Hudba z Marsu

Film zajímavý a odvážný pouze tím, že se v něm (jak říká pan Škvorecký) poprvé naplátně objevilo cosi vzdáleně blízké jazzu. Byly i doby, kdy to skutečně bylo odvážné. A agitka to prosím pěkně není. Agitka to je ten film, jak tam vystupují buď zednící nebo zednice, horníci nebo traktoristky a podávají zlepšujcí návrhy za zvýšení plánu. (Obvykle to byly ještě černobílé filmy - i proto později Juráčkova parodie Černobílá Sylva.) Hudba z Marsu patří do série dnes uznávám dosti trapných soc-realistických komedií, nejlépe vždy z Marvanem v hlavní roli. Ale agitky byly ještě mnohem trapnější a to natolik, že je narozdíl od tohoto filmu v televizi v podstatě neuvádí. (12.06.2004)

Argumenty, uváděné jednoznačnou většinou komentátorů tohoto filmu, nemá smysl vyvracet. Jsou totiž věcné a jednoznačně průkazné. Jedna skutečnost tu však přesto zarazí. Jsou jí jména tvůrců i herců, kteří ve filmu vystupují. Herecký koncert Oldřicha Nového i Jaroslava Marvana, k nimž se v mnoha ohledech připojuje tehdy zenit svého půvabu prožívající krásná Alena Vránová právě tak jako skvělá režisérská dvojice Kadár-Klos, začínající tímto dílem svou sice krátkou, ale mimořádně úspěšnou tvůrčí éru, i neméně proslulý hlavní scénárista STARCŮ NA CHMELU či DÁMY NA KOLEJÍCH Vratislav Blažek naznačují, že jednoznačnost pádných charakteristik má i svůj rub. Pohádka o socialistickém člověku nové doby, jak ji v mnohem schematičtějším podání nabízí o něco starší film ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE je zasazena do přehodné doby mezi Stalinovou smrtí a Chruščovovým projevem na XX. sjezdu KSSS, kterou symbolizuje i Kopeckého projev o potřebě renesance lidové zábavy. Byť i krotká forma satiry v roli kulturního všežvanila, ztělesněného Lubomírem Lipským stejně tak jako Stalina připomínající namaskování nedávno zesnulého Otomara Krejči ve své době mohly - a patrně také působily - jako průlomový čin otevírající nové obzory. Prvky budovatelského optimismu, notně zředěné a nemálo zkarikované, najdeme i v dalších již zmíněných Blažkových muzikálech, kde jednoznačně předjímají nejen dobu PRAŽSKÉHO JARA, ale i vnitřní krize komunistického režimu. A tak pochopíme-li HUDBU jako byť nesmělý počátek návratu z budovatelského třeštění k věcnosti a střzlivosti všedního dne té doby, který musel být na tehdejší stále ždanovovské cenzuře nesporně vyvzdorován, muzikálové kvality tohoto hudebního filmu, jež se příliš neliší od STA DUKÁTŮ PRO JUANA či CÍSAŘOVA PEKAŘE A PEKAŘOVA CÍSAŘE, i podobně - byť v liberálním duchu - idylizujících amerických muzikálů té doby, objevíme nejen krásu našeho hlavního města, ale i melodií zpívaných tehdy stále v plné tvůrčí síle působícího nezapomenutelného Oldřicha Nového a v roli dirigenta docela věrohodného Josefa Beka. Krása melodií i většiny textů - ne děje samého, jak jsem již upozornil - se pak v této souvislosti stává skutečně nadčasovou. (05.11.2007)

Asi film z Marsu. To šlo úplně mimo mě. Obsahově naprosto směšný kousek, kdy to ani ta hudba nevytáhla výš. A nezdolný optimismus pánů Beka, Nového, Marvana a spol jsem opravdu nesdílel. Nedostal jsem totiž zaplaceno, abych se tam tak ponižoval. Film neobstojí ani jako nechtěná parodie. Tak je to s ním zoufalé. Tenhle český film není ani nijak vyhledávaný, protože jak už jsem zmínil, je obsahově hodně vyčpělý. Tohle se nepovedlo a tolik slavných jmen na takovou blbost je asi největší prohra. 0% (31.05.2012)

Film jistě nedosahuje takových kvalit, aby soupeřil s těmi nejlepšími exempláři své doby, nicméně jsem velice zklamán, že někteří místní experti na politickou situaci hodnotí odpadem. Takové strhání vesměs pěkné hudební komedie je velmi smutné. Ano, je v tom cítit vliv smýšlení soudruhů, ale copak je to tak špatný film? Nemyslím si. Tak musím malinko přidat v hodnocení, abych vylepšil ten nespravedlivý průměr. 75% (28.10.2016)

„Vždyť jsem ho líbala jako kulturní referentka!“ Z hlediska návštěvnosti mimořádně úspěšný (přes 3 miliony diváků) pokus o hudební film pěkně demonstruje snahu komunistů setřít rozdíly mezi umělci a dělníky. Hudba z Marsu je založena na premise, že umění patří lidu a může se mu tudíž věnovat každý. Důležité je odhodlání, nikoliv talent. Prvotním podnětem k (ne)dobrovolnému založení kapely je příznačně předsedova snaha zachovat dobré jméno podniku a zajistit pracujícím kulturní vyžití. Láska k bližnímu a láska ke všemi milovanému závodu, s nímž jsou spjaty všechny podstatné události v životě postav, splývají („Podvedl jsem ho z lásky. Z lásky k závodu jsem zapřel nedostatky“). Veřejná a soukromá sféra jsou sjednoceny. Proto Honza sňatek s Hankou podmiňuje existencí závodní kapely. Nejdříve musí fungovat podniková rodina, až poté přicházejí na řadu osobní záležitosti. Ze stejného důvodu muži prchají před svými manželkami, které jim znemožňují v klidu cvičit, do vinice („Toužíme po klidu, ale v práci“). Smutným úkazem v jinak veselém filmu s náznaky krotké komunální satiry (důležitě se tvářící zástupce organizace, jejíž zkratka nikomu nic neříká, předseda JZD, který je podle vlastních slov víc než pánbůh) je Oldřich Nový coby skladatel prvorepublikových šlágrů, omlouvající se za svou dřívější uměleckou produkci („Už tenkrát to za nic nestálo, ale žádalo se to“). Pro doklad toho, o kolik hůř mohlo spojení hudby a budovatelského zápalu dopadnout, ale netřeba chodit daleko – viz Zítra se bude tančit všude, film, v němž není ani náznak nadhledu vlastního Hudbě z Marsu. 50% Zajímavé komentáře:  Oskar, sportovec, Marthos, anais, Willy Kufalt (29.10.2021)