Crisis in Six Scenes

Minisérii Crisis in Six Scenes jsem sfoukl na jedno posezení a musím přiznat, že je to mnohem větší zábava než Rogue One. Téma je prakticky totožné... mladá dáma (Miley Cyrus) na útěku před zákonem se snaží zvrátit běh vesmíru a svrhnout krutovládu zlého impéria, přičemž jí v tom pomáhá jeden manželský pár v důchodu a čtenářský klub zanícených aktivistek. Pesimismem hýřícího droida tu nahrazuje Woody Allen ve vrcholné formě, fádní válečné běsnění a rádoby osudové okamžiky pak zastupuje příjemný humor vytapetovaný atmosférou 70. let. Korunu všemu nasazuje finální epizoda, která střemhlav graduje do úžasně absurdního vyvrcholení. Pro fandy obrýleného intelektuála je to šité přímo na míru a je úplně fuk, že se mistr v mnoha partech opakuje... ten jeho břitký vtip totiž nikdy neomrzí. PEW PEW, viva la revolución! (25.01.2017)

Tak mam za sebou vsetkych 6 dielov a vôbec to na mna nepôsobi ako serial ale ako dvojhodinovy film umelo rozdeleny na 6 casti. Akurat to vyzera neskutocne lacno a väcsinou sa to odohrava v jednom dome v ktorom rozhovory niekolkych ludi zabera jedna kamera. Amazon holt nie je Netflix. No a dej? Zapletka je dost chatrna. Stary manzelsky par tam zazije par prihod behom ktorych riesia problemy inych postav. A cele je to poprepletane klasickymi Allenovskymi dialogami. Ale chyba im poriadna stava a temy sa preberaju dost povrchne. Az to pôsobi umelo a dost roztahane. Vtipny mi pripadal len napad s citatelskym kruzkom starych babiciek, ktore nadsene preberaju Marxa, Maa a spol. Pri ich rozhovoroch som sa konecne niekolkokrat zasmial. Herecky ma dost srala Miley Cyrus a Elaine May. Allen uz pôsobi dost staro. Najviac ma pobavil v kratkej epizodke Michael Rapaport. Vysledok je velmi slaby odvar stareho dobreho Allena. Pôsobi to ako keby mu dosiel dych nielen pred kamerou ale aj za nou. 4/10. (30.10.2016)

Kdo má Woodyho nakoukaného od šedesátek do současnosti, bude mít paradoxně nevýhodu. Stačí si totiž vzít seznam jeho nejznámějších trademarků a jenom si všechna témata odškrtávat. Válka, víra, psychiatrie, paranoia, hypochondrie, literatura, scenáristika - to všechno tu je. Ne ale ve formě čistokrevného seriálu, ale spíše v podobě rozkouskovaného filmu o celkové délce půl třetí hodinky. Televizní forma Allenovi sedí o to méně, že točí opět stejným tempem a v nejobvyklejší náladě, kterou jsme zažili u každého jeho retra nebo nostalgického ohlédnutí, což v době streamovacích služeb působí téměř až nepatřičně a poprvé v kariéře bohužel i trochu manýristicky, protože žánru a koneckonců ani sobě nic nového nepřináší. To všechno bych ale moc rád odpustil, nebýt obřího castingového omylu v podobě Miley Cyrus. Moc jsem si přál, aby tenhle nepochopitelný tah vyšel, jenže jakákoli scéna s bývalou dětskou hvězdičkou je pravým utrpením a ukázkou nefalšovaného neherectví. Trochu problém mám i s Elaine May, kterou moc rád vidím po Mistrově boku celých šestnáct let od legendárních Darebáčků, ale které zároveň při vší její sympatičnosti a snaze bohužel není rozumět každé druhé slovo. Díky vpravdě bláznivému finále se mi po těle užuž začal rozlévat blažený pocit, ale ačkoli chci jít v hodnocení výš, byl bych potom jen slepý fanboy a to si Allen za roztomilou, ale stále pouze jen recyklaci, bohužel nezaslouží. Pokud ale právě tohle bylo jeho poslední herecké představení v hlavní roli, těžko se mohl předvést lépe, protože i za hranicí osmdesátky umí své neurotické koktání na jedničku. (12.10.2016)

„Kay, Bůh nás za to potrestá.“ - „Bůh tě nepotrestá, jsi ateista.“ - „Jo, ale jestli se pletu, tak máme velký problém.“ No, seriál...spíš 2hodinový film. Což stihl Woody shodit hned v úvodu (stejně jako vtipně naznačit kritikům, že hodlá pokračovat v opakování se). Rozjezd byl trochu těžkopádný, ale kvalita stoupala, a to s každým dílem. Ovšem až na pár výjimek (např. debaty čtenářek či klientů) seriál opravdu baví hlavně tehdy, když je v záběru na Jamese Deana ostříhaný Allen (který nikdy neskáče nikam, kde funguje gravitace, a rozhodně nepodvádí při daních…jen nepřiznává všechno). Bez něj to bohužel není úplně ono. Politické narážky mě ale nenudily, zejména zaklínací „Předseda Mao říká…“ (a dorazilo mě, když jeho výroky Sidney označil za „fortune cookies“). A závěr s každým dalším zazvoněním hezky gradoval, i díky němu dávám slušné 4*. „Víš, kdo taky hraje baseball?“ - „Wilt Chamberlain?“ - „Ne, Fidel Castro, tvůj hrdina.“ - „O tom pochybuju.“ - „Říkám ti, že Fidel Castro hraje baseball…když teda zrovna nepoužívá stadion ke střílení lidí.“ (28.07.2019)

Strašne mi to pripomínalo jeho ranné filmy. Kedy absurdné scény a politické výroky sa neustále miesili s podivnými vzťahovými problémami a filozofickými úvahami. Naháňačka po streche je výborná, rovnako ako finálny rozhovor s policajtom. Woody ukazuje to najlepšie zo svojho povestného suchého neurotického humoru a čo si cením najviac je, že sa znova postavil aj pred kameru. Jeho neurotik mi už chýbal. Možno nie výborné, alebo nadčasové, ale určite príjemne nostalgické. Cyrus kupodivu fungujúca. (09.10.2016)