Přezůvky štěstí

"Krucinál, co je to za nápad…" Tuhle pohádku jsem dnes viděl poprvé a místy jsem si vskutku říkal, co to jsou za střelené nápady. Chvíli papouškem, chvíli černochem. Chvíli v opeře (v hledišti i jevišti), chvíli v parní lázni. "Tohle že je opera? Tohle je horší než parní lázeň. Spíš blázinec..." :D  Celkově jsem si ale ten Herzův pokus o otevření dveří do pohádkového snu splněných přání vážně užil. Jeho poetika, imaginace a opulentní výprava (v kulisách staré Prahy) nemají chybu. Co rozhodně překvapilo, byla pohádkově kouzelná hudba Michaela Kocába (který si v pohádce i zahraje roli dirigenta v opeře). Nápad s Janou Brejchovou v dvojroli víl štěstěny a starosti je též výborný. A Tereza Pokorná v roli třetí víly Míny vážně půvabná. Důvod proč nedávám pět hvězdiček je hlavně to, že mi u některých rolí neseděl dabing (proč nemohl mluvit svým hlasem třeba Marek Brodský fakt nechápu). (27.12.2021)

Snová ironická pohádka, která odpovídá Herzovu poetizmu. Stojí na půl cesty mezi Pannou a netvorem, Devátým srdcem a Žabím princem a Císařovými novými šaty. Tolik popustit uzdu fantazii, vložit do toho celé jednání z opery... na něco takového jsme museli mít jedině Herze a valuty. Protože jednotlivé dada scénky jsou až příliš dokonalé. Zejména Vladimír Javorský, Tereza Herzová nebo Jana Brejchová v dvojroli sehrávají prim. Opulentní výprava a chytře vybrané prostředí jsou pak u Herze naprostou samozřejmostí. (21.07.2013)

Třebaže jde o pohádku známého pohádkáře, jehož portrét mám už 17 let na jedné zdi, a dostal jsem ho darem v Truro, tak jeho pohádky mají svůj ráz, svou dynamiku, své poselství, ale to v psané podobě. Film je sice co se příběhu týče totéž, ale hrají ho konkrétní herci, které vede chlap zvaný režisér a často to nedopadá oproti psanému textu dobře. Důvodem je právě ten problém dostat melodii příběhu, její emocionální náboj i do filmu. (27.09.2010)

„Zavřete oči, teď máte být mrtvý...“ Vskutku netradiční cesta do světa pohádky, přání a snů, s honosnou výpravou a jedinečnou atmosférou, která v sobě ukrývá velký kus tajemna, romantiku i humor a grotesknost. Cesta do světa, kde je zároveň hlavním vládcem sám autor-režisér, který si originálně hraje se žánrem a nabízí výtvarně i hudebně krásně vyladěnou podívanou plnou úžasných nápadů. Juraj Herz tady opravdu kouzlí, už jen tím, kolik bláznivých myšlenek dokáže stylově přenést na plátno a zakomponovat je do klasického pohádkového námětu. Herz se tu sám rovněž v několika menších rolích objeví a trošku i odkazuje na některé své předchozí kousky (vyčarované plesové šaty na Janě Brejchové připomenou scénu z Panny a netvora, obsazení herečky do dvou protichodných kostýmních postav či karetní dejchánky zase Morgianu)... Spočátku jsem si při tom myslel, že mě tento kostymní výlet do staré Prahy kromě vizuální stránky moc neosloví, oplýval zvláštní komorní atmosféru, ale postupně si mě získal a nakonec jsem si tuto pohádku s půvabnou zasněnou princeznou Terezkou Pokornou, dost užil. Oceňuji, že se Herzovi podařilo všechny ty podivuhodné nápady, atrakce a příhody rozvrstvit napříč celým filmem, který mě tak postupně stále něčím mile překvapil, zabával, uchvacoval, až do konce... Je to pak zážitek, nechat se nést na stejné vlně s tvůrcem a plně vnímat tu nevyzpytatelnou krásu umění v takhle opravdu kouzelné a hravé podobě. [85%] (25.03.2022)

Tak jestli tohle je pohádka tak já jsem čínská opice letící s rackem nad bajkalem.dvě víly(sestry), z nichž jedna je otravná pesimistka a druhá veselá alkoholička darujou lidem gumáky střižené vzorem ala jarmilky aby lidem udělali "fun".podlě mě jim ten záměr nevyšel ikdyž notorička se tváří jinak a furt se chlame.místy mi film přišel jako brutální psycho za které by ani Hitchock by se nemusel stydět-chlápek chodí s botkama a cokoli by chtěl, třeba aj fusy od svého nadřízeného tak je má načež je z toho pochopitelně mimo a do toho hraje hudba jako z drákuly.být děckem tak mě odvezou a mám z toho doživotní trauma.prostě s pohádkou to nemá nic společného podle mě. (27.08.2011)