Kráva

Začátek Krávy je hrozně zdlouhavý. Celý příběh je obyčejný, rutinní a zkrátka co možná nejsmutnější a nejbeznadějnější. Neměl jsem z něj pocit autentičnosti. Jednak kvůli hudbě, tak kvůli celkovému dojmu umělosti, tak kvůli opětovnému užívání snových částí Karla Kachyni, které mi už zevšedněly. Ke konci přesto Kráva poměrně zaujme. Vadilo mi ale nejvíc něco jiného. Nejbeznadějnějším prvkem filmu jsou postavy. Já vím, že vykreslit jakousi vesnickou demenci bylo záměrem, když však přeji všem postavám co nejbrzčí smrt, je něco špatně. Buď se mnou, nebo s filmem. Nebo obojí. Obzvláště dvě hlavní postavy jednají naprosto zmatkovitě, debilně, pokaždé jinak, jsou dokonale vygumované, mají tupý pohled a nemají ani špetku sympatičnosti. Nemám nic proti filmům s dementy. V momentě, kdy ale ve filmu chybí jakýsi objektivizující hlas, který by upozorňoval, že toto je dement a autor to ví, v momentě, kdy ve filmu chybí kdokoliv, ke komu bych se mohl upnout jako k ostrůvku inteligence a rozumu, pak takové dílo bezchybně funguje jako frustrační nástroj plný beznaděje. Vůbec se mi ale nebude líbit. (19.12.2011)

Silně citový příběh jaký umí ztvárnit pouze Jan Kachyňa. Drsný život v horské oblasti na počátku minulého století je tu zachycen velmi realisticky a kdo zná osudy našich předků i prapředků uzná , že i pravdivě. Radost ze života i beznaděj bylo součástí osudů obyčejných lidí, kteří žili na samotě společně s přírodou, na kterou byli odkázaní. Každodenní boj o přežití, důstojnost a lásku. O jejich smyslu života vypráví tento příběh, který patří mezi ty nejlepší počiny, jaké Jan Kachyňa natočil a který si zaslouží uznání. (14.12.2013)

Jeden z nemnoha českých polistopadových filmů, který nejen beru na milost, ale který shledávám přímo skvostným. Asi hlavně proto, že na rozdíl od většinových českých šaškáren, frašek a skopičin, se jedná o film vážný, syrový, zemitý, s prostým a silným venkovským příběhem, který se mi nesmazatelně vepsal do paměti, i když jsem ho donedávna viděl jen jednou, a to už hodně dávno. Excelentní Radek Holub i Alena Mihulová. (07.09.2014)

Všechny ostatní filmy se z mé TOP 10 můžou postupně vytratit, Kráva v ní ale vždycky zůstane. Mám ji doslova pod kůží, a to už od doby jejího vzniku, tedy bezmála 20 let. Karlu Kachyňovi se tady povedlo něco zcela nevšedního a o tom, že to nikdo nečekal, svědčí fakt, že ten film původně vůbec nebyl určen pro kina (mám za to, že později se do nich díky svým nepřehlédnutelným kvalitám dostal). Času je málo, ale na Krávu si znovu a rád nějaký udělám. K dnešnímu dni jsem ji viděl určitě alespoň třikrát, což můžu říct všeho všudy o pěti (?) filmech. Pro mě zkrátka čistá krása. (05.03.2013)

Hodne slusnej film, ale neprislo mi, ze by to bylo nak zvlast beznadejny, drasticky a podobne, ale je fakt, ze ma film hodne syrovou atmosferu. Trosku mi pripomnel Zelary. Jinak pribeh je velmi jednoduchej, ale silnej, zpracovani vypada hodne lacine, skoro az televizne, ale v tomhle pripade to dobre dokresluje atmosferu. A hlavni dva herci hrajou solidne, Mihulova je fajn a Holub taky, akorat obcas hazi zbytecne takovy tupy xichty. Na 5* to sice neni, ale za skouknuti stoji. (02.02.2008)