Osudy dobrého vojáka Švejka

Švejk s Hrušinským je výbornou adaptací, o které si myslím, že už nemůže být překonána. To je ovšem řeč jen o hrané verzi. Dobrý voják Švejk v loutkové podobě je také úžasný. Tento formát možná Švejkovým příběhům svědčí ještě lépe. Animace je skvělá a společně s namluvením Jana Wericha tvoří velmi příjemný celek. Paradoxně největším mínusem je samotný Švejk. Tento druh „hlavního hrdiny“ mi zkrátka nesedí, což je ovšem jen můj problém a film si stejně jako hraná verze nejméně čtyři hvězdy zaslouží. (24.07.2017)

Trnkova kouzla se stop-motion animací jsou kouzelná a vždycky mi vyrazí dech svou dokonalostí a absencí jakéhokoliv trhaného pohybu, vše je nádherně plynulé a perfektně nasvícené. Co se týče tématu, každé zpracování Švejka je něčím zajímavé, tohle má však tu správnou atmosféru a Švejk vypadá jako Švejk a ne primárně jako blb. (27.12.2008)

Překvapilo mě, že jde jen o tři krátké a v kontextu celého příběhu ne až tak rozsáhlé epizody, které podle mě jen velmi zlehka naznačují smysl postavy samotného Švejka. První díl dokonce začíná víceméně bez jakéhokoli kontextu, že jsem v prvních minutách zapochyboval, zda jde opravdu o první díl... člověk vlastně ani moc neví, co se to děje, působí to jako nějaké již načaté pokračování. Jinak je to Jiřím Trnkou natočené dobře a Jan Werich k tomu sedí výborně... ale čekal jsem něco jiného. I když film mi (hlavně v zobrazení postavy Švejka) nepřipadá ideální, líbil se mi v tomto srovnání o chlup více. (30.06.2020)

Švejk jest mojí srdcovou záležitostí, nepřekonaný loutkově-animovaný um Jiřího Trnky též. Mno a pan Werich, byl prostě Pan Werich. Moc nerozumím zdejšímu srovnávání se Švejky od Steklého, vždyť je to něco docela jiného, neporovnatelného. Od loutkového k hranému filmu je téměř tak daleko jako od knihy k adaptaci. A co se mě týče, uvítám jakoukoli adaptaci Švejka pokud bude zábavná. Dokonce se mi líbí i nové ilustrace od Urbana. (17.04.2012)

Zásluhou génia českého loutkového filmu Jiřího Trnky vznikla v polovině padesátých let adaptace legendárního Haškova románu, která je v hierarchii švejkovských filmů ceněna nejvýše. A nic na tom nemění skutečnost, že Trnka pracoval s loutkami a že z obsáhlého Haškova díla vlastně vybral pouze tři epizody. Opodstatňujícím kritériem úspěchu je zejména výtvarná podoba, záměrně podřízená klasickým ladovským ilustracím i fakt, že Trnka téměř nezasahoval do původního textu a tak vlastně obrazová část ilustruje spisovatelovo vyprávění, které pak znamenitě tlumočil Jan Werich. Tato verze osudů dobrého vojáka Švejka zároveň naznačuje, že nejschůdnějším a nejvěrnějším zachycením klasických děl evropského písemnictví je právě loutkové provedení, jak to široce dokládají i další Trnkovy filmy Staré pověsti české a Sen noci svatojánské. (09.01.2010)