Fantom opery

Po Nosferatu další klenot němého hororu. Film má své kouzlo hlavně díky Chaneyho Fantomovi, který je děsivý a škaredý - ale na druhou stranu vzbudí lítost. Tento znetvořený muž vděčí své 'kráse' na svojí dobu perfektnímu maskovaní. Velký vliv na atmosféru má samotná budova Pařížské opery, a temný žalář v jejích útrobách. Některé scény jsou opravdu nezapomenutelné. (26.03.2006)

Chaneyho Fantoma opery si určitě zařadím mezi pětici nejděsivějších horrorových postav. Když mu Kristýna strhla masku, málem jsem si nadělal do spoďárů. V tomhle ohledu fakt vymakaný kousek. To občasné teatrální herecké přehánění k podobným snímkům prostě patří a asi by vypadalo blbě, kdyby tam nebylo (ty baletky, které se během rozhovoru tu a tam z ničeho nic zatočí na špičkách mě i bavily). Davové scény mě až překvapovaly. Masky parádní. On ten film má vlastně jen jednu chybu a tou je jeho délka. Je až moc dlouhý. (21.01.2012)

První filmová verze Fantoma opery sice disponuje podobně "charakterním" hlavním hrdinou jako například německý Upír Nosferatu, má přesvědčivé herce ve vedlejších rolích a působivé dekorace, ale přesto se nejedná o horor hodný statutu legendy. Nosferatu byl unikátním výplodem expresionistického hnutí se špičkovou vizuální souhrou v celém rozsahu mizanscény a s deprimujícím nádechem v každém promyšleném záběru, Fantom je zručně odvyprávěný a nenudící, ale přehnaně melodramatický a v některých scénách zbytečně groteskní pokus o americké hororové umění, z něhož zamrazí pouze zásluhou vynikajícího maskování Lona Chaneyho, které by se suverénně uchytilo i v dnešních filmech. Orientace na rozervaný duševní stav nešťastného monstra je každopádně velmi přesvědčivá a právě díky ní neupadl film v zapomnění, ale stal se oblíbenou a často citovanou klasikou... 70% (14.12.2015)

Může to, při mém hodnocení, znít poněkud úsměvně, ale pevně věřím, že toto je ta nejlepší filmová verze Fantoma Opery. Starý němý film se solidními hereckými výkony, ale mně tento příběh prostě nikdy nepřišel nijak zajímavý. Groteskní podívaná, která se celou dobu točí, plus mínus v prostorách Pařížské opery mě chvílemi lehce uspávala, ale určitě to není vyloženě špatný film. (08.02.2013)

Umelecké a zároveň depresívne prostredie s fantómom a jeho pudmi, ktoré sú rovnaké ako u všetkých pohľadnejších ľudí. Tiež chce lásku a symbolizuje typickú hororovú drámu nemého filmu. Odzrkadľujú sa tu napr. ľudské slabosti, emócie, svedomie... A táto téma je takisto obľúbenou adaptáciou pre rôzne inscenácie, ale že by ma to vyslovene chytilo - to nie. Z tých silnejších momentov sa dá vyzdvihnúť napríklad padajúci luster, stúpajúca hladina vody, pivničné priestory... Navyše je to ovenčené peknými kostýmami a maskami. A týmto to práve pôsobí elegantne temne (čo sa málokedy vidí hlavne dnes). A narozdiel od expresionistických motívov z Kabinetu Doktora Caligariho sa ťarcha sústredí predovšetkým do interiérov (tým bol Caligari výnimočný, že obsahoval jedinečné prvky a symboly...) (28.05.2013)