Zoufalství a naděje

... a to mi film vyhovoval aj ako ateistovi ..... este moze na to pozerat Verbal, ten nie je zurivy militantny ateista, ten je v jadre pravoslavny ... to aj ja. Pan Uhlovodik Jastrab /Spolecnost Mrtvych basniku, Pred Usvitem/ hral na urovni, normalne som mu veril aj herecky vykon. len Dufam ze to neobjavi KaDak, alebo taky Wacoslav - ten dal aj slusnej Chatrci 2017 odpad, doteraz nechapem dovody: No a Kadak je u mna uboha, neoriginalna, desne nevtipna napodobenina Verbala : 70 % (20.04.2019)

„NEVÍM, CO BUDE V BUDOUCNU. MUSÍME SE ROZHODNOUT NAVZDORY NEJISTOTĚ. MOUDROST JE UCHOVÁVAT V HLAVĚ DVĚ PROTICHŮDNÉ PRAVDY. OBĚ NARÁZ. NADĚJI A ZOUFALSTVÍ. BEZ ZOUFALSTVÍ NEMŮŽEŠ ŽÍT V NADĚJI...“ /// Hodně filozofování. Reverend Toller vypráví… vede rozhovory… je to vopruz. Nemá to tempo, je to něco mezi artem a malým TV dramatem. Reverend píše deník… nuda. Pocity, myšlenky… furt tak nějak o vůli Boží – bez (zaplať pán bůh) modliteb či kázání. Ekologický varování za pomoci víry… Konec zajímavej – teda aspoň chvíli, ale celkovýmu hodnocení nakonec moc nepomohl. Ledaže by…na základě příběhu otce Tollera církev přestala přijímat dary od lidí znečišťujících přírodu. Aha… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Neznám historku, kterou zná každej klerik. 2.) Na pohřbu mi budou hrát tu o fosilních palivech ničících Zemi. 3.) Thx za titule „Parzival“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (02.12.2018)

Tak nezvládnutý film. Ozdaj jak režisérové posledné dva počiny minimálne. Ako postaviť proti sebe cirkevných skurvencov a enviromentalistov je vskutku brilantný nápad. Nerozumiem len, prečo to viac nevyhrotil, viac ostrejších dialógov, kde by zrazu milovník chlapcov pochopil, že jeho argumenty stoja na vode oproti vedeckých faktom. Malo to obrovský potenciál, ktorý ale vyšumí úplne do prázdna. A zo záverom mi zjedli nohy. Veľmi dúfam, že bez sošky. 1 z 5 (05.02.2019)

Někdo tady v komentářích odkazuje na Bressona a já docela souhlasím. Nebýt toho environmentálního rozměru (chápejte: téma životního prostředí mi nevadí, ale její zpracování tímto způsobem mi připadá jednak nepřesvědčivé (vnitřní proměna kněze, který dle všeho již dávno všechno vzdal), jednak dost naivní (jasně, někdo, nějaká korporace, které výrobky my nekupujeme, nám zničil životní prostředí; radikální ekoaktivista se vozí autem apod.)), resp. kdyby byl uchopen jinak, byl by to dle mého vynikající film. Pak je tu ještě ten závěr, který mi připadal jako důsledek naprosté bezradnosti (možná se však mýlím). (02.10.2019)

Působivý film, tak trošku něco jako kombinace Bressonova Deníku venkovského faráře (o němž mimo jiné Schrader napsal odbornou studii) a Scorseseho Taxikáře (k němuž pro změnu napsal rovnou scénář). Hodně zajímavě minimalisticky natočená meditace nad lidskými strachy, nejistotami, tápáním, ale i nadějí s velice silným poselstvím že v posledku je vždy důležitější láska ke konkrétním lidem (symbol naděje, který nás nutí žít), než radikální akt (sebe)destrukce, byť ve jménu jakkoliv ušlechtilých cílů (symbol beznaděje a skepse, který vede ke smrti). Není to lehce stravitelný zážitek, spíše hluboký duchovně-psychologický ponor do tenat otázek typu být či nebýt a jsem vážně rád, že ačkoliv Schrader toto dilema nezlehčuje, nakonec se miska vah převažuje k bytí - jakkoliv těžkému, krutému a nejistému - jako k tomu vyššímu dobru... (28.03.2019)