Duhová kulička

Diela Karla Kachyňu mám rád a každý dosiaľ nevidený film sledujem s veľkými očakávaniami. Nie inak tomu bolo aj pri televíznej Duhové kuličce. Nesklamala ma, pretože Kachyňove filmy nesklamávajú, ale k jeho vrcholným dielam ju nepriradím. Bola tam poetika, bol tam kontrast mestského a vidieckeho, mladého a starého, pragmatickosti a snívania, ale v niektorých momentoch som cítil viac snaženia, ako spontánnosti a prirodzenosti. Herci boli síce neopozeraní, ale tiež aj málo výrazní. Takže celkovo spokojnosť, i keď tentoraz bez prílišného nadšenia. (20.09.2013)

Mezi haldou filmů o střetnutí mladého chlapce se starým, klukovským dědečkem má Duhová kulička naprosto výjimečné postavení. Chtě, nechtě na nás zapůsobí svoji přirozeností, nevykalkulovaností, otevřeností a přívětivým pohledem jak na dospívání, tak na stárnutí a smrt. U Kachyni se rozdíl mezi televizním a klasickým filmem, co se týče obsahu, dost stírá. (07.03.2005)

Duhová kulička není řemeslně úplně bezchybný film, některé dialogy působí trochu naučeně a nepřirozeně, noční scény, točené přes obyčejný modrý filtr, nevypadají jako noční, sem tam by to chtělo některé scény lépe načasovat... Nesmíme ovšem zapomínat, že to je televizní film, navíc televizní film, natočený v oddělení pořadů "pro děti a mládež". Z téhle perspektivy viděno jde doslova o zázrak. Mezi haldou více či méně pitomých, polovičatých a nedotažených dětských televizních filmů, jaké tehdy ČST produkovala, září Duhová kulička vybroušenými fasetami horského křišťálu. Srovnat lze pouze s dalšími televizními filmy Karla Kachyni. Skvělé herectví, suverénně zvládnutý a nesmírně chytře napsaný scénář, bezchybná režie. Netuším jak to ten chlap dělal, ale každý jeho film, i ten zdánlivě nejmenší, je událost. Kachyňa rozhodně není tak živelný, velkorysý a dravý jako Vláčil, chybí mu rafinovanost a umělecké ambice Nové české filmové vlny, možná by se dalo říci, že jsou jeho filmy "dobře řemeslně zvládnuté", ale to tak přece není. Z každého záběru a z každé pronesené věty září zvláštní syrovost, opravdovost, tichost a pokora, lidskost a nečekaná vřelost i jakási archetypální pravdivost a symboličnost obecného přesahu... Velký malý filmový zázrak... Jakýkoli jiný filmový režisér by na stejném místě a podle téhož scénáře téměř určitě natočil slaboduchou banalitu, Karel Kachyňa nikoli... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Aky, Braddy, xaver (07.07.2012)

Za hluboké totality a "nesvobody" bylo nicméně tolik svobody, aby někdo natočil scénu, kde osmiletá holčička kroutí nahou prdelkou a starýho papriku to vyvede z deprese. To by dnes jistě možné nebylo a zakrátko nebude možné to ani reprízovat v televizi. Halt jak se nám ty hodnoty mění, co? Jinak už jsem těchhle Kachyňovejch geronto bilancovačných témat přejedenej, připadá mi to všechno na jedno brdo. (13.04.2014)

Poetický film nejvíce připomínající vyprávění Oty Pavla. Přiznám se, že mě i po těch dlouhých letech, co jsem ho naposledy viděl, opět rozesmál i dojal. Lyrickoepický snímek s baladickým nádechem o životě a smrti, o pití života plnými doušky, o jiných světech, které máme na dosah...stačí se jen správně dívat. Stejně jako u Pavla i zde, když je smutku příliš, přijde humor (proto snad i Kachyňa natočil podle něj jedny z nejkrásnějších filmů ve své úžasné filmografii). A pak ty víly! Kachyňa dokázal jako málokdo zacházet s nahotou tak přirozeně, že u něj nikdy nebyla vulgární, ale naopak výsostně estetická. Kouzelný Tokoš představuje dědečka, kterého by nejspíš bral každý kluk. Dědečka, co je jednou nohou ve vzpomínkách, avšak tou druhou...v bezstarostném dětství. Tyhle filmy se u nás momentálně netočí, protože asi budou málo in. Jsou totiž příliš lidské. (25.08.2013)