Smrt krásných srnců

Portrét tatínka Oty Pavla, "ďábelského" prodavače ledniček a vysavačů, svůdce žen, fandy boxu, rybáře atd., očima Karla Kachyni se mimořádně povedl. Panoptikum českých postaviček nádherně předvedené panoptikem českých herců, od bohémského Poppera, přes lehce nevrlého Proška, excentrického profesora Nejezchleba, lehčí dámičky až k profesorově papouškovi. "Máš prdel?" ptá se papoušek. Mám, tuhle prdel, srandu, legraci, ve své sbírce mám. I s tím méně veselým koncem, který se mi nelíbil tak jako počátek filmu. Ale i konec je dobrý a k příhodám Oty Pavla nepochybně patří. BTW - Z nějakého důvodu jsem dostal při filmu chuť zajít po letech k Rozvědčíkovi a něco tam zbaštit... Silné ****. (20.09.2008)

Knihy Otu Pavla mám rád a s filmovými prepismi jeho poviedok mám menší problém. Na rozdiel od väčšiny užívateľov sa mi viac páčili dejovo kompaktní Zlatí úhoři, než dnes opakovane zhliadnutá Smrt krásných srnců. Prekážalo mi, že prvorepubliková atmosféra nebola vykreslená Kachyňovým, ale skôr Menzlovým pohľadom, a to skôr z jeho slabých filmov (Obsluhoval jsem anglického krále). Film sa rozpadal na dve nerovnaké časti, pričom prvá bola zbytočne natiahnutá a silene kontrastná k druhej. Aj s oceňovaním výkonu Karla Heřmánka sa môžem stotožniť až v druhej časti, keď už "ide do tuhého" a Brazília je ešte ďalej. Určite ide o nadpriemerný film, veď Kachyňa podľa Pavla a s takými hercami by ani podpriemerný film nakrútiť nedokázal. Ale aj tak mám radšej Zlatých úhorov, i keď som v živote nebol na rybách. (22.02.2011)

Pozoruhodný byl způsob, kterým Ota Pavel dospěl ze sportovního novináře slibných reportážních próz (DUKLA MEZI MRAKODRAPY) nejprve k beletrizaci životních osudů vrcholových sportovců (SYN CELEROVÉHO KRÁLE) a posléze i vlastního života. To však bohužel v době, kdy se začal uzavírat tragický příběh jeho života mezi lékařskou ordinací a občanskou existencí. Poetické vidění světa, vlastní tomuto mistru pera, beze zbytku - nikoliv poprvé ani naposled ve své skvělé filmografii - ztvárnil Karel Kachyňa. Totéž platí i v tomto případě také o Kachyňovi scénáristovi. Poetický obraz prvorepublikové reality popisovaný na životních osudech rodiny, jejíž postavy nemají daleko k hrabalovským hrdinům, dotváří skvěllé postižení genia loci Poberounčí dnes nazývaného Krajem Oty Pavla. Silné a původní je i vidění protektorátní reality, v němž se kombinuje dětský pohled "zdola" s tím věcným, oproštěným. Kombinace hrůz a zoufalého vzepětí sil u těch, které nepostihla péče nacistického "nového řádu", je dalším rozměrem skvělého díla. Mimořádné jsou i kreace Heřmánkova, Hrušínského a jak se zdá, i přehlížené Marty Vančurové. Myslící divák je tímto obrazem moudré, soudné pošetilosti nadšen a Pavel dnes na pomyslných nebesích desáté Múzy podává ruku svému autorskému druhu. A to přesto, že od premiéry uplynulo "pouze" dvacet let a fous. (01.01.2008)

Výborný snímek dle předlohy Oty Pavla. Doba války a přítěže židů to přece jen není lehký život. Ztvárnění a celý příběh je skvělý a zajímavý a pořád se něco děje, takže se divák rozhodně nenudí. Srnci, ryby, ženy, Elektrolux a rodina, to jsou hlavní témata tohoto filmu. Karel Heřmánek zde předvedl opravdu skvělý výkon. (28.04.2012)

Dost smutný film. Ale tak už to u válečných filmů bývá. Heřmánek tu hraje prodavače vysavačů. A celkem mu to i vynáší. Než přijdou Němci a zabaví mu rybník. Ale mu to nevadí, protože si všechny kapry vyloví. Pak je rozdá po vesnici. A protože je žid, tak to nemá jednoduché. Jeho synové mají nastoupit do koncentračního tábora. Tak jim aspoň uloví srnce, ať mají maso a nějak to tam přežijí. "Elektro. elektro, elektro, elektrolux." (31.01.2013)