dan4815

Bál jsem se třetí série, a vlastně kvůli jisté negativní auře jsem se dál o seriál nezajímal. Až nyní, po tolika letech, jsem za dva dny zvládl dokoukat třetí sérii a rozhodně musím říci, že je zatím nejlepší. Druhá série je akčnější, ale zabývá se mafiány a machinacemi... a tam takové emoce nejsou. Samozřejmě, ústřední trojice a jejich dynamické vztahy jsou něco, co mi utkvělo v hlavě, ale přece jenom tématika rodiny, ztráty blízkých je mi mnohem bližší a působí na mě emotivněji. Tři časové roviny... bál jsem se toho, neboť nikde nesnáším několik nechronologických rovin, ale tady mi to vůbec nevadilo a přišlo mi to naopak oživující. Pokud jste divák, který nepotřebuje přehršel akce, ale vítá pomalu se ubíhající rutinu s lehkými náznaky, pak mu tento počin nemusí přijít úplně hloupý. Musím ale dáti za pravdu, že Hays je asi nejnudnější detektiv a některé jeho kroky a chování vůbec nerozumím, byť mu bylo dáno přílišného prostoru. To jsem už spíše pochopil jeho parťáka, kterému se nevěnoval snad žádný díl. Ve chvíli, kdy na scénu vstupuje dokumentaristka, dochází k jistému oživení, ale v tomto musím i scénáristy pokárat. Jednotlivé sezení budovaly atmosféru, ale ve výsledku se k ničemu dál nedostalo. Určitě to mohla být zajímavější událost seriálu. Oceňuji ale několik zaměření seriálu - a to na vztah Hayse s Amelií. Hodně dlouhou dobu jsem přemýšlel, jestli za tím, že jsou spolu, není jen její snaha ho vysávat o informace. Pak jsem měl zase teorii o tom, že chce někoho ovládat. No, těch teorií bylo hodně, ale každý divák si musí odpovědět sám. Pak tu sledujeme rovinu policistů parťáků. Zároveň sledujeme něco většího na pozadí. Celý příběh má pár zastávek, které se motají kolem určitých lidí. Divák bývá překvapen, že je tomu nakonec jinak, byť se to dalo čekat. Jen mě mrzí, že si divák nemohl utvořit teorii již od začátku, protože neměl dostupné informace. Ty přišly až téměř na konci seriálu... a v ten moment, Hays ztrácí neustále paměť. To bylo lehce přes čáru, škoda. Celkově se mi tato série líbila více, ale nedá se to srovnávat, jednoduše je to o něčem jiném než druhá. Druhá série mi byla srdečnější kvůli postavám, třetí kvůli tématu a vyšetřování.

Když jsem o seriálu poprvé slyšel, byl jsem velmi zvědav a natěšen. Výsledek stojí za menší hovno. Nechápu, co se těm lidem okolo tvorby honí v hlavě, když si řeknou, že seriálový díl bude mít patnáct minut. Ne, to opravdu nestačí snad na žádné téma... možná jedině na školící videa, který dokáží unudit už během dvou minut k spánku. Obsahově je dokumentární seriál... no, slovo dokument bych nechal zmizet, protože počet informací na jeden díl by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Co se týče komentáře ženštiny, tak je to kolikrát na strčení prstů do ušních otvorů. Nevím, pro koho je tento dokument určen. Pro hráče to nebude, pro nehráče je to taktéž o ničem. Štěpán Vodrážka měl zůstat u těch reklamních spotů, jde vidět, že nic delšího a obsahově hutného nezvládne.

Přirovnal bych to k jednomu pátečnímu dne, léta páně 2008, kdy nám učitelka češtiny, s jistou dávkou sebeuspokojení, pustila Mandragoru s tím, že nám konečně zničí naše dětské životy. Po zkouknutí tohoto díla jsem měl dosti podobné pocity nicoty, znechucení a únavy. Jak se s tím mám teď vyrovnat? Co mám se sebou dělat? Skok z mostu se mi teď jeví jako návod autora intelektuálního příběhu, jak silně působící dílo ze své hlavy vymazat. Asi jsem poprvé rád za to, že se v rodině vyskytla demence, takže to mám za 40 let z krku. Né vše, co se tváří složitě, je nepřístupné a snaží se méně náročného diváka uspat (což se jedná o bezpečnostní prvek, protože by se takovým divákům mohlo zachtít říznout si do zápěstí), je geniální. Pochopil jsem nejméně polovinu toho, co chtěl autor říci. Musím uznat, že originalita je extrémně silnou stránkou, ale pokud si chcete užít volného dne bez pokládání existenciálních a filosofických otázek, vyhněte se Chudáčkům. Šel jsem do tohoto filmu s lehkostí, ani jsem se nepodíval na režiséra (Humr by mě odradil, takže jsem nakonec rád, že jsem se tomuto údaji vyhnul), nakonec jsem z toho vyšel s velikou těžkostí. Zachycení vývoje hlavní postavy je vskutku dechberoucí, ale přehršel skákání, divnosti a pro mě naprosto nenáviděného stylu alternativní vyspělosti 19. století, toto dílo definuje, ale zároveň sráží. Jestli něco měnit? To by výrazně narušilo kouzlo tohoto díla... ale z mých slov už cítíte, že to není pro každé divácké oko.