Helimadoe

Sytými, na několikrát nanášenými barvami je podáván příběh rozrušeného dospívajícího mládí a jeho prvních tužeb a snů. Obležení dívky muži je tradičním tématem národních kinematografií, opačná situace naopak výjimkou. Citové škobrtání všech se všemi nabízí také příležitost pohlédnout pod fasádu víceméně zralého ženství hrdinova okolí. Neobvyklý úhel tohoto pohledu ozvláštňuje jinak triviální fakta a prahy dospívání a propůjčuje jim magii se blížící ráz. Filmové ztvárnění se přiblížilo svou kvalitou Havlíčkově literární předloze, místy ji snad i překonalo. V kontextu kvality a dosažené úrovně devadesátých let lze oprávněně mluvit o nadprůměrném dílu. Otázkou zůstává, kolik generací budoucích diváků s touto charakteristikou bude ochotno souhlasit. (05.11.2007)

Filmová adaptace stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka nedosahuje sice kvalit fenomenální Herzovy adaptace románu Petrolejové lampy, ale má své osobité nostalgicko-rozverné kouzlo, byť se poměrně zásadně liší od své románové předlohy...tragický a existenciální rozměr knihy Jaromil Jireš, věren si svému poetickému vidění světa (v kombinaci s pojetím, které nastavil již scénář Václava Šaška), ve své filmové adaptaci zcela opomněl a akcentoval náladu prvních citových vzplanutí a následných hlubokých zklamání typických pro období dospívání, erotický prvek mi pak ve filmu trochu překážel, jelikož se ne úplně potkával s poetickým rastrem nastaveným režisérem. Helimadoe rozhodně není špatným filmem (a tak typicky pro čsfd je coby český porevoluční titul silně podhodnocen), určitě mu ale ublížila doba jeho vzniku (všichni jeho stěžejní tvůrci už byli bohužel výrazně za svým uměleckým zenitem), kdyby byl realizován o nějakých dvacet let dříve, konstelace předního českého režiséra a výrazného scénáristy (Václava Šaška lze označit za specialistu na dílo Jaroslava Havlíčka, úspěšně adaptoval 4 jeho knihy včetně právě výše zmíněných Petrolejových lamp) mohla s celkem vysokou pravděpodobností napovídat o přestoupení oné pověstné tenké hranice nadčasovosti a o uměleckém zdaru či nezdaru... (20.11.2006)

Celkom banálny príbeh-spomínanie, čitateľné postavy, no ono to v komplexnosti sveta Havlíčkových postav a děja naberá akúsi všeplatnosť. Myšlienky, ktoré niekedy zaznejú i priamo, "Neklidná" Dora, päť sestier, Doktor, klúzelník a rodinné zázemie hlavného hrdinu... vo výsledku to akosi tne do živého, vyvoláva Ztesk a sebespyt. (27.03.2016)

Když jsem šel na film někdy v tom 92/93 roce, bylo mi snad jen o pár měsíců více, než hlavnímu hrdinovi. Takže asi pochopíte, že jsem příběh prožíval s ním. Mě by to ale tedy táhlo spíše k Marii (Ljubu Krbovou jsem si tehdy zamiloval opravdu hlubokým obdivem). Literární předlohu jsem nečetl (hodlám napravit), tehdy jsem ani nevěděl, kdo to Jireš je, ale film na mě stejně působil i po těch dvaceti letech. Pořád jej považuji za nejlepší český porevoluční film. Somr je výborný, až teď jsem zjistil, že již tehdy vlastně hrál mého budoucího tchána. On tedy není doktor, ale povahově a názorově jedno jsou. (01.09.2013)

Obstojny pribeh mladika, kteremu se probouzi hormony:-). Jakub Marek ho ale zahral tak spatne, ze se vubec nedivim, ze se jednalo o jeho posledni filmovou roli. Naopak vyborny byl Somr v roli sverazneho doktora, urcite potesila i velmi krasna Ljuba Krbova. Za zminku stoji poutava hudba Lubose Fisera. Behem sledovani jsem mel stale pocit, ze se Jires nechal inspirovat Bergmanem (15.10.2011)