Koruna - Série 4

// Místo pohádky tragédie. Nemá smysl počítat, kolikrát mě seriál překvapil, dojal, rozlítil, nebo rovnou deprimoval, stejně tak se nebudu dlouze rozepisovat o tom, jak si to všichni hrozně dávají, od Olivie Colman až po nováčka Emmu Corrin, tohle jsou Emmy výkony kam se podíváš. Asi nejvíc mi letos imponovala hudba, se kterou se tvůrci naučili pracovat tak, aby nezastiňovala obraz, jako tomu občas bylo v předchozích řadách, ale když už se některá z melodií ozvala, tak to stálo za to. Stejně tak se mi líbil střih i zvolená forma vyprávění, konkrétně u páté a sedmé epizody. Některé epizody jako osmá měly za mě o něco slabší linku, ale v porovnání s občasnou vatou předchozí série to furt bylo značné vylepšení. Stejně jako na konci druhé řady mě pak mrzí, že si zase budu muset zvykat na nové tváře, ale to už holt k tomuhle seriálu patří. 9/10 (21.11.2020)

Čtyřka překonává dost výrazně trojku. Je pochopitelně natočena téměř identickým, tedy funkčním stylem a je tedy stále stejně vyváženým koktejlem. Avšak o dekádu později od trojky se přece jen řešila povětšinou silnější a intenzivnější témata a problematiky. Jmenovitě pak především "kralování" Iron Lady a pochopitelně také bobtnající problémy kolem prince Charlese a jeho kontroverzního milostného života. (25.02.2023)

Jeden z nejlépe řemeslně udělaných seriálů vůbec pokračuje svojí čtvrtou řadou a tzv. druhou generací hereckého obsazení. Tentokrát jsou nosným tématem hned tři velké ženské postavy britské společnosti druhé poloviny 20.století. Cast Margaret Thatcher a Diany se velmi povedl (i když druhé jmenované jsem musel přijít na chuť). Bohužel se The Crown tak trochu vyhýbá opravdu velkým a kontroverzním událostem, které jsou často jenom načrtnuty a důležitější je jejich dopad na mocenskou politiku a vztahy mezi členy rodiny. Asi je to záměr, ale já bych si dokázal představit výbušnější a důstojnější situace ohledně IRA nebo Bitvy o Falklandy. Uvidíme jak pojme pátá série Dianin skon. Očekávám, že do kontroverze se ani tady nepůjde. (27.05.2021)

Má očekávání nebyla u čtvrté sezóny vysoká, počítal jsem s další oslavou osoby, kterou jsem opravdu od prvního pohledu nemusel, ale tvůrci mě dokázali mocně překvapit. Všechno jsem podrobněji popsal v komentářích k jednotlivým epizodám. Tento seriál na mě působí svým neutrálním přístupem, protože rozebírá záležitosti z různých úhlů pohledu, a každý tak schytá patřičnou dávku kritiky (nebo pochopení). Není možné, abych znovu nezmínil skvělý výkon Gillian Anderson v roli Margaret Thatcher, to jsem si opravdu užíval. Na pátou řadu se tak můžu po těchto zkušenostech oficiálně těšit. (12.02.2021)

Koruně přibyly dva klenoty, dvě lady – Lady Di a Železná lady. Margaret Thatcher se svou politikou monetarismu byl někdo, ke komu velmi vzhlížel Václav Klaus. A díky castingu Gillian Anderson už teď nebude Klaus jediný, koho premiérka přitahuje. Princeznu Dianu pak hraje Emma Corrin a mluví se o nejlepším ztvárnění Diany vůbec. Sluší se připomenout, že se tu nacházíme v konkurenci takového hereckého talentu, jakým je Naomi Watts.... Už minulá řada ve mně však vyvolala údiv, když zcela vynechala britské referendum o vstupu do Evropských společenství. A v té nynější chybí něco, co už mi přijde nepřehlédnutelné, a to pád Železné opony. Dočkáme se jen jednoho pádu, pádu Železné lady v roce 1990. Ve čtvrté řadě postrádám právě ty epizody, v nichž světová událost bez souvislosti s trůnem tne do nitra někoho z královské rodiny. Epizody, jež nejsou o střetu privilegií nebo pravomocí, ale o obyčejných lidských snech a ambicích, které zůstávají nesplnitelné pod váhou královských povinností. Nic tak neodhalilo Filipovo nitro jako zmíněná cesta na Měsíc, kdy si uvědomil, že se z něj místo dobrodruha stal starý muž v paláci. A krom vztahů s dětmi nenabízí čtvrtá série nic, co by se do psychologické hloubky blížilo Alžbětině žárlivosti na okouzlující Jackie Kennedy nebo vztek na nedostatečné vzdělání. Tyhle osobní momenty, kdy si postavy sáhnou na i do svědomí, čtvrté řadě trochu schází.Kromě epizodičnosti zůstal seriálu velký smysl pro detail a dar nevnímat historii jako nepřítele, který nenabízí jednoduché katarze a přesně dějové oblouky, ale jako živou inspiraci. Stále vládne voice-over, nejlépe a nejčastěji využívaný ze všech seriálů, co znám. The Crown vždy vynikala v tom, jak se jí dařilo nacházet k politické zápletce lidské podzápletky, hladce se doplňující v jisté symetrii. Platí to i nyní. Politiku rozpočtových škrtů zakoušíme s lidmi na úřadě práce, Margotinu depresi s příbuznými v léčebně.  Tentokrát má královská rodina vzbuzovat ještě méně sympatií, naplno vyvěrá bezohlednost a emocionální zaostalost jejích členů (bravo za nenápadné šťouchnutí do budoucího sexuálního skandálu prince Andrewa ve čtvrté epizodě). Seriál opakuje poselství, že když diktujete, jak mají ostatní žít svůj život, utužujete v nich ty nejhorší vlastnosti jejich povahy. Ač pořád brilantní, čtvrtá série The Crown se má k první a druhé tak, jako se má Alžbětina rodina k panovnici. Maličko zaostává. I tak si udržuje trůn pro nejlepší seriálové drama Netflixu. (30.05.2024)