Přízrak

Veľmi zvláštny, bizarný, až atypický, komorný film o jednom „duchovi” , ktorý sa nemôže zmieriť s tým, že aj v jeho dome, budú bývať takí ľudia, ktorí tam nemajú, čo robiť... ? Trochu som sa v tom strácal, pretože tuná sa prakticky ani nič dôležité nedeje, okrem toho, že žene zomrie muž, ktorá sa následne cíti melancholicky, po istom čase odíde z tohto domu, lebo ju už nič neviaže k tomuto miestu, neskôr sem prídu bývať španielsky hovoriaci občania, a títo zažijú na vlastnej koži, čo je to Poltergeist, a taktiež veľký „intelektuál” bude prezentovať pred kamarátmi na párty - svoje veľké myšlienky... -Prisťahovalcov pobijú pôvodní obyvatelia Ameriky. Všetko sa viaže k DOMU, v ktorom je spirituálna bytosť. De - facto, videl som dve bytosti oproti sebe v domoch. Apropo, nevedel som, že Affleck s Marou, si zahrali v snímku Ain't Them Bodies Saints, ktorý taktiež režíroval David Lowery. Zaujal ma dojímavý SOUNDTRACK Daniela Harta + kamera Palerma má svoje čaro. Samotný „biely kostým” , v ktorom je pravdepodobne oblečený herec Casey Affleck, je sám o sebe, neobyčajný, alebo duchovia sú s nami stále, aj keď ich už dávno fyzicky nevidíme ? Pozorovať film v častých statických záberoch, nie je nič pre mňa, ak sa nejedná o snímky Michaela Hanekeho. Inak, Rooney Mara „z chuti” J-E koláč. Toto sa deje v takmer neprerušovanom zábere, len sa zmení uhol kamery. Zakrátko ho vyvráti do hajzlu. Takýmto, až by som povedal jednotvárnym spôsobom sa pozerám na celý film, ktorý skrátka - niečo má do seba, ale znovu ho absolvovať ? Hm... Skôr by som si vypočul jeho hudbu a nič viac. (17.11.2017)

Bezprostredne po projekcii pre umocnenie celkového dojmu navrhujem vypočutie 7-hodinového ambientného albumu "Somnium" od skladateľa Roberta Richa. Pomôže to lepšiemu fyzickému aj mentálnemu nazretiu diela a dokonalejšiemu uchopeniu inak ťažšie uchopiteľných pojmov "rozvláčnosť", "repetitívnosť" a "vata". Priznávam, že niekoľko scén ma zasiahlo. Tá s 5-minútovým žraním koláča medzi ne samozrejme nepatrí. (27.09.2017)

Nechci nikoho odrazovat spíš právě naopak, ale pokud si myslíte, že vás nebude bavit se 8 minut dívat na to jak Rooney Mara jí koláč, možná bych si to s A Ghost Story rozmyslel. Jenže ono i těch 8 minut jezení koláče dokáže být v celkovém kontextu filmu funkční a svým způsobem obohacující a o tom přesně A Ghost Story je. David Lowery jak už v minulosti ukázal dokáže zaútočit na ty nejsmutnější a nejsložitější části lidské mysli, tady to však dotahuje do dokonalosti. Film tak hluboký, že už jen samotné přemýšlení nad jeho podstatou vás může dovést k depresi, to se jen tak nevidí. Rooney Mara v roli manželky, která následkem tragické nehody přijde o svého manžela a kde kdo by čekal, že film bude právě o jejím smutku a on je, ale je to jen jedna kapka v moři celého toho spektra, do kterého se film pouští. Casey Affleck v roli zesnulého manžela by měl dostat cenu za nejlepší prostěradlo ever. Je až neuvěřitelné jak díky práci hudby, kamery a celkového tónu snímku je kus hadru schopen prodat tolik emocí. Soundtrack tak silný, že jeho následný samostatný poslech dokáže vyvolat přesně ty emoce jako sledování snímku a možná ještě víc. Tohle je prostě nadčasový film, který vypadá že řeší otázku celého lidstva, přesto si z něj každý může vzít něco jiného a i jeho nepochopení může být tou pravou cestou. Pokud někdo tenhle film z hloubi duše nenávidí dá se to s naprostým klidem pochopit, protože právě to je jeho smysl. 90% (25.09.2017)

Spoilery! Vždy mě potěší vidět něco, co se nepodobá ničemu, co jsem viděl dříve. Tvůrci tohoto filmu se vydali opravdu velmi originální cestou, což je vždy velké riziko. Tento film vznikl pro festivaly, kde si rozhodně najde své obdivovatele. V mých odborných očích funguje tak nějak napůl. Ne každý snese 5minutový statický záběr na Rooney Maru, která žere koláč. Plakát je těžce zavádějící. Tento snímek je ryze poetická slaďárna nesoucí se v nepříjemně melancholickém duchu. Kdo se těšil na Caseyho Afflecka, ten má smůlu. Stihne si vyměnit s Rooney pouze trochu slin. Ve zbytku filmu za něj zaskakuje prostěradlo. Dojem na mě udělala především myšlenka. Krásný pohled do nekonečného světa duchů, ale hlavně nádherné vyobrazení oddanosti své životní lásce. Během sledování i krátce po něm mi bylo celkem nepříjemně. Takže to na mě zřejmě nějak zapůsobilo. Pálím slabší tři kusy. Pokud člověk věří na duchy, tak přihodí hvězdu až dvě navíc. (25.09.2017)

Jakožto zdejší hororový expert jsem byl konsternován skutečností, že festivalový snímek s názvem Ghost Story zcela unikl mé odborné pozornosti. Předprojekční analýza naštěstí přinesla úlevný výdech, jelikož se ukázalo, že film kromě již zmíněného šálivého označení a obdobně matoucího posteru zcela postrádá jakékoliv hororové ambice. Nepočítám-li tedy ojedinělé pokusy o naivní hororové vstupy, kterými režisér necitlivě a nanejvýš zbytečně zasahuje do meditativního ladění snímku. Ghost Story doplácí zejména na předstíranou hloubku scénáře. Zdánlivě interesantní sonda do bardického stavu bytí a snaha o zobrazení lidského osudu v rámci buddhistické koncepce marnosti a pomíjivosti velmi rychle zabředne do obyčejné plané filozofie, na kterou se spolehlivě nachytá početná komunita místních rádobyintelektuálů typu Šmouly Koumáka. (25.09.2017)