Barbora Hlavsová

Upraveno v červnu 2020. Film Barbora Hlavsová je morálním opusem úzkostného niterného rozkolu. Martin Frič vytěžil z literární předlohy Jaroslava Havlíčka nejen maloměšťácké snobství se sklony k pokrytectví, častokrát přehnané nároky a očekávání v rámci rodiny i celé společnosti, nebo zásadní životní rozpor mezi ochotou a vlastním skutkem sebeobětování. Vzhledem k tehdejší době se Barbora Hlavsová stala také morálním povzbuzením lidem v zajetí protektorátního marastu. Barbora Hlavsová je působivým filmem, poezie vzkvétá v dynamické souhře dramatických obrazců, objevuje se ve vlysu plastických výjevů niterné rozpolcenosti, v reflexní rezonanci na maloměšťácké poklesky i mezi Dvořákovými hudebními notami. Tradiční lpění na stavu společenské vážnosti a bezúhonnosti se dostává do křížku se smyslem pro zodpovědnost, přesto je nakonec zachována naděje v podobě zdravého jádra mládí. Ústředním bodem filmu je Barbora Hlavsová (velmi pozoruhodná Terezie Brzková), laskavá vesnická tkadlena. Je poctivá, odolná a obětující se za hříchy svého chybujícího potomka. Nestěžuje si na možná příkoří, vyplňuje svůj ušlechtilý osud. Hlavní mužskou postavou je Bořík (velmi zajímavý Rudolf Hrušínský), Barbořin vnuk. Je žíznivý naplněním svého nitra hudebním talentem, jen ten nejasně svíravý pocit širší zodpovědnosti ho dohání k zásadnímu dilematu. Významnou postavou je Klára Hlavsová (zajímavá Jiřina Štěpničková), Boříkova matka a Barbořina snacha. Je sice vyděšena z neblahé reakce okolí, má snahu, ale život v bídě a dřině duševně vyčerpává neznalé situace. Důležitou postavou je Vojtěch Hlavsa (velmi dobrý František Smolík), Barbořin syn, Klářin muž a Boříkův otec. Ředitel záložny a jeho hřích proti počestnosti je rozbuškou, před kterou se ve strachu z následků zbaběle utíká. Z dalších rolí: dobrotivý rodinný přítel, penzista a revizor záložny Žanta (Jindřich Plachta), čestný a k lidem důvěřivý starosta Prouza (Jaroslav Průcha), Barbořin švagr a poctivý protestanský řezbář Lukáš Hlavsa (Karel Dostal), jeho zářivá, bezelstně upřímná a laskavá vnučka na prahu dospívání Eliška (Eliška Kuchařová), jeden z nejdivějších členů městského předsednictva a místní holič Kvěch (Vladimír Řepa), jeho dcera s náklonností k Boříkovi Vlasta (Stella Májová), obchodně spolehlivý klenotník a člen městského předsednictva Bartyzal (František Filipovský), Klářino spásné vysvobození z nouze Kaliba (Vilém Pfeiffer), či z Hlavsových finančních patálií zoufalá služka Rézinka (Ella Nollová). Film Barbora Hlavsová je působivě poetickým a psychologickým náhledem na maloměšťácké soužití. Laskavost trpí na důvěřivost, přesto morálka zůstává základním kamenem naděje budoucnosti. Silný filmový prožitek! (08.05.2012)

Havlíček byl genius. Mám zde trochu problém s filmovou verzí, ale to je holt poplatné době vzniku, na mě moc němých scén s hudbou, málo dialogů, musím si přečíst předlohu. Ale tento příběh je v dnešní době tolik potřebný, v době konzumu zvlášť člověk vnímá, co by mělo být důležité. Skvělá paní Brzková a R. Hrušínský jako mladíček. (04.02.2020)

Zestárlo to, ale v době heydrichiády to muselo na lidi působit silně. Zvláště v momentech, kdy Rudolf Hrušínský brnká na piano v baru nebo na varhany v kostele Dvořákovu Když mě stará matka. Mimochodem, když Jindřich Plachta diriguje venkovskou dětskou kapelu, tak v tý bílý čepici vypadá zdálky jako Masaryk. Spíš to ale bylo kouzlo nechtěného, nemyslím si, že by tvůrci šli do takovýho okatýho rizika. (12.07.2012)

Tohle je poprvé a obávám se, že zároveň i naposledy, kdy mi nevadil Antonín Jedlička. Smolík měl překvapivě malou roli, jeho manžel kupující si přízeň své mladé ženušky byl však hezky vystižen. Štěpničková jako fiflenka, která nechce nic vědět, je dobře zahraná, ale v momentě, kdy odchází z přepychu do nouze, je přímo výborná. Brzková jako celý život tvrdě pracující žena se srdcem na dlani táhne celý film spolu s jako vždy skvělým Hrušínským. Frič už mi dávno nemusí dokazovat, že nad prvorepublikovými režiséry čněl jako Pamír. Jeho práce v exteriéru je opět okouzlující. Navíc se mu do Barbory Hlavsové podařilo zakomponovat několik myšlenek o sounáležitosti, cti a nepoddajnosti, které byly aktuální v době protektorátu a jsou živé i nyní. (18.02.2023)

Co asi dělají maminky našich tunelářů a zlodějů krytých "imunitou", kteří nemají ani tolik cti, aby se zastřelili. Terezie Brzková jakožto čestná matka čestného defraudanta bere po jeho sebevraždě odpovědnost na sebe. Očistit jméno, které v době vzniku filmu ještě něco znamenalo, nebylo lehké. Asi proto tento krásný film ČT vůbec nevysílá. Byl by pro dnešní politiky jako pěstí do oka a lidé by si uvědomili, že vina není jen věcí soudu. (23.02.2014)