Tanečník

Balet sa nachádza niekde na chvoste mojich záujmov a napriek tomu som si s chuťou pozrel tento vynikajúci dokument. Ukázal nielen ako spojenie výnimočného talentu, obetavosti rodičov, driny a odriekania sa možno dostať na vrchol, ale aj na prirodzené limitu baletu ako "jednotvárneho a namáhavého" umenia a tiež na tienisté stránky cesty na vrchol a krátkeho pobytu na ňom. Ale to už je osud legiend a nielen baletných. Som rád, že sa tvorcom dokumentu podarilo dielo s vysokou výpovednou hodnotou, i keď som mal dojem, že niečo bolo zamlčané a do komplexnosti chýbajúce. (13.02.2017)

Devadesátiminutový šílenství. Emoční a dokonalý psychický rozložení v hodině a půl dlouhym filmu, u kterýho se vám střídají emoce podobně jak ženské v klimakteriu. Bravurní pohled do života Sergeje a celé jeho rodiny. Ukázka neskutečně obětavých činů, které ve výsledku proměnili Sergeje v něco, čím a kým je dnes. Ukázka neskutečně obětavých činů, které poukazují na to, proč se věci staly tak, jak se staly, které vysvětlují a zobecňují asertivitu a chování tanečníka, jenž se dostane na vrchol své kariéry ve dvaadvaceti letech. Na vrchol, ze kterého není kam dál stoupat. Který dosáhl toho, čeho chtěl. Nebo chtěli ostatní? Depresí, slzami, pílí a samotou prolezlý snímek, rozhodně jeden z nejlepších biografických filmů, které jsem doposud viděla. (08.10.2017)

Z rozhovoru s Idnes: "Mluví se o vás jako o legendě, cítíte se tak? Polunin: Samozřejmě!".... Balet šel vždycky zcela mimo mě, maximum taneční empatie jsem projevil na několika představeních současného tance v Divadle Ponec v rámci Tance Praha a při sledování sladkého trochu-kýče Billie Elliot. I přes to jsem se posadil do křesla poměrně s očekáváním, s tím, že moje neznalost nebude na závadu, protože zajímavý bude hlavně Polunin sám. A, naštěstí, čekal jsem oprávněně. Obětování celé rodiny v první polovině a charisma Polunina v druhé rozhodně stojí za vidění, i jako naprostý laik jsem si užil záběry z Královské opery v Londýně nebo z Moskvy. Nejvíc se mi na něm líbila jakási sebereflexe svého života (kamarádovo "balet je nuda") a s tím i související rozhodnutí - at už jsou štastná nebo ne.( některá asi ano - Zjistil jsem velmi brzy po svém odchodu, že se dá jedním vystoupením vydělat mnohem víc než měsíčním účinkováním v Královském baletu.) Pokud jde o osobitost - do dokumentu se nedostaly v umělecké sféře neobvyklé názory př. „Podporuji prezidenta Trumpa, protože tento svět dělá bezpečnějším. Respektuji Vás a díky, že říkáte pravdu o médiích, které šíří pravdu. Lidé mají opravdu vymyté mozky.“ nebo „Plácněte tlusťocha, když ho potkáte. Pomůže mu to a přiměje ho, aby trochu shodil. Nerespektuji lenost.“ Kdo by byl líný a chtěl jen upoutávku na jeho komerční prezentaci, tedy https://www.youtube.com/watch?v=ozs_f4ZT9sw (03.09.2020)

Kedy si uvedomíme, že o výnimočné sa máme starať a nie z toho ťažiť. Spoločnosť sa svojou hlúposťou oberá o skvelé talenty, ako je Sergey. Nie on mal depresie, nie on bol extravagantný a problémový. On bol sám sebou a okolie ho dotlačilo k depresiám a problémom. Silný dokument, do ktorého z nejakého infantilne debilného dôvodu, vložili youtube videá s tancujúcimi batoľatami.4* (20.10.2018)

Zajímavý dokument, možná vysvětlující často nevyzpytatelné chování jednoho z nejlepších tanečníků na světě. Mám z něj ale dojem, že úporná snaha Sergejových rodičů, předevšímm matky, měla za následek nejen mimořádný úspěch, samozřejmě podmíněný jeho výjimečným talentem, ale taky to, že je z něj dneska vyhořelý tanečník, zcela odcizený své rodině, která se mezi tím stejně rozpadla. V sedmadvaceti letech už je téměř na konci své umělecké cesty, teď je důležité, aby se v klidu rozmyslel, jak dál, aby byl jeho další život radostnější. (08.05.2017)