Star Trek: Discovery - Season 1

Nový Star Trek je zapotřebí vnímat minimálně ve dvou rovinách: v primární ideové a v sekundární realizační. Ideová rovina, která kdysi dávno stvořila nesmrtelné kouzlo tohoto seriálu, se bohužel v současnosti propadla do toho nehnusnějšího pseudoliberálního bahna současné Ameriky, což se projevilo tím, že hlavní (i vedlejší) postavy jsou vydefinovány jako politicko-genderová klišé. Takže tady máme MLADOU ČERNOŠKU, která je na začátku ponížená a traumatizovaná, ale nese to s hrdostí, a je předurčena všem dokázat svoje kvality a očistit své jméno. Dále pak ZLÉHO BÍLÉHO HETEROSEXUÁLNÍHO MUŹE ve vedoucí pozici, který se dlouho pokrytecky přetvařuje, ale nakonec se odhalí jako padouch, a ARABA, KTERÝ BYL MUĆEN A ZNEUŽÍVÁN, ale ve skutečnosti to s ním možná bude ještě horší. Toto hlavní trio doplňuje párek sympatických (jak jinak) HOMOSEXUÁLŮ, z nichž jeden je nerd, mírumilovný mimozemšťan a pubertální užvaněná kamarádka. Zvláštní ideové místo má pak ČÍŇANKA, která je na začátku mateřským vzorem hlavní hrdinky a na konci pak jeho zvrhlým opakem, ovšem zřejmě stále obdivovaným. Fascinujícím symptomem téhle freaky show je fakt, že za celých patnáct epizod tyto postavy nemají žádnou lidskou interakci s jakýmkoliv jiným členem posádky, která je obklopuje, což maximálně podtrhuje jejich ideovou odtrženost od reality. Na straně nepřátel se můžeme kochat zvrhle fundamentalistickými a vizuálně opulentně barokními Klingony. V rovině realizační seriál čerpá především z abramsovského důrazu na maximální dramatický efekt a současně přebírá narativní koncept ze Hry o trůny, kdy dějotvorným prvkem jsou výzvy, které jsou předkládány jednotlivým postavám, a o kauzalitu nebo logiku se nikdo nestará. Nesouvislost dějové linky posiluje i to, že každou epizodu psal jiný scénarista a režíroval jiný režisér, což ale na druhou stranu umožnilo částečné rozmělnění výše zmíněného ideového konceptu, tedy alespoň v první polovině série. Nicméně je vidět, že spousta lidí do toho dala srdce, některé scénaristické nebo výtvarné detaily docela potěší, a většina epizod má drajv a daří se jim udržovat napětí a pozornost diváka. Herci se převážně pevně drží svých škatulek, ale třeba zrovna Jason Isaacs svého kapitána Lorcu ztvárňuje téměř po celou dobu natolik nejednoznačně, že je možné uvěřit i tomu, že se prostě jedná o zarpulého válečného veterána, který neposlouchá nadřízené a má nějaké to trauma z minulosti. Doug Jones svého mimozemšťana také dopiloval k naprosté dokonalosti. Před těžký úkol je postavena Sonequa Martin-Green, která má ztělesňovat jakýsi ultimátní rasový symbol, něco mezi černým Einsteinem a Terminátorem, navíc obohaceným o slušnou dávku traumat, nad kterými musí postupně zvítězit. Což se snaží uhrát hrdě vystrčenou bradou a výrazem chladné nadřazenosti, které občas proloží emočním zhroucením. Slabou stránkou jsou tentokrát technobláboly, které si vždy v minulosti ve Star Trecích držívaly alespoň nějaký standard. Tady je celý ten koncept astromykologie WTF obřích rozměrů, i když připouštím, že to scénaristům otevřelo dveře k mnoha zajímavým dějovým zvratům i vizuálním hrátkám. Ve výsledku je tak první série Discovery nevyrovnaný a na prvoplánových efektech postavený seriál, který sice má pár (asi omylem) povedených epizod, celkově ale doplácí na omezující rámec dementní politické agitky a na touhu po dramatických dějových zvratech za každou cenu, tedy i za cenu naprostého pošlapání logiky a kontinuiity děje. Druhou sérii už nedám, nemám na to žaludek. (01.06.2020) (méně) (více)