Dovidenia v pekle, priatelia

Slabší a méně zajímavé, než předchozí dva Jakubiskovy opusy, přesto by to stále byla výborná záležitost nebýt toho idiotského konce, který svou estetikou a symboly (děti, vlajky, průvod vstříc světlým zítřkům, optimismus až na půdu... a jako bonus slovenský popík z roku 1990!) přípomíná budovatelská 50. léta. Myslím, že by bylo tvrdé ten film odstřelit jen kvůli Jakubiskově úletu, ale víc jak 3* určitě dát nemůžu. (04.08.2008)

Frustrovaný, slovenský Fellini už mal po krk, všetkých tých súdruhov, čo mu ustavične hádzali polená pod kolená, a tak nakrúca svoj najextravagantnejší snímok celej kariéry, ktorého obsahom sú filozofické myšlienky a úvahy, spájajúce sa s dobou, ktorú prezentuje režisér a scenárista v jednej osobe, mysliac si, že pôjde o jeho posledný režisérsky zárez, nenecháva nič na náhodu, a oddáva sa takej filmovej pomste, ktorá ma opodstatnenie. Je to predovšetkým viac - významový filmový počin, pretože sa dokončuje v roku 1990, po dlho očakávanej Nežnej revolúcii, a tak sa tu herci objavujú dvakrát... Silne kontroverzný snímok, ktorý jednoducho museli komančovia zavrhnúť, a až čas preveril, čo to vlastne Jakubisko zostrojil. (06.01.2018)

Příliš akční a zmatený Jakubisko. Symbolika je pěkná ale dotáčky z 80. let patrně celý projekt poškodily. Škoda, že nelze porovnat s původní verzí. Filmu by slušelo se sem tam zastavit a předvést sice něco symbolického ale méně střeštěného. Olinka s doutníkem v hubě je úžasná, zvířat, zejména drůbeže příliš. (12.09.2012)

V tomto prípade súhlasím s profesorom Václavom Macekom, ktorý o filme napísal: "Film je groteskou plnou improvizácií a komiky, ale aj filmových reflexií. Keby si bol ponechal podobu rokov šesťdesiatych, mohol byť o živote na hrane, o hre so smrťou. O dvadsať rokov neskôr Jakubisko pridal aktualizácie, ktoré tému rozdrobili a film roztrieštili, zostali stopy originálnej obrazotvornosti, ale celok stratil silu sugestívnej vízie filmov Zbehovia a pútnici či Vtáčkovia, siroty a blázni." In: Macek, Pašteková: Dejiny slovenskej kinematografie. Martin: Osveta, 1997. (17.09.2011)

,,Život je obraz, sen a vzdech." Surrealistická alegorie, podobenství o době, které režisér, jenž o sobě vždy tvrdil, že chtěl být hlavně malířem, převedl do svých osobitých obrazů. Příjemně mne překvapilo, že i po dlouhých letech, kdy jsem film viděl, mě opět uchvátil. Snad jen kdysi jsem asi více vnímal politický podtext a kritiku komunismu, které se vinou celým filmem (bez ohledu na dotáčky) jak červená nit. Je jasné, že tvůrci v čele s Jakubiskem se nehodlali jen tak smířit s okupací Československa. Spíše překvapí, že se mohla většina filmu v té době ještě realizovat. Řada režisérů nové vlny (Chytilová, Němec, Juráček aj.) využívala množství symbolů, metafor, alegorií, podobenství z různých důvodů a Jakubisko mezi ně patřil rovněž. Navíc jeho výtvarné oko je znát na každém záběru. Protiklady života a smrti najdeme ve většině Jakubiskových filmů, zde ale jakoby dominovaly. Kromě kritiky totalitní společnosti se film opět zamýšlí nad úlohou člověka na tomto světě. Jestliže zabíjení domácího zvířectva (dnes by jej ochránci asi nevydýchali) vypadá jako bohapustý masakr, pak honička lidí v autech, kteří se střelbou navzájem zabíjejí, je koncipována jako groteska... Nad dotočeným koncem se asi většina dnešních mladých diváků uchechtne. Pokud by však zažili euforii roku 1989, pak by nejen pochopili, proč Jakubisko tuhle část přidal, ale současně by jim to příliš směšné nepřišlo. Třešničkou na velmi pestrém dortu obrazových orgií je nádherná nahá Olinka Bérová (Olga Schoberová). (22.04.2012)