Čistokrevní

Chápu, že se ve výsledku film chová stejně, jako jeho asociální hrdinky – (jedna) bez citů a (druhá) bez empatie. Poznávat je má něco do sebe, než začne bezemoční pomalost unavovat – zvláště ve druhé polovině, kdy holčiny přicházejí s (dosti stupidními) plány vraždy nesnesitelného otčíma. To už se sklouzává k chladné "indie" nudě, ovšem významově se tvářící. Zaokrouhluji nahoru za obě mladé herečky a poslední roli Antona Yelchina. (16.07.2021)

Režisér a scénárista Finley se o nejtemnější kouty psychologie, kde se sbíhají zlo a přání a vytváří překvapivě hodně napětí. Thoroughbreds není pro lidi se slabým srdcem. Je to psychologický thriller, který zkoumá čeho je lidská povaha schopna když je vyčerpána všechna empatie. Vidíme předstírané úsměvy, krokodýlí slzy impulzivní chování. Občas udeří kousavý vtip jak v černé komedii. Cory Finley ukazuje , že má pozorovací talent. Jestli jste individualisté a jdete si svou cestou, Thoroughbreds jistě otřese vaší stabilitou. Joy a Cooke nás stále nechávají hádat, film není vůbec předvídatelný. (27.02.2019)

Velice zvláštní film o narcistických tendencích vymykající se zaběhnutým standardům, který nemusí sednout všem a na který je potřeba mít patřičnou náladu. Thoroughbreds staví hlavně na dialozích dvou sociopatek. Suchý, místy až černý humor v rychlých výměnách, které mi naprosto vyhovovaly a u kterých se člověk mohl někdy zasmát nad naprostou absurditou. Tempo je trochu pomalejší a film je do samého konce nepředvídatelný. Vrcholná scéna je až mrazivá, za to ale geniální. Nevíte co přesně se děje, ale máte dostatek informací k velmi podrobné představě, jenže si stále nemůžete být zcela jisti jak to vlastně dopadlo, než se přesvědčíte na vlastní oči, a přesně to všechno umocňuje celý zážitek. Po úplně poslední scéně už jen můžete položit otázku sami sobě – kdo byl nakonec citově imunní? Olivia mě dost mile překvapila a její výkon neměl chybu. Anyu zbožňuju a ani tady mě nezklamala. Její schopnost minimalisticky vyjádřit emoce je prostě vynikající. Antona Yelchina bude rozhodně velká škoda, i on mě zde poměrně bavil. (20.08.2022)

Anya Taylor-Joy mala hrať Amandu a Olivia Cooke - hoci jej bezciťáčka vážne šla- mala hrať Lily. To je prvé čo si uvedomíte hneď na začiatku. Len strohé mimiky Anyi Taylor-Joy sú mrazivé a nezapadá do tak precitlivenej role, hoci ju taktiež zahrala dobre, plakala keď mala plakať, usmievala sa keď sa mala usmievať, ale mimo tieto hlavné mimiky toho veľa nepoužila. Pri Olivii Cooke máte pocit, že sa musí snažiť viac aby nedávala tie emócie najavo. Motív mladej Lily je tiež veľmi vágny a vlažný. Mne ako divákovi to nepripadalo dostatočné na to aby zabila svojho nevlastného otca. Dej nebol ani veľmi prekvapivý, skôr sa na to len dobre pozeralo. (27.08.2018)

"Fucking evil children". Jedna pošahaná náctka potká druhou pošahanou náctku, puclíky do sebe zapadnou na nesprávných místech a v tu ránu je zaděláno na mord. Režijní debut natočený s naprosto neuvěřitelnou jistotou - statické záběry i free-floating kamera se co do práce s prostorem a geometrií scén občas až nebezpečně blíží Fincherovským kvalitám. Banální příběhový konstrukt je velmi umně zabalen v chytrých a přímočarých dialozích dvou (pro mě) velkých hereckých nadějí. Boží minimalistický soundtrack a fajnová Hanekenovská tečka. Nezávislé překvapení roku. (01.06.2018)