Práče

Po všetkých tých depresívnych a tragických vojnových filmoch dobre padne Kachyňov pohľad detskými očami ako VOJNA HROU. Chlapec Franta, sirota z koncentráku, je celkom veselý, šikovný a vo vojenskej práčovni pomáha, ako vie. To mu veľmi skoro už ako vojakovi elévovi nemôže stačiť, no nevie, že zbrane deťom do rúk nepatria a tak mu často ide o holý život. Aj to je ale brané skôr rozprávkovým štýlom a tak som sa ani trochu neobával, že by sa mu niečo mohlo stať. Optimistický film o vojne s Menšíkovým humorom a dobrými detskými hercami mi síce nepriniesol maximálny zážitok, ale nadpriemer to určite bol. –––– To jsou takový baráky a do těch zavírají lidi, víš? Kolem je plot z drátú a nikdo nesmí ven. Všichni mají hlad a chtějí domů. (05.06.2015)

Je úplně jedno, zda se jedná o film ze západní nebo východní fronty. Pro mne je důležitý příběh, který z filmu vyplývá, který popisuje lidskost, která z filmu vyznívá. Žádná válka není dobrá, protože ničí rodiny, dělá z lidí ještě větší zvěř, než sami jsou. Z války nemůže vzniknout nic dobrého, ať si to zdůvodňuje kdo chce, jak chce. V tomto filmu jsem viděl drobná hrdinství lidí, kteří byli hrdinové, i když nebyli v první linii. (30.09.2009)

Všichni mi vtloukali do hlavy, že tohle je prostě jeden z "nej-filmů" od Kachyni, ale já bych vyšší hodnocení nepřenesl přes srdce. Vždyť je to naprosto předvídatelný dětský film, já být na místě těch chlapů, tak bych kluka seřezal a zavřel někam hluboko. Oni ho za porušování vojenských regulí tak leda poplácají po rameni a to finální odhalení špiónů jsem tušil už od půlky filmu. (06.01.2007)

Roztomilý poetický snímek z válečného prostředí (to je ale oxymoron), taková prefigurace Kolji. Zajímavá role koktavého vojáka v podání slovenského herce Gustáva Valacha známého z trilogie s Tomášem Holým (Pod Jezevčí skálou, apod.) Při závěrečné scéně se mi hnaly slzy do očí, přiznávám....takovéto snímky mi v dnešní kinematografii chybí. Kachyňa mi také schází... (21.11.2004)

Vzpomínka na dětství, kdy jsme tenhle příběh prožívali s malým Františkem, Marikou i její kravičkou... Hluboce lidský příběh, bitva o Dukelský průsmyk nebyla takovou selankou, jakou tenhle film ukazuje, ale o to nejde. Jde o nosnou myšlenku, unavení českoslovenští vojáci Svobodovy armády netrpělivě očekávají na průlom fronty a na vstup na půdu své vlasti, která pro nás byla tenkrát ještě ve Východních Karpatech - a pro mne tam bude navždy, protože co politici rozdělili, lidé zase spojují. S velikou armádou šla bok po boku naše armáda od Buzuluku až do Prahy a přinesla naší vlasti svobodu. Jako by ožily husitské tradice, které tu připomíná dvojsmysl slova "práče" uprostřed polní vojenské prádelny. No, novodobí překrucovači dějin to vidí jinak. Skvělý scénář a skvělí herci, tady vlastně poprvé jsem si povšiml Vladimíra Menšíka... (11.04.2017)