Na prahu války

Jestli se o nějakém režisérovi dá mluvit jako o básníkovi, tak je to Malick. Je jedno, jestli se pohybuje na bojištích Druhé světové války, nebo v nedávno objeveném Novém světě, pokaždé svým filmům dokáže vtisknout ojedinělou poetičnost podpořenou nádhernými exteriéry, které dokáže bezezbytku využít. Nicméně tohle je z mého pohledu Malickův dosavadní vrchol. Vnitřní boj, který hlavní hrdina svádí, vliv jeho konečného rozhodnutí na rodinu a samotný konec, to vše je podáno natolik sugestivně, že má člověk tendence dýchat tím nejtišším možným způsobem, aby vyprávění nějak nenarušil. Postavy jsou podané tak, jak je napsal sám život a k hlavním hrdinům si divák najde cestu na samotném začátku a není to jen díky výbornému podání Augusta Diehla a Valerie Pachner. A nakonec tu je nádherné prostředí Jižního Tyrolska, které sice zavání kýčem, ale v tomto případě mu filmaři dokázali vtisknout neopakovatelné kouzlo. jediná výtka tak míří k faktu, že film nebyl natočen v němčině. Ale to vem čert. Asi si nevzpomenu, kdy naposledy mě něco takhle rozložilo. 100% (21.03.2020)

No, vlastne mi na celom filme vadila "len" kamera...a to je sakra dosť, keď sa mám pozerať na skoro trojhodinový film. Príbeh má silu (hlavne posledná polhodina), je to o morálne silnom človeku, ktorý odmieta robiť veci, o ktorých si myslí, že sú zlé. Aj za cenu straty všetkého. Filmom prevládajú monológy a čítania z listov. Ale tá akčná, nestabilná a neustále poskakujúca kamera v takom kľudnom a pomalom filme proste nesedí. Ak chcel Malick experimentovať, alebo dosiahnuť efekt natáčania telefónom, tak to mu vyšlo, ja len nechápem prečo, akurát z toho bolia oči. Škoda inak schopného filmu. (30.08.2022)

„VĚŘÍŠ V TO, ZA CO BOJUJEME?…“   Úvod, že jsem to málem vypnul….Artově poetický – kurva na mě až moc! A ty vole – vono furt! Manžel na vojně. Krásný záběry přírody. Krásný záběry vesnice. Krásný záběry pracujících žen…. Si říkám… kurva má to skoro tři hodiny, na co jako budu furt koukat? Takže jsem to vážení přátelé po půlhodině vzdal. Asi můj druhej film, kterej jsem nedokoukal! Na tohle já fakt nemám. Sorry Malicku! (02.12.2022)

Emočně devastující freska lidské nezdolnosti, pravé lásky a krutosti, zasazená do nádherných reálií rakouských hor. Snímek A Hidden Life režiséra Terrence Malicka v sobě vyjma těchto atributů snoubí novátorskou kameru, soundtrack a výtečné herecké výkony, což velmi působivě dotváří pochmurnou paletu oněch válečných let. Režisér zde rovněž barvitě vykreslil pokřivené charaktery a nálady vesničanů, jež se v průběhu snímku mění z vřelého přátelství na otevřenou nenávist a pohrdání. Spojte si toto všechno s režisérovým hloubáním nad otázkami víry, dobra a zla či nacismu samotného a vznikne Vám snímek, který i navzdory delší stopáži téměř dokonale uspokojí duši diváka prahnoucího po něčem náročnějším. Skvělá práce! „…...the growing good of the world is partly dependent on unhistoric acts; and that things are not so ill with you and me as they might have been, is half owing to the number who lived faithfully a hidden life, and rest in unvisited tombs.“ (11.02.2020)

Franz žije jednoduchý život sedláka v idylických Alpách, ale odmítne narukovat do války za Hitlera načež to odskáče. Tříhodinový poetický film, který sice i přes svou délku nepřejde do nudy, ale pro běžného diváka těžko stravitelný - méně slov, umělecké dlouhé záběry, permanentní voiceover, bezvýchodnost tématu... August Diehl se tu sešel s Markovicsem jako v Ďáblově dílně, jediném rakouském oscarovém filmu, ale ten je o dvě třídy jinde. (06.12.2020)