Strnadovi

Proměna doby ukázaná na této rodině v jejich profesi, úspěchu a vztazích je mnohem silnější než sociologické studie. V závěru je hodně zvratů. Čas, který je strůjcem, dramaturgem i léčitelem osudů, dává za pravdu páru, v němž vždy jeden včas zasáhne: „A dost, než začnu brečet.“ Jak vystihl Jiří Šebesta z distribuční firmy Aerofilms, v éře váhání a odkladů je „inspirací všem, kdo by chtěli milovat, ale bojí se zranění, manuálem, jak neprováhat život, ale žít, i když to někdy nepasuje“. Přesně tohle umí Třeštíková odvyprávět, aniž by to vyslovila. (31.08.2018)

Strnadovi se převtělují do celovečerního dokumentu a třetí část, na které je celé dílo vystavěno nabízí nejvíce dramatických momentů v dlouholetém manželství této sedmičlenné rodiny. Třeštíkové se do rukou dostal výjimečný materiál a jeho zpracování je velmi subtilní a citlivé. Strnadovi jsou otevření, autentičtí a zcela upřímní lidé a celé vyprávění může bez nadsázky posloužit jako sonda do dlouholetého vztahu, kde každodenní jednotvárná starost o chod velké rodiny a udržení podnikatelské činnosti, představují dvoufrontovou válku o zachování si zdravého rozumu. Strnadovi nejsou přelomový dokument, ale netrpí patosem, obsahují překvapivě mnoho vtipných momentů a mají tendenci k postupnému „zrání“. Po projekci následovala diskuze s Helenou a na její otázku, zda někdo věří na 35 let společného soužití se po krátkém zaváhaní v plném sále několik rukou zvedlo… tak alespoň malá naděje tu je :) (Předpremiéra Aero 2017) (13.01.2017)

Pan Stranada chtěl podnikat a rozvíjet se. Paní Strnadová chtěla také žít a ona spíše přežívala. Aby zjistila, zdali vůbec žije, tak se pokusila o sebevraždu, což jí přivedlo zpět do té hnusné reality, kde je služkou. Lze to vypozorovat hned po prvním dítěti, kde se snaží poukázat na to, že by se chtěla rozvíjet, na což nebyl čas. Dokument zachycuje onu chřadnoucí lásku mezi dvěma lidmi, kteří měli na začátku podobné ideály, ale jen jednoho z nich byly upřednostněny. Lze pozorovat, že při velikém úpadku, a tím nemyslím celá devadesátá léta, ale až poslední roky natáčení, rodina se dává vcelku dohromady. Pán domu zjevně nemá dostatek sil na to, aby celý svůj čas věnoval obchodu - to dává větší volnost jeho ženě. Jen je škoda, že ve finále šlo hlavně o tu její labilitu, která se stále opakovala. (30.03.2018)

Z Manželských etud jsem neviděl ani sekundu. Příběh Strnadovic pro mě byl tedy naprosto nový.. Natáčet 35 let život jednoho manželského páru je zajímavé, ale občas jsem si říkal, proč bych se na to měl dívat. Celkem mě pak, ale začalo zajímat jak se budou osudy členů rodiny vyvíjet. V dokumentu bych našel pointu, smysl a význam. Ale rodinka Strnadovic mi místy byla fakt nesympatická. Hlavně syn Martin, jehož výblitky se nedaly poslouchat. Asi mi nejvíc sedl tatínek. Pozoruhodné je, jak vůbec nestárnul. (21.06.2019)

Možno najatypickejší Třeštíkovej film. To preto, že tu máme tentokrát intelektuálov a nie socky. Vývoj ich vzťahu je ale značne prekvapivý. Oni totiž až tak takí typickí intelektuáli nie sú, namiesto filozofovania s fajkou v ústach a vínkom v ruke makajú od nevidím do nevidím a svoj plán mať čo najviac detí im vychádza dokonale. Osobne ale u mňa film vyvolával depresie z toho, ako môže niekto žiť v takom extrémnom strese a ešte si to dokáže stále viac a viac komplikovať. Niektoré zásadné momenty sú len letmo zmienené, ak by sme trebárs navštívili dôležitú postavu príbehu na psychiatrii, alebo súd, dielo by tým získalo dôležité body navyše. 70% (09.12.2022)