Smrt mouchy

Prokoukat se Smrtí mouchy přes ten dobově typický sterilní styl, celé série hluchých mist a scénář z čítanky pro prvňáčky až do konce chce hodně trpělivosti a sebezapření, ale jako tvůrčí dno to až tak strašný není a formálně úplně marný taky ne a vlastně je to i zajímavější než některé tehdejší Kachyňovy snímky dosud oblíbené a oceňované. Druhou hvězdičku přidávám s přihlédnutím k tomu, že 1) sedmnáctiletý hrdina přichází o panictví s Milenou Dvorskou, 2) roku 1976 nikde ani stopy socialistického zřízení, žádné důkazy života v nejlepší možné společnosti, krom samozřejmého oslovení "soudruhu profesore" ani nejmenší potvrzení statu quo Husakensis (např. značná část děje se odehrává ve školním kolektivu budoucích maturantů a vůbec nevíme, že by existoval nějaký SSM), naopak zde učitelovými ústy opakovaně zaznívá otevřená ekologická kritika průmyslové devastace přírody, s explicitním (i obrazovým) zdůrazněním zplodin a splašek produkovaných továrnami, přestože v tehdejší ČSSR byla "továrna" se svými kouřícími komíny nedotknutelnou posvátnou ikonou, vzpomeňme jen hodin výtvarné výchovy nebo výzdoby na všudypřítomných nástěnkách. Zajímavý komentář má vypravěč, viz též Psice. (14.06.2020)

Voyerizmus kvitol už v takýchto dávnych časoch. Stačil foťák Zenit s teleobjektívom a balkóny oproti s množstvom zaujímavých ľudí. Život na panelákovom sídlisku je jednou z dôležitých tém v Kachyňovej tvorbe, u mňa jednou z najobľúbenejších. Tentokrát sú témou lásky 17-ročných stredoškolákov s príchuťou ekológie a tiež príchuťou niečoho zakázaného. Cesta do dospelosti nie je jednoduchá, má aj v tomto filme viacero podôb, či už je to prvá chlapská bitka, obhájenie svojho názoru, prejavenie odvahy alebo smrť muchy. Oficiálny text distribútora písal magor a bolo by ho najlepšie zmazať, nielenže je mylný, ale aj vynáša hodnotenie, čo by určite nemal. –––– Ty si myslíš, že tímhle zabráníš, aby přestaly kouřit komíny, smrdět auta, že se řeky najednou vyčistí a budou plné ryb? Takovou volovinou akorát podřežeš pod sebou větev. –––– Chlap se musí umět v životě poprát, když je v právu. (08.11.2015)

Spíše než o fobii z lítající mouchy, jak by se mohlo zdát dle zdejšího podivného obsahu, film vypráví o dospívajícím klukovi a jeho malkých velkých trablech ve vztahu k rodičům, učitelovi, rodících se milostních vztahů i pokusu o hledání si místa v životě. Smrt mouchy je průměrný film, jehož příběh je též poněkud tuctový. Nutno ale říci, že průměrný v rámci filmografie Karla Kachyni. I Kachyňův průměrný kus, bez kterého by se československá kinematografie klidně obešla a z něhož sálá účelové (ekologické) poselství bez nějaké objevné myšlenky, skrývá totiž v sobě originální poetické vyprávění a mimořádné tvůrčí nápady. Jeden z nejlepších nápadů se objevuje již v úvodu, kdy se s příběhem hlavní postavy Milana seznamujeme prostřednictvím lyrického recitativu, v doprovodu Liškovy bigbeatové hudby se sborovým refrénem "Magdaléno, Magdaléno" prozrazujícím jméno osudové dívky. Vizuální stránku zase dotvářejí pěkné prostřihy na černobílé fotografie, jimiž Milan (jak sám říká) místo psaní deníčku dokumentuje svůj život a realitu kolem sebe. Na průměrnou úroveň to v mých očích padá a zůstává spolu se scénářem a ničím nevyčnívajícími hereckými výkony. 55% (17.06.2020)

Každý si tím musí projít a každý musí překonat překážky, jaké nám život nadělí. A o tom je tento zapomenutý příběh. Chlapec si užívá svoje problémy, lásky, nedorozumění s rodiči. Tedy, jak to většinou bývá, hlavně s otcem. Ona životní bariéra, kterou musí překonat, je zde prezentována pomocí fobie s mouchy. Fobie nijak tragická, aby se překonat nedala. A chlapec to dokáže. Nebude to mít jednoduché, ale osud mu, byť tragickou cestou, ten správný směr ukáže. Příběh jednoduchý a srozumitelný. Nenásilnou formou ukazuje jak není jednoduché soužití v pubertálním věku. Za normalizace vzniklo podobných filmů nespočet, a tento patří mezi ty kvalitnější. (15.07.2014)

Zcela k neuvěření, že režisér tohohle filmu natočil Kočár do Vídně nebo Ucho. Zkrátka – i mistr tesař se někdy utne… Zdá se, jako kdyby se Kachyňa snažil chytnout druhý dech a odskočil si pro inspiraci (nechci úplně psát o vykrádání) k Antonionimu nebo Argentovi – tyhle scény ale působí na pozadí banálního děje dost roubovaně a jaksi nepatřičně. Navíc - Janě Krausové moc nejde tvářit se, že je jí sladkých 17. Jaroslav Satoranský (alias Kuba) v upnutém svetříku (varianta 1) nebo v koženém saku - zřejmě Tuzex (varianta 2) působí ještě víc asexuálně než obvyklým způsobem. Po delším zkoumání jsem usoudila, že filmové dialogy pocházejí s největší pravděpodobností z dílny Medvídka Pú a Prasá(d)ka. Jedno ale vím jistě – ten soundtrack s pilířní skladbou „Magdaléna“ musím mít… (05.04.2012)