kritický, i když uznávám, opravdu jenom jemně. Čtverec má totiž poměrně složitý námět, musíte se nad tím hodně zamýšlet, abyste pochopili, kam tím tvůrce míří. Má celou řadu nápaditých a originálních scén, ale na druhou stranu jej utápí jeho zbytečná celková délka. To, že pomyslný čtverec má být současná Evropa, nad tím přemýšlím ještě doteď. Za mě osobně zajímavý náhled do vyšší třídy současné Skandinávie. ()
U mě především zabodovala desetiminutovka Terryho Notaryho, okolo kterého jsem čekal, že se bude film více točit (plakát), ale ona je to jen dost rozvleklá satira, točící se okolo kurátora galerie Christiana, kritika na současnou švédskou vyšší třídu, liberálnost a svobodu slova, zodpovědnost, kde všechno to snobství kontrastuje s chudobou žebráků, všechna prázdnota a pseudo-artovství muzeií, galerií a současného "umění", které je fundamentálně o ničem, kontrastuje s tím, jak je Notaryho opice naopak absolutně autentická. Určitě ne špatné, ale dost rozvleklé v tom, co chce říct. ()
Galerie (38)
Photo © Magnolia Pictures
Zajímavosti (1)
- Natáčení se konalo od června do října 2016 v Göteborgu, ve Stockholmu a Berlíně. (griph)
Reklama