Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Bezchybný válečný film s nezvyklým vojákem hrdinou a taky asi nejkrvavější vřava od RAMBO čtyřky, která navíc trvá dobrou třetinu celý stopáže. Garfield mě vůbec poprvé zaujal a sem se dobře hodil, příjemná je trojice Vaughn, Worthington, Weaving, jsem moc rád že je Gibson zpátky! Víc mě nenapadá, snad jen že kdo si tu stěžuje na patos tak bude asi dobrej kretén. (18.01.2017)

Ani za těch hodně let se nic nezměnilo. Gibson je stále velmi dobrý vypravěč romantických/osobních příběhů, vztahových linek, ale pouze průměrný v práci s válečnou tématikou. Identické neduhy měl i We Were Soldiers (kde Gibson přenechal režii kámošovi Randallovi), který se spíše než etalonem žánru stal jen podpultovou vypalovačkou pro věrné fanoušky. Nevynahradí to ani Melova chuť na krev a ustřelené končetiny. Stačilo přizvat na konzultaci Spielberga nebo Stallona, aby mu ukázali co znamená slovo dynamika a nápaditost akčních/válečných scén. Vše pak završují tradičně idiotské zpomalené záběry vybíhající první linie (opět jak přes kopírák ze staršího filmu), které podprahově křičí "patos" na všechny světové strany. Herecky OK, dvojice Palmer Garfield ideální. (14.11.2016)

Mel Gibson se po 10 letech vrátil k režii a natočil tvrdý válečný film který nemá období. První půlka je o tom jak se Desmond zamiluje a hned krátce poté se přihlásí do armády. Celá první půlka se odehrává ve válečném táboře kde se Desmond musí utkávat s nevraživosti všech a teprve v druhé půlce začnou ty krvavá jatka které Gibson sliboval- střeva a končetiny lítají před kamerou jedna báseň a je to jeden z nejbrutálnějších filmů za poslední dobu. samotný film ale obsahuje víc. Je to krásný lidský příběh, s uchvacují akci, režii a hereckými výkony (Vince Vaughn nehraje komediální roli a role mu sedí) Film dokáže být pochmurný, temný, krvavý ale především upřímně dojemný a v první polovině i celkem vtipný. Sečteno podtrženo, Mel Gibson dokázal v židy vládnoucím Hollywoodu natočit film který není veskrze o akci a dokáže zaujmout. Občas se trošku vleče (133 minut!) ale nedá se říct, že chtělo něco vystřihnout a pár scén by i mohlo být delší. A konec je tak dojemný jak by měl být. Problém ale je, že nechcete aby ten film skončil! (13.11.2016)

Deset let uteklo a Mel změkl rychleji než můj penis po sexu s ovcí. Drsné scény vystřídala patetická nuda a tak v první hodině a půl sledujeme, kterak se agent Smith děsivě pořeže o papír, poté jsme svědky naturalistického čištění hajzlů ocelovým kartáčem, následuje nervydrásající soudní drama a nakonec si vojín Vomáčka po vylodění krutě poblije boty. Kocour Garfield hraje autistického stalkera, který balí buchty tím, že jim za oknem slintá na parapet, takže vlastně nikoho nehraje a je sám sebou, a pan Smith si sem tam zmlátí manželku. Po polovině filmu a třech okousaných nehtech se konečně vydáme do víru války, kde Garfield poskakuje mezi komparzisty s vyhřezlými vnitřnostmi a léčí je radami typu „dej si na to ruku“ nebo „zhluboka dýchej“. Po dramatické pif pafce a slavnostním dobytí desetimetrového pahorku se hrdinové utáboří v zákopu, kde mezi nimi dojde k dojemnému vyznání přátelství, zatímco krysy okolo ohlodávají zbytky Japonců. Tento srdceryvný moment je však přerušen naprosto nečekaným útokem; houževnatí Japonci se nevzdávají a chtějí svůj pahorek zpátky. Následuje další napínavá pif pafka, během které Garfielda osvítí bůh a on začne noha nenoha zachraňovat mrtvé kolegy a házet je těm živým dolů na pláž. Ve finále vidíme toužebně očekávané zrození Spider-mana, a to když Garfield seskočí na laně ze skály dolů, čímž se ve své četě stane statečným mazákem s největším počtem končetin. Slaboduší tleskají a retardovaní pláčou. Děkuji, ale nechci, příště raději propracovanější Tvájlájt. (19.01.2017)

Gibson asi ne tak zcela pochopil význam obratu "válka je peklo/horror" a vzal to doslova i do písmene. Stylizuje tedy válečné scény jako čistou horrorovou žánrovku z pekel se vším všudy; od strachu z neviděného přes lekačky až po ultimátní gorefest jaký kina ještě nezažila. Což je v podstatě (bez ironie i nadsázky) geniální nápad. Na papíře. V tomto podání je z toho však pouze jednotvárně ubíjející slepenec zpomalených záběrů na japonské Palachy melancholicky plápolajících za doprovodu pršících končetin. A to vše vyšperkované o WTF momenty, které jsou jak z Armády temnot (ano, kongeniální zteč s trouchnivějícím trupem, fotbalovo-granátové nůžky či "já táhnu, ty kosíš"). A to jsem zatím nezmínil přepálený a okatě divákovi do ksichtu cpaný agitační "přesah", který tak bují neskrývaným patosem (ne, nejde o scénu "prosím, ještě jednoho"), že to nemá s vážně míněným (proti)válečným dramatem žádnou spojitost. Tohle je regulérní béčkové guilty "holy gore" pleasure nikoli seriózní film. Což je škoda, protože osud i témata (a konflikty z toho plynoucí) v něm jsou natolik nosné, že si zasloužily o poznání lepší a především důstojnější zpracování. Jenomže to by nebylo tak zábavné; sice nechtěně, ale to čert vem. Na škodu tak ve výsledku není ani tak debilní scénář, směšné výkony či poplivání památky obětí na obou stranách, ale úvodní čtyřicetiminutovka, která... No, je stejně špatná (ne-li horší) jak zbytek filmu, akorát v ní nejsou žádné vystřižené scény z Armády temnot. Což to je neodpustitelný hřích, který nespraví ani tucet otčenášů. (28.01.2017)