Poslední zastávka smrt

Tak já nevím, pana Cimického jsem čítával vcelku rád, ale co z toho udělala paní Besserová, to je tedy síla. To už nemohla paní režisérka napravit, ani kdyby sebevíce chtěla. Napsala motanici, kde náhoda je hlavní pomocník, a kde kriminalisté moc dělat nemusejí. Ten konec je praštěný, nu, zase náhoda. V každém případě díky hercům z toho nevznikl totální propadák. (06.06.2017)

Pokus o drogovou tématiku vyšel v československé televizi málokdy přesvědčivě, jako kriminálka je to taky dost zoufalost. Disponuje to ale několika nechtěně vtipnými momenty, kdy chlapec balí dívku větou: "Mám doma rozkládací lehátko" a ráno při odchodu z lehátka to korunuje replikou: "Já už musím jít, v lednici je mlíko nebo tonik." Nezachrání to pěkné epizody hereček starší generace (Hegerlíková, Rosůlková), takže jako celek to shrnuju, že všechno z roku 1990 je špatný. (07.09.2016)

Protože tento zapomenutý film neměl žádné hodnocení, vydržel jsem nespat a zhlédnout jej. Měl jsem raději jít spát. Těžká protidrogová propaganda svou naivitou na úrovni Zemanových Mimikry, kdy bych tipoval také dřívější dobu vzniku. Herecké obsazení není pro jednotlivé role zrovna šťastně vybráno. Tomáši Juřičkovi jsem pro jeho pěkné namaskování toxikomana ještě uvěřil, ale Veronice Jeníkové už vůbec ne. Navíc Vítězslav Jandák jako chytrý policajt, to mi také nesedlo. Na závěr trochu trapné akce a moralita. Jednou a dost. (31.07.2016)

S odstupem let je na tomhle televizním snímku zajímavá snad jedině účast Jana Cimického, známého odborníka na problematiku toxikomanie coby autora předlohy. Film vznikl sice na samém počátku 90. let, ale nese čitelný rukopis tvorby předchozí dekády. Vznikl z výchovných důvodů jako varovnání před drogovou závislostí, má jalovou kriminální zápletku a naivní schématické postavy. Co se na něm podepsalo nejvíc, je zoufale neumětelská režie Anny Procházkové, která místy posouvá snímek na hranici grotesky. Vše podtrhují neslané, nemastné herecké výkony s čestnou výjimkou Tomáše Juřičky, kterému bych toho feťáka z fleku věřil. Drogové problematice se předlistopadová tvorba dlouho vyhýbala a jedinou světlejší výjimku představoval film Pavučina, který by ale dnes jen těžko obstál, přece jen zub času zahlodal. Kdo chce vidět dramaticky dobře zpracovanou feťáckou látku, ten se musí poohlédnout po západní kinematografii. Celkový dojem: 15 % za dobovou osvětu. (26.03.2018)

"Tak se nám drogy dostaly i do inscenací!" "A co sis myslel? To je jako rakovina, tohle svinstvo nezná hranice!" Narkomanská banda prichytená pri vykrádačke zamorduje náhodného svedka. Poctivý slušniak Haman, ktorý objavil telo a zavolal bezpečnosť (alebo už políciu?), sa na druhý deň náhodne na plavárni zoznámi a bezhlavo zamiluje do jednej z páchateliek Jeníkovej, ktorá sa k nemu obratom nasťahuje a za ňou začne dochádzať druhý páchateľ Juřička. Ten popri páchaní kriminality a fetovaní ešte stíha zaúčať novú generáciu, zatiaľ len cvične s riedidlom. Pokiaľ ide o autority, máme tu psychiatra Rímskeho a dvojicu kriminalistov Žáka a Jandáka. Základ by bol dobrý, ale scenár je dosť chabý a samotná realizácia je presne v duchu "zotrvačníkovým osemdesiatkovým televíznym spôsobom riešime horúce témy dneška o ktorých ešte veľa nevieme". Tešil som sa na naivitu, nechcený humor a káravo zdvihnutý ukazovák, všetkých troch sa mi dostalo, ovšem nie v očakávaných pomeroch. Herecky najviac zaujal Tomáš Juřička čo by prefetovaná socka a pikantná je účasť mimikrového včeličkára Vlacha, tentokrát ako šéfa kriminalistov, vyzývajúceho podriadených "prověřit naše feťáky a řádne vytěžit". Dve alobalové skladačky plus jedna napolo vysypaná. (16.05.2023)