Vládci chaosu

Zapálenosť pre vec mňa veľmi zaujala na týchto čudákoch. Dokonca až fascinovala. Film zobrazil ich charaktery tak dokonalo, že sa v nich dá pozorovať tá psychologická zvrátenosť, ktorá ma očaruje, aj keď nie som žiadny satanista. Z tohto pohľadu je zaujímavé, že Vikernes bol svojho času (keď podpaľoval kostoly a keď zavraždil Aarsetha) etický vegetarián. Neskôr k tomu, v roku 2010, v jednom rozhovore vyhlásil: „Ľudstvo by na tom bolo lepšie, keby nikdy nevynašlo poľnohospodárstvo a domestikáciu ...“ Jeho hudobný kolega Csihar bol tiež vegetarián. A potom, že vegetariáni sú precítení hipíci. Toto je film o počiatkoch kapely Mayhem a Burzum, nie o metale a satanizme. Omen. (16.06.2019)

Snímka o vzniku temného black metalu v Nórsku, o okolnostiach jeho zrodu, thrillerovo poňatá, tak to by nemuselo byť zlé. A ani nebolo. Ale nemusí to sadnúť a vyhovovať každému, to je jasné. Každopádne (ako bolo aj naokolo naznačené), možno v mnohých aspektoch imho sympatickejší, nenápadnejší (ale aj drastickejší) film ako mainstreamovejší a populárny Bohemian Rhapsody (isto, je to vec vkusu). Lords of Chaos je vlastne o undergroundovom hud. štýle, s menej hviezdnym obsadením (Rory Culkin, možno nie až tak známy ako Macaulay, ale výkon slušný), film je drsnejší, s prímesou depresie a pomerne deštruktívny. Paradoxne, hoci je Lords of Chaos vlastne do veľkej miery o kapelách, divák až tak veľmi nebude počuť hromady metalu a nebude tu mať tony informácií o okultizme kapiel, skôr ide o dramatický, až šialený príbeh, ktorý stál za vznikom tohto subžánru, kedy dvaja lídri kapiel (spočiatku kamaráti) začali postupne so sebou súperiť a až kam toto chorobné rivalizovanie viedlo (Euronymous z kapely Mayhem a Varg z Burzum). SPOILER, kapela Mayhem už roky fungovala pred Burzum a je zaujímavé, že Varg po odsedení si trestu (v r. 2009) pokračoval vo vydávaní albumov (aj v čase výkonu trestu jeho kapela vydávala), v snímke som tieto informácie akosi nezaznamenal. Koniec SPOILERU. Za štyri čierne hviezdy. (16.02.2023)

Musím s hodnocením jít na neutrální střed. Nejde o zpracování, protože to je na výborné úrovni ve spojení s uhrančivými hereckými výkony. Film dokonce i skvěle odsýpá a ani minutu jsem se nenudil. Největší kámen úrazu je zobrazení faktů. Jasně, že dění kolem druhé vlny black metalu je provázáno velmi temnými událostmi související s kriminalitou a kdyby se muzikanti soustředili více na muziku a budování nově vznikající scény, prokázali by žánru bezesporu lepší službu. Nemůžu se prohlásit za odborníka na black metal, ale něco málo už jsem četl a viděl a opravdu si nejsem skálopevně jistý jestli se věci staly tak, jak jsou zde prezentované. Jde především o vykreslení charakterů hlavních protagonistů, kteří jsou přímo založeny na skutečných osobnostech. Tady se nabízí spousta otazníků a myslím, že laikům zkreslí pohled na black metal. Nejde se ubránit dojmu, že jde o určitý druh povrchního zpracování, které se snaží udělat dojem senzace. Nutno říci, že dost kontroverzní. Dřív než někdo začne dělat závěry bych chtěl odkázat na vynikající dokument Until the Light Takes Us ze kterého si jde udělat jakýs takýs obrázek o událostech a postavách podílejících se na vývoji nebo úzce spjatých s black metalem. A pak samozřejmě na další prameny, nejenom textové. Vládci chaosu bych ve zobrazování událostí radši bral dost skepticky a nebral to jako výchozí pohled. Jasně, že členové skupin nebyli žádní svatoušci, jen je tu to ALE. Z tohoto důvodu nemůžu jít výš nebo míň, protože zase na druhou stranu ne vše je bohapustá lež. Za mě menší zklamání, protože Vládci chaosu budou metalovou komunitu dost rozdělovat a vrhat ne tolik dobrý stín na metalisty. (06.03.2019)

Jedna chybička sa tvorcom do filmu predsa len vlúdila. Keď išiel Grishnackh zavraždiť Euronymousa, požičal si od jedného svojho kamaráta biely sveter, aby vyzeral menej satanisticky. Pre mňa osobne to bola vždy asi najfascinujúcejšia časť tohto reálneho príbehu. Čierna je naozaj výrazná a hlboká farba. Ale aby niekto v tej svojej skrini nemal absolútne nič inofarebné, to už je naozaj "orthodox". (02.07.2019)

Nepovažujem sa za skalného fanúšika Nórskeho black metalu, ani si nepotrpím na verné zobrazenie skutočných udalostí. Lords of Chaos sa však vyberá cestou zmäteného prerozprávania starých otrepaných historiek o vzniku obskúrneho subžánru - ako povedal Korine "temnejšieho než smrť sama". Robí tak však skrz scenáristiku a estetiku sterilného Amerického mainstreamu, estetiku, ktorá sa mimoriadne bije s témou hudby plnej mŕtvolnosti, rozkladu, krvi a smradu. Vzniká tak povrchný a veľmi nevkusný cringe, nepodnetný ani ako sonda do špecifickej subkultúry, ani ako odľahčené a trefné búranie jej stereotypov. Po filme teda ostáva najmä otázka, čo viedlo Jonasa Åkerlunda (Bývalého bubeníka Bathory!) k natočeniu tejto, nepochybne trošku absurdnej, no najmä zbytočnej rarity. Žeby chcel (z osobných dôvodov?) "demaskovať" a banalizovať celú dobovú subkultúru na bandu patetických a trochu pomätených pozérskych teenagerov? Na mňa tak pôsobí. (14.03.2019)