Můj milovaný nepřítel

Tak , ako Wernera , tak aj Kinskeho si vysoko vážim a cením si ich poctivú filmársku prácu. Som si vedomá posolstva tohto dokumentu , ako aj jeho faktami podložený odkaz , no chýbali Mi tie autentické zábery z natáčania a vyrazenie dverí do Jeho súkromia ( napr . Jeho vzťah k dcére bol totiž viac ako odvážny ). Na to ale režisér nemá právo...neva. Ako výpoveď o človeku , ktorý toho napáchal na " place " aj v súkromí dosť - je to slušná dokumentárna filmárčina. (17.12.2010)

Povinnost pro všechno fans Herzoga, Kinskiho nebo lidí co se zajímají o kinematograií jako celek. Z dokumentu a to už od prvních sekund je patrný že Klaus je absolutní magor, ale absolutní, postupně se dojde k závěru že Werner je další absolutní magor a vlastně člověk skoro až nemůže pochopit jak ti dva spolu mohli natočit tolik filmů aniž nezabili sami sebe nevzájem, případně někoho z okolí i když postřelenej prst a utok Klause mačetou na jednoho z komparzu nejsou uplně malicherný. Jak říkám Chocoloušek by si tady fakt pošmáknul. Takže člověk Werner poslouchá tak trošku z otevřenou hubou a má dojem že se dívá na historky z podsvětí, až tohle totiž připomíná vztah dvou legend evropského filmu. (02.09.2017)

S Klausem Kinskim jsem se, asi stejně jako mnoho jiných, poprvé setkal ve filmu Vinnetou - Rudý gentleman. A dosud vidím a slyším, jak říká, že mu slunce po celou dobu pálilo do levého ucha. V rámci Herzogových filmů se mi nejvíce líbil ve Fitzcarraldovi, zatímco ve Vojcekovi jsem se na něj vůbec nedokázal adaptovat. Tak jako tak, filmovat s ním asi nebyla moc velká sranda, a žít to už asi vůbec žádná... (14.10.2015)

Vcelku komplexní a dobře vystavěný dokument-něco ve stylu: Vše co jste chtěli vědět o pološílenství K.K. ale báli jste se zeptat....Herzog nás bere zpět na místa činu a pouští nám "veselé"záběry Klause, který si zapoměl ráno vzít své prášky proti vzteklině..........Nadruhou stranu i když to nakonec opravdu vyznívá jako hluboká poklona komplikovanému člověku-nemůžu se zbavit dojmu, že jde o lehce prvoplánový projekt a Herzog se chce ještě naposled zahřát na divácky vděčném běsnění K.K. (24.06.2011)

Rapl, jméno mé... tak by se v klidu mohl představovat s láskou nenáviděný muž, o kterém je v Herzogově upřímném dokumentu řeč - Klaus Kinski. Ten pozoruhodný talent s nitroglycerinovou náturou mně v několika posledně viděných filmech učaroval, je neskutečné, jak jeho nezkrotná povaha doslova prosakuje každou jeho postavou, byť by repliky jen odšeptával, takže se o něm dalo hodně vytušit zprostředkovaně, přes jeho filmové hrdiny. Tušení je ovšem dneškem překonáno a já přes všechno, co představoval jako člověk, musím dát za pravdu jeho neskromnému mínění: "Ano Klausi, byl jsi z nebe spadlý génius, byl jsi monumentální, byl jsi epochální!" (02.10.2013)