Dvojrole

Netuším, co se zdejším členům nelíbí, Přece kdyby mě, která mám 65let dali mozek 20ti leté, zřejmě by to chvíli fungovalo. Juchala bych po vinárnách atp. Jenže odžitá léta z mozku neodstraníte a časem se projeví skutečný věk. Je jasné, že paní docentka měla začínající demenci a k tomu, aby se to zarazilo bohužel nové tělo nepomůže. (13.01.2022)

Sci-fi po česku. Tento žánr je vždy tak trochu tenký led, hlavně pro nemilovníky báchorek a pohádek. Tady se to povedlo, dalo by se říct, napůl. Právě díky českému pojetí, které na rozdíl od přehršle většinou tupých zahraničních snímků vždy má aspoň nějaký filosofický přesah a něco k přemýšlení nebo aspoň zamyšlení. Brodská už zralá, Roden se ještě hledá, Hartl ve standardní póze. Nebýt to často utahané, hodnocení mohlo být lepší. (11.04.2022)

Ambiciózní projekt, podepřený nadprůměrným hereckým obsazením i silným, slibným jinotajným námětem, zůstal v půli cesty. Po nadějném rozjezdu následuje postupné "stárnutí" scénáře, děje i dramatické ubývání prostoru pro hereckou akci. Tereza Brodská, atraktivní skvělá herečka dnes už také střední generace, po silném rozjezdu v osmdesátých letech (VLAK DĚTSTVÍ a NADĚJE) z existenčních důvodů rozmělňuje své vynikající schopnosti v triviálních seriálech, které si mohou podat bez větších rozpaků ruku např. s německorakouským DOKTOREM Z HOR. Tato inscenace (film?) působí dojmem jakéhosi předělu. Křižovatky. Zdá se, že po odeznění Kleinovy a Pecháčkovy básnické pentalogie Brodská nemá co hrát. V tomto ohledu není ani zdaleka jediná. A ta ztráta prostoru, datovatelná od okamžiku, kdy nastupuje nová generace ani ne tak režisérů jako scénaristů, pokračuje a inflace tvořivosti i zvládnutí dobrého řemesla, bez kterého je nepředstavitelná, již s sebou nese, to jen dokládá. V tomto případě bych řekl, že je jen dobře, když se tento film hned tak neobjeví zase venku. Své diváky by totiž nebavil ani nepovznášel; v lepším případě by nudil, v horším vzbuzoval agresivní reakce. I vousatost může plešatět. (19.03.2008)

Škoda, že film vypadá jako díl, který vypadl ze seriálu Detektiv Martin Tomsa. Zároveň je to i poslední snímek Jaromila Jireše. Nelze mu upřít dobrou myšlenku, která je ale technicky špatně zpracovaná, zejména při transplantaci mozků. To bych si dovedl představit ve světě Miloše Macourka, ale tady to nepůsobí moc realisticky. Rozhodně ale film stojí za to shlédnout, Tereza Brodská hraje dost dobře a její krásná a zvláštní tvář jakoby z oka vypadla své matce Janě Brejchové. Inu rodina se nezapře, navíc odvážně ukáže i svrchní část svého pěkného těla. Dvojrole se celá natáčela v Brně a moc se mě líbila scéna, ve které vychází Brodská s kumpány z hospody Tropical bar naproti Kapucínské hrobky, kam chodíme do naší oblíbené hospůdky Noroi :). Malinkej vtípek ještě zařídil Jaromil Jireš, když chirurgům, co prováděli transplantaci (Hartl a Roden) určil jména, které měli na cedulce na dveřích v nemocnici : MUDr. Jan Němec a MUDr. Ivan Passer. Milá pocta jeho kolegům a kamarádům. (10.05.2018)

Dvojrole je zajímavý nápad. Leč...nerozvinutý. Yvetta s mozkem paní docentky pochopitelně neumí využít nově nabyté tělo. A tak sledujeme jen to stárnutí. Možná by to chtělo více sociálních a společenských dramat než jen ty, kdy se mladému klukovi vysměje do obličeje anebo Yvettu dohání její minulost. Takto se i přes nesporný dobrý herecký výkon Terezy Brodské film zastavil pouze na zajímavém nápadu, ale celkově je film nudnější a bez zápalu. (04.11.2021)