Hudba z Marsu

Podle mne naprosto nejlepší agitka, která kdy byla v Československu natočena. Marvan ve své již typické roli bručouna, ze kterého se vyklube tahoun party, optimismem sršící Josef Bek, krásná Alena Vránová, Jan Werich v nádherné skeči úžasně se bavícího diváka a v neposlední řadě gentleman Oldřich Nový. Jelikož nehodnotím politiku, ale film, nemám sebemenší důvod snižovat Hudbě z Marsu počet hvězdiček. (03.07.2011)

S Hudbou z Marsu je to obdobné, jako se Zemanovým Andělem. Obé jsou budovatelské komedie. Naštěstí zde se objevují již prvotní základy satiricky kritičtějšího pohledu na budovanou společnost. Herecké obsazení je špičkové, na vysoké úrovni jsou i herecké výkony a Oldřich dostal důstojnou roli pro svoji vlastní osobu. Je to svižné a optimistické a vtipný nadhled nechává s úspěchem zapomenout na to nadšení z budování a dělá to, co má, baví a rozesmává. Kamera si dokáže vyhrát s obrazem a vyloženou lahůdkou jsou všechny hudební hrátky a špičkování. Osobním potěšením jsou záběry z Telče, Mariánských Lázní a Prahy. Nic není nemožné a pokud se spojí síly, lze sestavit i třicetičlenný závodní orchestr. Hlavní postavou je předseda závodní rady ROH nábytkářského družstva Václav Řehák (dobrý Jaroslav Marvan). Má jedinou slabost, nechce se nechat zahanbit, snadno se nechává vyhecovat a s nesmírnou chutí dokazuje pokrokovost v činech závodní rady, které předsedá. A když se ztřeštěnec vychloubá, rozjíždí se střídavý běh na krátkou, střední i dlouhou vzdálenost, aby se po každé metě mohl slavit dílčí úspěch. Trudnomyslnost heligónu se překonává s úsměvem. Hvězdou filmu je hudební skladatel Jiří Karas (skvělý Oldřich Nový) a jeho nechtěná a přijatá největší výzva života. Dokáže vykouzlit tóny, dokáže je spoutat a sladit v harmonii. Nezdolným nadšencem je kapelník, bez zkušeností, nově vytvořeného hudebního tělesa Honza Toman (dobrý Josef Bek) a jeho snaha o posun vpřed. Hlavní ženskou postavou je sekretářka ředitele nábytkářského podniku a Honzova snoubenka Hana Jelínková (půvabná Alena Vránová) a její neutuchající nadšení při vytváření něčeho nového. Z dalších postav: soustružník, laskavý Hanky dědeček a člen nového souboru Jindřich Kebort (František Kovářík), vlivný ministerský náměstek a provokující pokušitel Nechleba (příjemný Otomar Krejča st.), opatrný ředitel nábytkářského družstva (Bohuš Záhorský), laskavý předseda vinařského JZD (Jaroslav Vojta), angažovaný, všudypřítomný a podlézavý referent SPKPL Holoubek (dobrý Lubomír Lipský st.), popletený flétnista hudebního souboru Bedřich Březina (Eman Fiala), bručoun a pozounista hudebního tělesa František Šimáček (Josef Hlinomaz), energický a progresivní bubeník hudebního tělesa Karel Kalousek (Oldřich Dědek), Kalouskova nespokojená žena Mánička (Božena Obrová), nešťastný rozhlasový režisér Kulíšek (Jan Maška), zapálený hráč na činely v hudebním tělese Veselý (sympatický Josef Kemr), vynikající houslista hudebního tělesa Lájoš (Ladislav Baláž), či nadšený divák a posluchač netradičního hudebního představení (Jan Werich). Výsledný produkt dokáže stále přinášet příjemnou zábavu. Navíc, jak často má člověk vysoce pozitivní náladu po skončení projekce? Potom rád přehlédnu i to částečné a nezakryté budovatelské nadšení. (30.08.2016)

Já mám rád tydlety komiky! Vy nemáte rád komiky?, ptá se ve filmu Jan Werich mladého Vladimíra Dvořáka, kdy se oba, takříkajíc náhodou, sešli v hledišti kulturního domu v Mariánských Lázních, aby bavili diváky svou vlastní komikou. Hlavním hrdinou této "umírněné satirické komedie" scénáristy Vratislava Blažka a režisérů Kadára a Klose je amatérský hudební orchestr Maršovských sdružených nábytkáren (MARS). Hudební těleso, které vzniklo na záchranu prestiže podniku, ohrožené neprozřetelným slibem iniciativního předsedy závodní rady, se přes všechny problémy propracovává až k vítěznému výkonu na významné soutěži. Snímek s hvězdným komediálním obsazením, v čele s Josefem Bekem, Jaroslavem Marvanem, Oldřichem Novým a dalšími, se dočkal vesměs příznivého přijetí. Svižná hudební komedie, na níž se podílelo několik skladatelů, byla ceněná nejen za "organické a naprosto funkční začlenění hudební složky" do děje, ale i za vtipné dialogy a situační komiku, po předešlé produkci padesátých let zvláště vítané. Vedle nadšených ohlasů se však vyskytly i námitky proti příliš "zkreslenému satirickému ostří" filmu. Snímek tak byl na nějakou dobu stažen z distribuce a do kin se údajně dostal až na osobní zásah prezidenta Antonína Zápotockého. (06.10.2008)

"Tak takhle ten socialismus nevybudujeme!"....huláká Jaroslav Marvan. Má tam dost hroznou roli, ještě více mi bylo líto Oldy Nového. Má tam monolog, kde sám sebe charakterizuje jako obět doby. To je velká pravda. Vidět prvorepublikového elegána v takovém hnoji... :( . Pepíček Bek odvádí svou klasiku, jako vždy je plný elánu a dokonce hláškuje: "já si dám chleba s maceškou"! O samotném ději nemá smysl psát. I v této frašce funguje kouzlo nechtěného. Vidět zpívajícího traktoristu s družstevníky... :), prostě se nejde nesmát. (15.06.2010)

Jaroslav Marvan se až překvapivě často nechával naverbovat do pochybných komedií temných padesátých let. Ne, že by se snad Hudba z Marsu přiblížila kvalitě pecek pánů Vlčka či Sequense (ve své době byl tento film dokonce těžce kritizován), nicméně mnohé scény zákonitě musejí vyhlížet směšně. K tomu režie není silnou stránkou a satira je až půvabně drobná. Hold úderné duo Kadár a Klos mělo to lepší teprve před sebou a tuhle epizodku nechali zapomenout ve víru dějin. (20.10.2005)