Oči bez tváře

Kritici určite považujú Oči bez tváre za podobenstvo nacistických zverstiev, páchaných v mene pokroku vedy na bezbranných obetiach, dnešný divák bude vidieť paralely zase s plastickou chirurgiou, umožňujúcou doviesť túžbu po dokonalom vzhľade do absurdných rozmerov. Pre mňa je tento film hlavne príbehom vzťahu otca a dcéry, ktorý nie je jednoznačný. Ide profesorovi skutočne iba o záchranu milovanej dcéry, pre ktorú by urobil čokoľvek a o jeho výčitky svedomia, s ktorými sa nedokáže zmieriť, alebo je to viac fanatik, ktorý ju používa ako pokusného králika v mene vedy a za túžbou po vlastnej "nesmrteľnosti" na tomto poli? Nevie to ani on sám, ani divák a hranica, ktorá tieto dva postoje preklenuje, je nejednoznačná. Aj z pohľadu čistej rodičovskej lásky je film spoločensky nekorektný, pretože hlavní hrdinovia nie sú vykreslení divákovi antipaticky a každá smrť mladého dievčaťa prinesie jej rodičom podobnú bolesť, ako profesorovi. Znamená snáď jeho rodina v spoločnosti niečo viac? Doporučujem priaznivcom trilerov typu Les Diaboliques. (16.01.2013)

Velice znepokojivý snímek, pro francouzskou produkci té doby netradiční, vyžaduje specifickou náladu pro zhlédnutí. Téměř dokumentární scéna, kde doktor Génessier popisuje rozklad tváře po nepovedené operaci, patří k nejsilnějším okamžikům filmu. Takových chvil je v Očích bez tváře ostatně více. Po druhé projekci mohu jedině doporučit. (19.04.2018)

„Ach, profesore...vaše přednáška byla tak vzrušující!“ - „Spíše hrůzu nahánějící, Carlo.“ - „Jakou zářivou budoucnost jste nám vyjevil!“ - „Budoucnost, madam, je něco, co už se mělo stát v minulosti…“ Až vám bude nějaká cizí přespříliš ochotná dáma nabízet lístek do divadla a následně levný podnájem, vezměte rychle nohy na ramena, ať neztratíte tvář…aneb co by papínek pro svou dcerušku neudělal! Úvodní scéna mě moc velkou důvěrou nenaplnila, umělost figuríny byla až do očí bijící. Na druhou stranu, takovou pasáží operace si tvůrci svou reputaci přece jen vylepšili a já nemám problém uvěřit, že ve své době byl film dostatečně působivý. Ovšem bráno z dnešního pohledu…ne, snímek zkrátka příliš zestárl na to, aby mohl jakkoliv šokovat. Zůstává však zvláštní, znepokojivá atmosféra, dobře zahrané ústřední trio profesora, „asistentky“ a dcery (v jisté scéně až andělsky vyhlížející Edith Scob) a konec, který i s pomocí hudby má svou sílu. Přesto jsem čekal o dost působivější, a hlavně napínavější podívanou, takže dám „jen“ lepší 3*. (09.08.2020)

Zvláštně ponurý snímek (byť se většina neodehrává za tmy, ba i pohřeb je sice na mlžném hřbitově, ale scéna je v mléčných, pro oči až nepříjemných tónech) má nakročeno do více žánrů - kriminální, mysteriozní, thriller, fantastický, gotický horror, drama... Oblíbená postava černých románů - šílený lékař - experimentuje na vlastní dceři. Zaběhnutí psi k děsivým (ovšem dnes už reálným) pokusům nestačí, a tak se začnou ztrácet světlovlasé modrooké dívky. Na svou dobu poměrně krvavá operace i naturalistické zobrazení útoku rozzuřených psů (zdá se, že dablér natáčení nepřežil...). Gotický hrad představuje temná vila s labyrintem podzemních chodeb, kde číhá smrt... Obeznámený divák si jistě vybaví wallaceovky, dr.Mabuse či německé expresionistické filmy z 20.let. Přes četné postupy strašidelného žánru skrývá v sobě film i velké osobní drama dívky, která ztratila tvář a která stále balancuje mezi přijetím otcových experimentů (co přinášejí oběti) a jejich odsouzením. Snímek postupně směřuje ke zkáze a cestě do zatracení.... (29.08.2013)

Má to pěkné hrátky s obrazem a záběry, ale nedokázalo to plně a zajímavě naplnit a využít zvolenou stopáž. Má to tak spoustu zdlouhavých a pomalu ubíhajících scén, pomalé tempo. Zápletka a děj by v pohodě vystačili na krátko či středometrážní stopáž. Pro mě poměrně zklamání. 101 hororů, které musíte vidět, než zemřete 90/101. (28.11.2022)