Režie:
Juraj HerzScénář:
Václav ŠašekKamera:
Dodo ŠimončičHudba:
Luboš FišerHrají:
Iva Janžurová, Petr Čepek, Marie Rosůlková, Ota Sklenčka, Vladimír Jedenáctík, Karel Chromík, Jana Plichtová, Evelyna Steimarová, Karel Černoch (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Sugestivní filmové drama Petrolejové lampy natočil Juraj Herz podle stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka. Vypráví v něm tragický příběh stárnoucí dívky Štěpy, žijící na přelomu století v dusném prostředí českého maloměsta, v ovzduší nepochopení a předstíraných citů, přetvářky a falše. Štěpě jsou neustále matkou vnucováni adepti na ženění, kteří ovšem musejí pocházet z téhož okruhu jako ona. Štěpa je však jiná než ostatní dívky. Jakoby zasažena duchem emancipace vyslouží si pověst dívky volných mravů a ta přirozeně nápadníky z řad městské honorace odrazuje. Než by se stala starou pannou, provdá se za bratrance, zkrachovalého důstojníka. V den svatby ale ještě netuší, jaká strašlivá nemoc pronásleduje jejího ženicha...
Pečlivě rekonstruované období secese v sobě tají osudové lidské trápení: stárnoucí dívka z rodiny maloměstské honorace se dočká svého štěstí, když se provdá na pohledného důstojníka. Netuší ovšem, že muž trpí zhoubnou pohlavní chorobu - s marnou obětavostí pak o něho pečuje, vystavena zlomyslnému posměchu svého okolí. Vynikající, stále sugestivní snímek Juraje Herze se opírá o procítěné, jemně odstíněné herecké výkony Ivy Janžurové a Petra Čepka. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (294)
Herzovi se podařilo vystihnout svět secese bez tradiční škrobenosti a nostalgie - spíše ji pojímá jako povrchní pozlátko a manýru, nedokonale zakrývající špínu, pudovost a antiromantický pragmatismus. S rozsáhlého románu se mu podařilo vytvořit soudržný film, jenž jasně vyjadřuje základní myšlenky a v závěru velmi výstižně a emotivně vyjadřuje cit zlomené hrdinky. Umění filmové zkratky je zde bravurní, až někdy zamrzí přílišný spád a střízlivá snaha nenechat se příliš unášet situacemi - řada by si určitě zasloužila více rozehrát (včetně kontextu maloměsta, jež je po úvodní části odsunut silně do pozadí). Bohužel filmová stopáž je neúprosná a Herzova neúprosnost je i znakem režisérského umu. Rozhodně se nedá mluvit o "nedovařeném" díle, to by byla velkolepá urážka vzhledem k nádherné a přitom velmi funkční kameře, Fišerově nadpozemské hudbě, která dosahuje svého vrcholu v závěru, jež se obejde takřka beze slov a především k hereckým výkonům ústředníhu dua, které i v krátkých scénách berou dech nejdrobnějšími nuancemi a proměnami a nezaslouží si nic než absolutorium. ()
Že tenhle film existuje jsem samozřejmě věděl. Popravdě mě ale nikdy moc nelákal a tak jsem se mu statečně vyhýbal. Na doporučení od uživatelky Ratchetka jsem se ale rozhodl, že mu dám šanci. Ale ze začátku jsem litoval a říkal jsem si co mi to ta Ratchetka doporučila, protože mě moc nechytl. Postupem času jsem mu ale začínal přicházet na chuť a závěr už jsem si vyloženě užíval. Takže nakonec musím Ratchetce poděkovat, protože bez jejího doporučení bych film i nadále přehlížel a možná bych se k němu ani nikdy nedokopal. Což by byla určitě chyba a hlavně velká škoda. Juraj Herz zkrátka a dobře věděl co dělá a já ho považuju za jednoho z nejlepších československých režisérů. Silný 4 hvězdy. ()
Roky jsem se tomuto filmu vyhýbal a nepřeháním, když zde napíši , že jsem se ho bál. A opravdu, geniální Juraj Herz opět nezklamal a svou perfektní prací neomylně zasáhl do mého srdce. Psychologické drama se postupně rozvíjí a končí neuvěřitelně silnými scénami, tak dojemnými a bolestnými. Touha po štěstí a naplnění rozplynutá v důsledku osobní prohry života. Tragédie v období krásných časů naší země před neštěstím světových válek za doprovodu fenomenálního Luboše Fišera. ()
Keby som mal strucne vyjadrit svoje pocity, tak poviem, ze to bolo nudne. Vyborne ma bavil akurat tak pravidelny smiech Petra Cepka, ale inak ma vazne nic nenapada. Beriem, ze sa moze jednat o klasiku ceskej kinematografie, v tomto pripade vsak nie uplne podla mojho vkusu. Vhodne mozno do telky namiesto uspavanky, inak urcite nie. ()
Český pandán k filmu KRÁSNÝ ANTONIO si všímá alternativního problému mužnosti: pohlavní choroby. Prudérní doba nesměla mluvit o "neslušných věcech" intimního života. V praxi to vedlo k značnému rozšíření pohlavních nemocí, frigidity nejenom ženské a častému výskytu psychických deformací, jež byly o to destruktivnější, oč více byly skrývány. Postup pohlavní nemoci mužské postavy a tragédie postavy ženské, jež není s to naplnit svůj přirozený mateřský úděl, tvoří hlavní osu LAMP. A stupně, zlomky stupňů, zlomky zlomů těchto stupňů ji dotvářejí. Zhruba tak se dá popsat anatomie tohoto fatálního procesu rozkladu a postupného zmaru. Přidáme-li k tomu dva fascinující herecké výkony v titulních postavách, dotváříme velmi volně pojatý výčet předností filmu, který své literární předloze určitě ostudu neudělal. I tabu mohou být přitažlivá, i bolestné momenty dokážou přitáhnout a zaujmout. ()
Galerie (17)
Photo © Filmové studio Barrandov / Karel Ješátko
Zajímavosti (14)
- V době vzniku filmu se díky antibiotikům již prakticky nevyskytoval případ terciárního stadia syfilis. Petr Čepek (Pavel) tedy vyhledal starého profesora, aby mu typickou tabickou chůzi předvedl a on ji pak mohl zahrát. (TroiMae)
- Existuje i románové nedokončené pokračování s názvem „Vlčí kůže“, ve kterém Štěpa (Iva Janžurová) prožívá další strastiplný vztah. Román se částečně odehrává ve městě Kadaň, kde autor Jaroslav Havlíček strávil vojenskou službu. (Nick321)
- Režisér Juraj Herz obsadil Karla Černocha (Synáček) do filmu na základě slibu, že jej obsadí. Černoch však nezvládl postsynchronní dabing a musel být předabován Jaroslavem Satoranským. (mchnk)
Reklama