Bratři Lumiérové

''...géniové!...''''...kameraman dokazuje svoji znalost...''''...dokonalá kompozice připomínající...''''...obsahuje diagonálu, která vyplňuje celý záběr...''''...*ňáký francouzský slovo pro dokonalost*...'' je to ok, většinu z jejich filmů by měl znát každý filmový nadšenec, co tam dělal Scorsese (i když mám určitou teorii), v podstatě věci jsem za to rád. Jen ten francouzský komentář nemusel být, kvůli titulkům odbíhají oči od těch záběrů, co by měl každý znát. (02.02.2024)

Komentované začátky filmu si můžeme užít na zrestaurovaných snímcích Louise Lumièra. Film nám představí jak jeho dokumentární práce, tak i první režijní počiny v oblasti hraného filmu. Kloubouk dolů před technickou kvalitou digitalizovaných snímků. Dîky ní je vidět, jakÿ neskutečný cit pro vizuál Lumièr měl. Některé záběry by se neztratily ani dnes. (12.09.2019)

Tohle je opravdu nádherný dílko. O počátkách kinematografie v podání bratrů Lumièrů. Nejde ani tak o kvalitu kompozice či technickou stránku filmů, kterou komentář opakovaně chválí, ale o to co vidím. Jednak je tam zachycen svět jaký dnes už neexistuje, třeba Istambul, Paříž, New York, ale i první fotbalový záběry, kde mě to čekání na míč se statickou kamerou vysloveně rozesmálo. Prostě nádhera, paráda a bratři Louis a Auguste Lumièrové jsou možná to nejlepší co kdy Francie dala světu. (30.04.2021)

Štyrmi hviezdami hodnotím samozrejme formu divácky príjemnej, ľahkej kompilácie, ktorá mi nepovedala až tak veľa nového, ani samotným krátkym filmom veľa nepridala, no ani chvíľku nenudila a nevylučujem, že sa k nej ešte niekedy vrátim. Samotné Lumiérovské "päťdesiatsekundovky" majú samozrejme hodnotu nevyčístliteľnú. (11.05.2021)

Dokonalé naplnění jednoduchého konceptu: 108 (nikoliv 114) restaurovaných lumiérovských filmů v původním formátu od „klasiky“ po kuriozity, které na YouTube budete hledat marně, rozdělených do 11 tematických bloků (např. počátky, lidé při práci, děti, komedie). Každý z nich vidíme od začátku do konce a s doprovodem Frémauxova komentáře. Vtipně a poučeně vypráví o historii jednotlivých snímků i kinematografu jako takového, pokud je to relevantní, upřesňuje, koho a co přesně vidíme, analyzuje kompozice (oblíbené dělení obrazu do několika plánů), „herectví“ (přehrávající chlapík se plácá do kolen, aby nám došlo, že daný výjev má být legrační), načasování akce (vše se muselo odehrát během cca 50 vteřin) nebo způsob jejího inscenování do hloubky (využívání diagonálních linií, pohyb v pozadí), upozorňuje na detaily, kterých by si divák jinak nemusel všimnout a které jsou někdy poměrně zásadní, jindy slouží hlavně k pobavení (tady pochoduje 5 tisíc vojáků, tři z nich nemají knír, tenhle, tenhle a tenhle; v pravém dolním rohu vidíme lahev koňaku, takže jde zjevně o francouzskou snídani). Na konci budete mít solidní přehled o tom, co Lumiérové (a jejich kameramani vysílání do světa) točili a uvědomíte si, že třeba přemýšlením, kam nejlépe umístit kameru, strávili podstatně víc času, než naznačuje zdánlivá primitivnost oněch filmů. Pro cinefily film z kategorie „viděl jsem a můžu zemřít“, pro studenty filmu užitečná učební pomůcka, pro všechny ostatní hodina a půl filmečků, které jsou tak krátké, že nikdy nezačnou nudit. 90% (27.11.2017)