TEL-EVÍZE (E03)

Zatím asi nejslabší díl, hlavně naprosto nereálné "drama", kdy dcera produkčního, která je ve štábu na praxi a  má za úkol jen nosit káble a zakládat filmový pás, odmítne natáčet reportáž nejvyššího významu a v tváří tvář esenbákům a estébákům teatrálně opustí plac, samozřejmě okamžitě zatčena a následky na sebe nenechají dlouho čekat. Zcela mimo realitu, toto mě jednoduše nasralo - neakceptovatelné. (17.04.2023)

Standa Pekárek opět odpověděl protiotázkou, vyrazil se svou vysněnou Volhou za dalším snadným proplouvaním životem, udáváním a taky novou rodinkou, když už té jeho manželce na mateřský z toho sezení doma narostla ta prdel… Z praktik estébáků je jednomu na blití, už jen kvůli tomu stojí minisérie za shlédnutí. Nemile mě překvapil jejich “tah na bránu” se získáváním dalších udavačů.  Dnes bylo také dost záběrů z Vršovického Ďolíčku. V novém bytě Standy Pekárka jsou zelenobílé barvy a loga Bohemians vidět všude (šála na věšáku, samolepky na WC, zelenobílý kelímek a zelený zubní kartáček, taška Bohemians ČKD Praha, atd…) Kulich s klokanem při reportáži, kde Standa opět odpovídal protiotázkou byl na svojí dobu luxusní kousek.                                                                                                                                                        Seríál Volha je chvílemi “přitaženej za vlasy”, zejména co se sexu týče, ale jde o umělecký pohled a nadsázku. Celkově tomu ale není co vytknout. To prolínání reality s černobílou “dobovou/dokumentární” barvou dává dílu zasloužený punc opravdovosti. Ta doba byla nechutná, šedivá, s všudypřítomným policejním a komoušským hnusem! Strach by se dal mezi lidmi “krájet”. Doma všichni nadávali nakomouše ( ale nikomu to neříkej) a v práci tleskalo na schůzích KSČ, ROH nebo SČSP… (16.04.2023)

Konec komediím, nadchází doba temná. Je rok 1975. Potírá se společensky nepřípustná homosexualita, dozorčím orgánem neprojde dokument mapující historicky známou tragédii uneseného letadla a protistátní činnost je vrcholným zločinem. A udavači Standovi Pekárkovi (Kryštof Hádek) se mezi tím vším negativním rozpadá manželství. Věšet se z toho nebude, hned má náhradu (Kristína Svarinská), StB mu dokonce obstarává sídlištní byt a jeho nová partnerka mu porodila dcerku. Vzniká Brigáda socialistické práce, kdy si zakládající řidiči autoprovozu kladou za cíl výjezd na MS v hokeji, konané příští rok ve Vídni. Ve třetí epizodě StB citelně vystrkuje růžky a ukazuje svou moc. Ubylo komediálního obsahu, i když soulože chtivá televizní redaktorka (Vanda Hybnerová) a její mladý nadsamec koketující s modelingem ještě vyloudí úsměv na tváři. Většina děje už ale ukazuje, jak StB utahuje šrouby a začíná přitvrzovat. A tak je nutno najít oběť. Z tohoto hlediska se jasnou kořistí stává režisér, co je na chlapečky. Bob Klepl této epizodě vévodí a nedopustil, aby se jeho homosexuál stal pouhou karikaturou. A i zlověstná dvojice estébáků v podání Jiřího Dvořáka a Přemysla Bureše je také pořádně herecky propečená. A stále je možné žasnout nad dobovými reáliemi, které vynikají svou precizností. Kdo si stěžoval, že první dvě epizody jsou jen sledem komediálních hlášek a zobrazení tehdejší doby hraničí s parodií, tak dostal tentokrát temnější epizodu, kde si žádná z postav není jistá, jakou soudruzi z StB budou mít zítra náladu. 8/10 (17.04.2023)

pořád Volze ty čtyři dát úplně nechci, nicméně oceňuji, že víc a víc drží pohromadě a postupně zvážňuje a přitvrzuje. Hádek sice pořád třese, ale tu smějící se a trapně vtipkující krysu si dává slušně. A pořád nechápu jak se někomu po téhle době může stýskat (pokud teda nebyl zrovna estébák, nebo velkej soudruh)...70% (17.04.2023)

No jo, je to čím dál větší humus. Nechci tím říct, že by seriál za mnoho nestál, nebo že mě zklamala třetí epizoda, ten humus vztahuji k zobrazenému politicko- společenskému dění. Já tu dobu příliš nemusím, přestože jsem měl fajn dětství, na které rád vzpomínám. Od mých deseti let trval můj táta na tom, abych sledoval večerní Televizní noviny, a když skončily seznámil mě se svým názorem na všechno, co v nich bylo řečeno, což bylo docela dobrodružné, protože jsem mu musel slíbit, že si to nechám pro sebe. Banánovou nouzí jsem taky netrpěl, já jsem byl vždycky spíš na jablka a maliny z vlastní zahrádky:-), frontu na vánoční kapry musím vystát i v současnosti, takže na tuhle notu příliš neslyším; podstatnější pro mě je to, že si můžu koupit téměř jakoukoliv knihu a podívat se na libovolný film / seriál. No, jenže v poslední době se mě zmocňuje pocit, že se světem i bez vlády jedné strany začíná zase rozlézat cenzura, komikům je opět předepisováno, jaké vtipy mohou a nemohou říkat, nevhodná slova jsou nahrazována různými patvary (nebo mnohoslovnými výrazy), aby se náhodou někdo necítil dotčeně, přepisují se knihy (zřejmě proto, aby se nemusely pálit) a mně se z toho začíná zvedat kufr. Například já jsem mrzák. Kolik náhradních výrazů už vzniklo... Přitom, co je na slově mrzák špatného? Pro mě nic. Že by si někdo myslel, že se mu se změnou terminologie zlepší zdravotní stav? Tak to potom jo, takovým lidem rozhodně držím palec (bohužel, můžu jen pravý). Standa Pekárek byl každopádně opět uvědoměle aktivní, došlo i na hrdinného kapitána Minaříka, zpracování bylo opět solidní, jen jsem si uvědomil, že jsem zatím ještě nepochválil Jiřího Dvořáka za herecký výkon a jeho tým maskérů / maskérek za jejich skvělou práci. Tímto tedy chválím. / Poučení: Nezapomeň včas požádat o autogram, ta možnost se už nemusí opakovat. 4*+ (16.08.2023)