Crisis in Six Scenes

Minisérii Crisis in Six Scenes jsem sfoukl na jedno posezení a musím přiznat, že je to mnohem větší zábava než Rogue One. Téma je prakticky totožné... mladá dáma (Miley Cyrus) na útěku před zákonem se snaží zvrátit běh vesmíru a svrhnout krutovládu zlého impéria, přičemž jí v tom pomáhá jeden manželský pár v důchodu a čtenářský klub zanícených aktivistek. Pesimismem hýřícího droida tu nahrazuje Woody Allen ve vrcholné formě, fádní válečné běsnění a rádoby osudové okamžiky pak zastupuje příjemný humor vytapetovaný atmosférou 70. let. Korunu všemu nasazuje finální epizoda, která střemhlav graduje do úžasně absurdního vyvrcholení. Pro fandy obrýleného intelektuála je to šité přímo na míru a je úplně fuk, že se mistr v mnoha partech opakuje... ten jeho břitký vtip totiž nikdy neomrzí. PEW PEW, viva la revolución! (25.01.2017)

„Kay, Bůh nás za to potrestá.“ - „Bůh tě nepotrestá, jsi ateista.“ - „Jo, ale jestli se pletu, tak máme velký problém.“ No, seriál...spíš 2hodinový film. Což stihl Woody shodit hned v úvodu (stejně jako vtipně naznačit kritikům, že hodlá pokračovat v opakování se). Rozjezd byl trochu těžkopádný, ale kvalita stoupala, a to s každým dílem. Ovšem až na pár výjimek (např. debaty čtenářek či klientů) seriál opravdu baví hlavně tehdy, když je v záběru na Jamese Deana ostříhaný Allen (který nikdy neskáče nikam, kde funguje gravitace, a rozhodně nepodvádí při daních…jen nepřiznává všechno). Bez něj to bohužel není úplně ono. Politické narážky mě ale nenudily, zejména zaklínací „Předseda Mao říká…“ (a dorazilo mě, když jeho výroky Sidney označil za „fortune cookies“). A závěr s každým dalším zazvoněním hezky gradoval, i díky němu dávám slušné 4*. „Víš, kdo taky hraje baseball?“ - „Wilt Chamberlain?“ - „Ne, Fidel Castro, tvůj hrdina.“ - „O tom pochybuju.“ - „Říkám ti, že Fidel Castro hraje baseball…když teda zrovna nepoužívá stadion ke střílení lidí.“ (28.07.2019)

Jako by mi přinesli již natřikrát vylouhovaný čaj. Ve skleničce. Navíc bez cukru. Takhle špatnej pocit jsem měl naposled při sledování House of Fools. ___ Původní komentář obsahoval i jistou nemístnou poznámku k autorovi, ale kvůli respektu k Allenovi si ho budete muset domyslet sami (klíčová slova: Yung, Bucket, Neurotics Boys). (13.10.2016)

Typický Woody, veľmi veľa dialógov, v podstate nezastaviteľný tok slov a frkov, v medzipasážach klavírna hudba a pohľady na ulice New Yorku. Ale veľa som sa nezasmial, navyše vírus Cyrus nie je žiadna herečka, nech sa hrá na neomarxistickú aktivistku koľko len chce, tie jej grimasy poznáme už z Hannah Montany a nič sa odvtedy nezmenilo. Nikto však už Allenovi nezoberie titul najlepšieho scenáristu všetkých čias. (21.03.2021)

Woody sází vtipy do pusy všem, ale stejně jsou legrační jenom obrazy, v nichž koktá on. Miley Cyrus není sexsymbol, spíš těžká kuřačka co mluví, jako kdyby měla o tři čísla větší rovnátka. Témata jdou dost mimo mě, vůbec se nemůžu naučit, že seriál se má odehrávat v sedmdesátých, a ta témata jsou popravdě hodně vyčpělá. Díl od dílu horší, zatím jsme skončili čtyřkou. Pátý díl docela ušel, asi proto, že Miley tu byla všudy všeho pár vět. KONEC. Slabé, s Woodym vtipné, bez něj nijaké. Zůstaneme na třech. (16.10.2016)