High Life

Z High Life se vrátíte do světa s úplně novou představou co černá díra symbolizuje. Je to elipsovitý film, protože odpovídá pouze na otázky, které by vás nenapadly položit. Je to těžký materiál s béčkovými prvky. Končí to dotykem optimismu, ale to je příliš málo a pozdě. Není nad to, když režisér svůj film dopoví. Claire Denisová tvrdí, že její High Life vypráví „o sexualitě, nikoli o sexu, a o smyslnosti, nikoli pornografii“. Robert Pattinson, idol dívek z upírské romance Stmívání, zosobňuje jedinou diváckou atrakci i jediného nositele tajemství. Originální začátek vzbudí zájem, jenže vypravěčský styl obsahuje tolik manýry, že zvědavost, co mu předcházelo, brzy udusí. Něco odhalí hrdina samomluvou, něco krkolomně únavné skoky v čase, hlavně se však odmaskuje pravý žánr. Z vědeckého experimentu s mimozemským vyhnanstvím kriminálníků se vyklube pochybná sociální moralita. Je tu ženská obdoba doktora Mengeleho, slovy hrdiny „spermatová šamanka“ v podání Juliette Binoche, která na posádce provádí reprodukční pokusy, posune slibovanou sci-fi k ornamentálnímu erotickému cvičení. Aby se paluba pročistila, sáhne příběh ještě k modelovému hororu, nicméně z něj čiší, že navzdory filozofickému nátěru i estetickým kudrlinkám se Denisová upíná k výjevům v duchu kosmického porna. Mezihvězdný prostor tady zosobňuje pouze zástupný druh lidské izolace, jakou vytvářejí ateliérové dekorace od skleníkové zahrádky po takzvaný „box“ k provozování sólových intimností . Batole otce přehraje. Nejsilnější stránkou snímku High Life zůstává osamělá každodennost otce s dítětem na bezcílné galaktické pouti. Nakrmit, přebalit, umýt, utišit, naučit je první krůčky, to jsou okamžiky podmanivé svou tichou čistotou, byť batole svého hvězdného tatínka herecky přebíjí. Ovšem na druhé straně už okázalá artová schválnost pohřbila daleko zásadnější projekty než High Life. (25.12.2019)

Jedno se filmu musí nechat: vymáchá diváka ve fakt znepokojivé atmosféře. Zbytek obsahuje spoilery! Je to od začátku do konce tak únavné, zprvu spíše nepříjemné a posléze vyloženě psycho, že jsem si skutečně připadal, jako kdybych sledoval horor v tom pravém slova smyslu. Jenže když mě všechny ty pokusy o umění a snahu šokovat otevřenou sexualitou, kdy po vesmírné lodi létají všechny možné a nemožné tělní tekutiny, moc nebavily. Pointa, že lidi jsou jednoduchá zvířata, už tu párkrát byla a v lepším provedení. Oceňuji docela pěkné zpracování černé díry (bez dvojsmyslu) a FTL pohonu. Ve finále je to vlastně takový Interstellar pro chudé, byť s poněkud alternativním pseudoartovým průběhem. Alternativním na můj vkus až příliš. (18.02.2020)

Od téhle dámy jsem kdysi viděl jistou absurdní úchylárnu Trouble Every Day (zde momentálně 25%) s maniakálním šílencem Gallem, která mi parádně sedla. A nyní se pí rejžová rozhodla natočit scífko. No a bez šovinistického podtónu podotýkám, že je to ženské scífko. A jak známo, sci-fi žánr je ve své podstatě žánr výhradně mužský, nic naplat, stejně jako třeba knihy o kojení jsou žánr čistě ženský. To znamená, že z jistého úhlu pohledu se jedná o rozvláčnou, chaotickou, pseudopoetickou, pseudoerotickou, pseudoartovou, pseudohumanistickou a pseudopsychologickou krávovinku, ve které se pí rejžová snaží diváka k smrti otrávit a unudit zhuleným scénářem, retardovaným plkáním svých postav nebo sadisticky zdlouhavým koncem. Na druhou stranu mohl to být (a po některých komentářích jsem i čekal) o hodně větší průser. A já přiznávám, že po jalové první půlhodině se řvoucím miminem film začal mít vcelku zajímavou atmosféru a začalo mě zajímat, jak a kam se bude děj dál vyvíjet. No, popravdě si v tomhle směru ale žádné naděje nedělejte. A taky jsem třeba nepochopil, proč se Binoška chodila ukájet do boxu s nějakým sci-fi-šukacím strojem, když bylo na palubě několik pěkných nadržených chlapů, od kterých si se svůdným úsměvem brala na pokusy sperma v kelímku. Asi zobrazení sexuálních fantazií stařičké zvrhlice pí rejžové. (06.08.2019)

To co se v trailerech tváří jako docela přemýšlivé a chytré sci-fi s trochu děsivým přesahem je ve výsledku jen nezáživná pseudoartová záležitost, která si hraje na víc, než ve skutečnosti má. Někomu tahle bakelitová podoba rádoby hluboké myšlenky o lidské reprodukci a sexualitě bude po chuti, za mě je to jen jedna velká nuda, která působí lacině nejen vizuálně ale i myšlenkově. A těch pár docela atmosferických momentů a občasná slušná kamera to rozhodně nezachrání (30.04.2019)

Už dávno som nevidel takú zlátaninu a negatívny snímok. Ustavične plačúce dieťa je v podstate jedinou hudobnou zložkou celého snímku a to nie je žiadne paradízo pre uši. Najhoršie je, že sa k tomu plaču pridal aj herecky sterilný patizón. Od depresívnej nudy sa to postupne posúva k masturbačným nechutnostiam. Juliette Binoche sa zbláznila a na staré kolená otŕča chlpatú kundu, z ktorej si vyberá semeno. To je úžasný art. (14.01.2021)