Režie:
Juraj JakubiskoKamera:
Juraj JakubiskoHrají:
Olga Schoberová, Ján Melkovič, Míla Beran, Dušan Kosorínsky, Jana Březinová, Zdeněk Dušek, Augustín Kubán, Jana Stehnová-Čechová, Ján Kosorínsky (více)Obsahy(1)
Všichni jednou usneme, náš sen se stane skutečností a den začne o půlnoci... Na odlehlém vesnickém sídle si skupinka lidí chce žít vlastním životem daleko od celosvětové katastrofy. Založí svou vlastní fiktivní rodinu a po celou dobu se oddávají neustálým radovánkám, potápí se do úvah o smrti a životě a upadají do nejrůznějších meditací či zdivočelého jednání. V sídle se k ústřední trojici postupně přidávají další lidé a vznikne jakási bizarní komunita existující mimo čas a prostor. Teror fanatického diktátu, kázající spásu v budování „rudé archy“, je však dožene i zde… Jeden z klíčových filmů „slovenského Felliniho“ Juraje Jakubiska, založený na alegoriích a symbolech, měl velmi pohnutý osud. Začal se natáček během Pražského jara 1968, za kamerou stanul sám Jakubisko a scénář sepsal společně s Karolom Sidonom, ale natáčení bylo před koncem zastaveno a film se nedokončil. Italský koproducent sice v roce 1972 uvedl svou verzi snímku, od ní se ale režisér zcela distancoval. Jakubisko se po tvrdém cenzurním zásahu dostal na černou listinu tvůrců a svůj další hraný film natočil až v roce 1979 – Postav dom, zasaď strom. Až po pádu režimu a v opojné atmosféře Sametu se mohl opět vrátit k projektu a po dotočení několika scén s původními herci se film dočkal premiéry, a to po dlouhých dvaadvaceti letech. (Česká televize)
(více)Recenze (55)
Příliš akční a zmatený Jakubisko. Symbolika je pěkná ale dotáčky z 80. let patrně celý projekt poškodily. Škoda, že nelze porovnat s původní verzí. Filmu by slušelo se sem tam zastavit a předvést sice něco symbolického ale méně střeštěného. Olinka s doutníkem v hubě je úžasná, zvířat, zejména drůbeže příliš. ()
,,Život je obraz, sen a vzdech." Surrealistická alegorie, podobenství o době, které režisér, jenž o sobě vždy tvrdil, že chtěl být hlavně malířem, převedl do svých osobitých obrazů. Příjemně mne překvapilo, že i po dlouhých letech, kdy jsem film viděl, mě opět uchvátil. Snad jen kdysi jsem asi více vnímal politický podtext a kritiku komunismu, které se vinou celým filmem (bez ohledu na dotáčky) jak červená nit. Je jasné, že tvůrci v čele s Jakubiskem se nehodlali jen tak smířit s okupací Československa. Spíše překvapí, že se mohla většina filmu v té době ještě realizovat. Řada režisérů nové vlny (Chytilová, Němec, Juráček aj.) využívala množství symbolů, metafor, alegorií, podobenství z různých důvodů a Jakubisko mezi ně patřil rovněž. Navíc jeho výtvarné oko je znát na každém záběru. Protiklady života a smrti najdeme ve většině Jakubiskových filmů, zde ale jakoby dominovaly. Kromě kritiky totalitní společnosti se film opět zamýšlí nad úlohou člověka na tomto světě. Jestliže zabíjení domácího zvířectva (dnes by jej ochránci asi nevydýchali) vypadá jako bohapustý masakr, pak honička lidí v autech, kteří se střelbou navzájem zabíjejí, je koncipována jako groteska... Nad dotočeným koncem se asi většina dnešních mladých diváků uchechtne. Pokud by však zažili euforii roku 1989, pak by nejen pochopili, proč Jakubisko tuhle část přidal, ale současně by jim to příliš směšné nepřišlo. Třešničkou na velmi pestrém dortu obrazových orgií je nádherná nahá Olinka Bérová (Olga Schoberová). ()
Kým sa v predchádzajúcej tvorbe snažil Jakubisko o sofistikovanosť, v tomto prípade na plné ústa vykričal svetu, čo si myslí o totalite a neslobode. Jeho jazyk je síce zvláštne umelecký, živočíšny a pobláznený, ale osud filmu bol na dlhé roky aj tak spečatený. Oceňujem perfektnú kompozíciu obrazov ( režisér stál aj za kamerou ) a výber hercov. Záver filmu je však pre mňa trochu podivný, ponovembrová eufória slobody však zapôsobila na Jakubiska natoľko, že dokrútke neodolal. Z hlavných úloh nahovorila Schoberovú Oľga Solárová a Melkoviča Stano Dančiak. ()
Pěkně anarchistické podobenství svobody a lásky (ve všech jejich podobách od erotu po agapé), plné alegorií, symbolů, metafor. Ten vzdor proti okupaci je tam cítit a pan Jakubisko byl v plné síle. Velmi šedesátková atmosféra a snad jediná čs. sex-bomba Olinka Schoberová, která nehraje vůbec špatně a vypadá zatraceně dobře. Ty dotáčky , zřejmě vzniklé v euforické náladě nově nabyté svobody (?), jsou až příliš polopatické - bourání zdi, záplava vlajek a nadšené davy na cestě k zářivé budoucnosti. To trochu celkový dojem sráží. ()
Po tomto filme prestávam pochybovať, že Jakubisko svojou ranou tvorbou pripomínal Felliniho. Rovnaká absencia príbehu a podobné obrazy, zaujímavé nesúrodosťou prvkov, ktoré obsahujú (viď začiatok môjho komentáru k jeho predošlému filmu). Ale napríklad oproti Amarcordovi, tento Jakubiskov počin vyniká navyše aj nejakým posolstvom alebo názorom. Aj keď je zahalený do pohľadu na neviazanú zábavu niekoľkých bohémov žijúcich na kope, ako to už režisér rád zobrazoval, stále je to posolstvo aspoň čiastočne vidieť. Trochu z kritiky režimu (úbožiaci všetkých krajín, spojte sa - apropo, trezorový film) a trochu z kritického pohľadu na náboženstvo. A hlavne, oproti hoci aj najlepšiemu Felliniho počinu, toto ma omnoho viac bavilo. No dobre, ani minutáž nebola práve závratná... ()
Galerie (8)
Photo © Slovenský filmový ústav
Zajímavosti (6)
- Filmovanie prebiehalo v lokalitách Liptovský Ján, Liptovský Mikuláš a okolie, Ráztoky, Štrbské pleso, Žiarska dolina a v roku 1990 sa v Korytnici a Lakšárskej Novej Vsi konali dokrútky. (Raccoon.city)
- Snímok dostal konečnú podobu až v roku 1990. (Raccoon.city)
- Film sa natáčal v spolupráci s talianskymi spoločnosťami Stella Telecinematografica Roma, RAI TV 2 Roma a lichtenštajnským štúdiom Gold Film Anstalt Vaduz. (Raccoon.city)
Reklama