Reklama

Reklama

Mladá dívka Alice se v náhlém rozmaru pustí do flirtu s neznámým mužem, aniž by tušila, jaké následky to bude mít. Muž se ji pokusí znásilnit a Alice jej v sebeobraně ubodá. Na případ je nasazen detektiv Frank, Alicin snoubenec, který brzy tuší, že vše souvisí právě s ní. Není však jediný, kdo zná pravdu - zanedlouho se ohlásí vyděrač, který viděl Alici při činu... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (92)

Fingon 

všechny recenze uživatele

Docela mě mrzí, že jsem neviděl tu němou verzi, protože naroubování zvuku do němého filmu mi nepřišlo příliš organické a vlastně docela zbytečné (ale chápu, že to byla příležitost - a z producentského hlediska je rentabilnější dodělat několik zvukových scén než natočit zcela nový film.) Zajímavé by bylo srovnání tohoto filmu s prvním českým zvukovým, s Tonkou Šibenicí... ()

pepo 

všechny recenze uživatele

Krásny príklad toho, že dobrý príbeh dokáže pod režijnou taktovkou majstra prežiť filmovú evolúciu. Hitchcock bol proste kráľ. Napínavé, svižné, prekvapivé aj takmer 90 rokov od premiéry. Psycho, Vertigo alebo Notorious sú samozrejme úplne iná liga, ale toto je tiež úplne super. 10/10 Videná zvuková verzia ()

Reklama

classic 

všechny recenze uživatele

Ako svoj tridsiaty - druhý film legendárneho britského režiséra Alfreda Hitchocka, som si zvolil - BLACKMAIL, ktorý mal byť správne preložený, ako = VYDIERANIE. Anny Ondra, ktorá stelesnila Alice White, má v skutočnosti české korene, a je pekné, že práve ONA začínala v rannom Hitchcockovi. Jej priezvisko znie : Ondráková. K deju. Alice chodí s policajtom Frankom Webberom zo Scotland Yardu. V úvode vidím, ako je nasadený na akciu, kde idú polapiť nebezpečného vraha, je vidieť, že sa tu strieda ešte zatiaľ nemý film, ktorý neskôr prejde do zvukového. Na spoločnej večeri sa pohádajú, a nahnevaný Frank odchádza. Alice sa spozná s neznámym mužom, s ktorým sa dá do reči. Je umelcom, MALIAROM, ktorý si ju pozve do bytu. Neskôr sa ukáže, že má veľké chute znásilniť ju ! V sebeobrane ho dobodá nožom ! Ešte ani zďaleka netuší, že bola pristihnutá = In flagranti ! Frank príde na druhý deň na miesto činu, kde nájde dôkazy o tom, že sa tam nachádzala Alice. Nezmieni sa o tom svojmu nadriadenému, lebo to by znamenalo, že jeho lásku by zatvorili do chládku. Na rad prichádza zmieňovaný vydierač, a najväčšia, najlepšia filmová sekvencia bude v TRAFIKE, kde hlavnej páchateľke pracujú rodičia, a tam sa bude odohrávať vysiľujúca SEKVENCIA, ktorá predznamenáva, že sa tu ZRODILA nová LEGENDA, s brilantnými zárezmi do kinematografie. A následná naháňačka v britskom múzeu, sa mi zdala, ako veľmi nepodarená, trochu byť mimo môjho obliga. Réžia je výborná a pán, ešte zatiaľ malý, potom velikánsky MAJSTER HITCHCOCK, zaznamenáva svoje povestné cameo v autobuse, vyskytuje sa tu vydarené napätie, ktoré by sa dalo krájať, ale, čo mi vadilo, že všetko dôležité, podstatné sa odohralo v trafike, finále v múzeu, je odfláknuté, a tak preto volím pekný priemer, ktorý sa nemá za čo hanbiť ! ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Fascinující thriller s působivou scénou znásilnění. Hitchcockův první zvukový film rozhodně náleží mezi nejlepší díla světové kinematografie a je jen škoda, že se z něj stala až nezdravě zprofanovaná legenda. V Blackmailu toho lze totiž objevit mnohem víc. Například scéna v telefonní budce, kdy je Frankovi i Alici jasné, kdo je pravým pachatelem a přesto mezi nimi zůstává strach nevyřčeného. Ostatně napjatá atmosféra je tu cítit na každém kroku, nejvíce asi v momentě, kdy má Alice znovu uchopit nůž a v pozadí se ozývá až hororové "Knife! Knife! Knife!" Navzdory opakující se frázi zůstává objektivní pravdou, že Anny Ondráková tady podala výjimečný herecký výkon bez ohledu na skutečnost, že pouze díky Blackmailu je akceptována jako herečka v širším diváckém povědomí. Ona sama se v roce 1968 přiznala, že film jí připadal dobrý tehdy a ne dnes. Dnes ovšem nemá smysl zabývat se touto lichou odpovědí, protože i filmovému laikovi je jasné, o jak excelentní dílo se jedná. ()

igi B. 

všechny recenze uživatele

Zločin z vášně aneb Alice v rukou chlípníka za závěsem a jak to bylo dál... . . . No, komu by připadalo, že tu cosi zbytečně zlehčuju, to už udělal Mistr ve filmu vícekrát sám. Ale je fakt, že Anny O. je rozkošná, hopsá před kamerou jako diblík a scény s převlékáním, potažmo pak svlékáním i oblékáním hrdinky (d.m.s.n. si milou Anku milý Alfréd docela vychutnával... ;-) působí i přes absenci nějaké té odhalené bradavky na svou dobu docela napínavě a odvážně... Bohužel však napínavěji, než většina filmu dál... . . . Každopádně - jak jsem řekl - škoda, že je ve filmu těch pár zbytečně hloupoučkých odlehčujících motivů. I jinak zápletkou vůbec jde pak čistě scénáristicky o dílko tak nějak trošku prostoduché a prostě všelijakými těmi dějovými klišé a hereckými kreacemi nezapře svou dobu vzniku... Ale zase na druhou stranu - Mistrovy hrátky se zrcadlem, odrazy obrazu, hra se světly a stíny a to úžasné (skoro už) finále na kupoli Britského musea...!!! . . . Po kterém nakonec přijde tak banální The End... :-/ . . . Můj dojem z filmu je tedy poněkud rozporuplný - ale (!) - ano, je to prostě osmdesát let starý film, žánr byl v plenkách a A.H. je jedním z jeho otců a s láskou ho vychovával a ovlivňovali se navzájem... Budiž tedy moje hodnocení tak jako tahle zpověď tolerantní... Tři hvězdičky za film jako příběh v rámci doby a žánru, pět hvězdiček za Mistrovo novátorské vidění a originální metody režírování - výsledkem pak kompromis... - - - - - (Poprvé viděno ve zvukové verzi 13.1.2009 na dvd, komentář zde jako osmý - 13.1.2009) ()

Galerie (34)

Zajímavosti (19)

  • Charles Bennett, autor divadelní hry „Blackamil“, prohlásil, že němou verzi filmu pokládá za „jednoznačně lepší“. (Pavlínka9)
  • Velká část filmu byla původně natočena jako němá, během natáčení se stal zvuk dostupným a tak další scény byly natočeny se zvukem a do němých byl poté zvuk přidán. (Kulmon)
  • Pre scény odohrávajúce sa v British Museum využil Hitchcock tzv. Schüfftanov proces. Popísal to nasledovne: „Umiestnili sme v 45-stupňovom uhle zrkadlo a v ňom sa odrážali fotografie interiéru múzea. Dobu expozície mali 30 minút. Celkom sme mali 9 fotografií rôznych dekorácií múzea a pretože boli priesvitné, mohli sme ich zozadu osvetľovať. Na zrkadle sme vždy odškrabali striebornú vrstvu na tých miestach, ktorá odpovedala dekorácii skutočne postavenej v ateliéri. Producenti nepoznali túto metódu a preto som tieto trikové scény natáčal bez ich vedomia.“ (Biopler)

Reklama

Reklama